Nesouhlasí "s těmi, kteří vytýkají obyčejným lidem, že s totalitním režimem kolaborovali, že se nebouřili, že nedemonstrovali". Zbabělost, ochota nechat si (slušně řečeno) kálet na hlavu, je tedy pro našeho prezidenta v pořádku. Tou mocnou zbraní "masy obyčejných občanů", pod kterou zhynul komunismus byly "rezistence, nevýkonnost, náhradní individuální aktivity, atomizace společnosti, pouhé pasivní žití v kulisách propagandy". - Oportunismus, vyprázdněnost života, ztrátu jakékoliv sebedůstojnosti, smyslu života považuje prezident Klaus za kladné schopnosti, které mají velkou moc zničit zlo. - (Při čtení této pasáže již soudný člověk vážně neví, jestli se má smát, nebo plakat.)
Do třetice všeho dobrého se Klaus pokusil zbavit čecháčky komplexu méněcennosti, jenž pociťovali ve srovnání s disidenty, kteří se rozhodli žít život v pravdě, bez zrady vlastních ideálů a přesvědčení, kteří se nebáli bojovat proti totalitnímu režimu, navzdory ztrátě práce, svobody, navzdory psychickému i fyzickému teroru. Tyto statečné lidi nazval "opozičními skupinami intelektuálů - z větší části bývalých straníků". - Tato označení si s ničím nezadají s označeními, kterými disidenty častovali tehdejší estébáci... I účel označení je stejný - zdiskreditovat disidenty v očích většiny občanů...
Všechny tyto konstrukce, ať vypadají jakkoli absurdně, jistě u čecháčků zabraly. Demagog Klaus je dokáže přesvědčit klidně i o tom, že naháč má krásné šaty. A ještě z této lži dokáže vytěžit mnohé pro sebe. (V tomto případě si nahnal body u masy nestatečných zakomplexovaných obyvatel a v neposlední řadě omluvil svoji neúčast v disentu (a tudíž omezenou osobní statečnost v době komunismu). - Nebylo o co stát, být ve skupince intelektuálských disidentů. - Stejně to byli převlečení komouši, sděluje nám Klaus.
