Už na mě i stříleli, tvrdí Topolánkův přítel Dalík

Marek Dalík, lobbista a přítel premiéra Topolánka, poodhalil své soukromí. Používá několik aut, nosí hodinky jako herec Steve McQueen a vlastní byt u Pražského hradu. Říká, že podobný životní styl praktikují v Praze desetitisíce lidí. A vypráví, jak někdo střílel na jeho auto.

Lexus není ferarri. Myslím, že můj životní styl není luxusní. Je to životní styl úspěšného člověka, říká Marek Dalík.

Marek Dalík sedí - oděn do šedého saka a růžové košile - u černého stolu zasedací místnosti v kanceláři své firmy. Vyhlíží méně kulatě než na některých fotografiích. Klidný tón řeči občas vystřídá energická a rychlejší mluva; nikdy však nekřičí, občas se usměje...

Máte pěkné hodinky. Jaká je to značka?
Když vám to řeknu, tak bude celá republika řešit, kolik stály a kde jsem je koupil... To jsou hodinky Tag Heuer Monaco. Jsou slavné tím, že je měl Steve McQueen v jednom filmu, kde hrál automobilového závodníka. Vyrábějí se v podstatě jako retromodel, vypadají jako ze sedmdesátých let a tím jsou zajímavé.

Nechcete raději rovnou říct, kolik stály, aby to celá republika neřešila?
Nechci. (Typy Tag Heuer Monaco stojí v internetovém českém obchodě od 52 do 142 tisíc korun, pozn. red.) Ale chci říct jinou věc: já ty hodinky nemám proto, že jsou drahé, ale protože mám rád věci, které mají styl, charizma, nějakou historii. Kdybych chtěl nosit drahé hodinky, tak budu mít rolexky. Ale ty bych si třeba nikdy nevzal.

Jakým autem jezdíte?
Například lexusem.

Například? To není jediné auto, kterým jezdíte?
Ještě mám několik ojetin... Ale já nevím, proč bych měl říkat, jakým autem jezdím.

Protože mě zajímá váš životní styl. Máte rád terénní auta?
Jelikož hodně času trávím na horách, tak mám rád terénní auta.

Jaké máte lyže?
Fischer. Worldcupové obřačky a worldcupové slalomky.

Co pijete ve svém oblíbeném Bugsy’s Baru v Praze?
Růžové šampaňské.

A třeba koktejl?
Koktejly prakticky nepiju. Ani tvrdý alkohol. Ten jsem přestal pít v loňském roce.

Co rád jíte? A kde nejraději jíte?
Mám rád především italskou kuchyni. V Praze, v La Vita é Bella, Da Emanuel, Café Savoy. Ale mám i pár českých jídel, proto chodím do Café na řízek s bramborovým salátem a na svíčkovou nebo třeba na jahodové knedlíky.

To vypadá na docela luxusní život.
Myslím, že můj životní styl není luxusní. Je to životní styl úspěšného člověka, který žije v hlavním městě České republiky. Ale myslím, že podobně tady žijí desetitisíce, možná statisíce lidí. Lexus není ferrari. Stodvacetimetrový byt není vila na Hanspaulce a lyžování v Alpách není cesta kolem světa.

Kolik máte přátel? Tedy kromě Mirka Topolánka?
Mám jich velmi málo. Já se vlastně nerad seznamuju, jsem hrozně konzervativní člověk. Když si zvyknu na nějaké místo nebo na nějakého člověka, tak nemám potřebu hledat něco jiného. Těch přátel mám asi pět a všechny znám dlouho. Nemám žádné nové konjunkturální přátele, jak by mohlo někoho napadnout.

Mirek Topolánek někoho z nich poznal?
Poznal. A pokud mohu soudit - tak je mezi těmi lidmi rád. Potkáváme se třeba na lyžích, a jelikož jsou to lidé spíše mojí generace než jeho, myslím, že ho to baví.

A nepřipadá vám ten vztah s Mirkem Topolánkem trochu úchylný? Byty na jednom patře, společné dovolené, poměrně úzká spolupráce. A navíc je mezi vámi velký věkový rozdíl.
Když to všechno shrnete do jedné věty, tak by to možná úchylně vypadat mohlo. Nicméně ten vztah a spolupráce měly určité fáze. Dnes spolu na jednom patře nebydlíme, dnes spolu prakticky ani příliš nespolupracujeme. V současné době se vídáme jednou dvakrát týdně. Setkáváme se jako přátelé například při společných sportovních aktivitách, třeba při tenise. Sblížili jsme se i s jeho přítelkyní Lucií Talmanovou, moje přítelkyně se s ní skamarádila.

Řekl jste, že vám Mirek Topolánek důvěřuje proto, že některé vaše společné situace měly "existenciální povahu". Jaké situace to byly?
Celá řada.

Například?
Když byl Mirek Topolánek šéfem opozice, staly se věci, které jsme nikdy nemedializovali. Například to, že někdo střílel po autě, ve kterém jsem jel - mně to přijde docela existenciální!

Tedy nevím, jestli můžu věřit tomu, že po vás stříleli...
Byla tam jedna svědkyně a stalo se to na dálnici D1 u Jihlavy.

Neřeknete mi jméno té svědkyně?
Neřeknu. Byla to moje tehdejší přítelkyně, už je to dávno.

Byla u toho policie a zdokumentovala to?
Nebyla. V tom je celá řada dalších věcí: výhrůžky, odposlechy, sledování... Nebo rozbitá auta dlažebníma kostkama zabalenýma do rudých hader. To se stalo ve volební kampani v loňském roce.

Jaký je vlastně váš oficiální status vzhledem k Mirkovi Topolánkovi nyní? Jak tomu mám říkat?
Dnes vůbec nijak! To, že jsme přátelé, je naše soukromá věc.

Ovšem někteří lidé na Úřadu vlády jsou vaši dobří známí.
To je v politice úplně běžná věc. Známe to z amerických filmů, když s někým ve volební kampani něco dobýváte, vytvoříte určitý tým. A když je to dobývání úspěšné - třeba senátor z Floridy se stane americkým prezidentem, tak si z Floridy přivede spolupracovníky, spolužáky, kamarády, protože jsou to lidé, kterým věří.

Poskytujete taky Topolánkovi psychickou podporu?
Myslím, že přátelé se psychicky podporují! Na tom není nic špatného. On podporuje mě, já podporuji jeho. Nepochybně se na sebe navzájem obracíme i ve chvílích, kdy nám třeba není úplně nejlíp.

Jak teď vycházíte s Pavlou Topolánkovou?
Vycházím s ní jako s každým jiným sousedem v domě, kde bydlím.

To obsahuje určité sdělení mezi řádky.
Ano.

S Lucií Talmanovou tedy vycházíte mnohem lépe?
S Lucií Talmanovou vycházím lépe.

Vaše přítelkyně Gabriela Horáčková jí prodala tři roky staré Volvo XCD 90, v němž občas jezdí i premiér Topolánek. S Topolánkem, potažmo s Lucií Talmanovou jste ji seznámil vy, že ano?
Seznámil jsem je já.

A do jaké míry jste tedy operaci s autem řídil?
Neřídil. Takzvaná "aféra s autem" ani žádná aféra není. Ale ukazuje, jak média posedlá kontrolou politiků zapomínají na to, že i politici jsou normální lidé s obyčejnými starosti.

Takže jak to tedy bylo?
Je to úplně obyčejný příběh. Gabriela Horáčková má v Německu známé, ti volají, že potřebují prodat několik aut, že to je výhodná koupě. Mirek Topolánek je tehdy kandidátem opozice na premiéra, vůbec není jasné, že premiérem bude, navíc má těsně před rozvodem. Gabriela zjistí, že přece jenom není tak dobrá řidička, aby v Praze jezdila s tak velkým autem - a jemu se to auto líbí.

Nicméně kupte si auto, když máte před rozvodem: to není úplně šťastný nápad, protože minimálně polovinu auta by logicky nárokovala vaše žena. Ale máte přítelkyni (Lucii Talmanovou, pozn. red.), ta se rozhodne, že auto koupí. Nicméně koupit si ho nemůže, když nemá řidičák - nejdřív si ho musí udělat. Potom otěhotní, řidičák si udělá teprve po nějaké době a teprve pak si to auto koupí.

Nicméně opakuji - vy jste ty lidi seznámil.
Ano, seznámil. Ale víte, že si přátelé takto prodávají auta? Když se na to opět podíváte očima nikoli novináře, ale člověka - přátelé si prostě prodávají auta, motorky, lyže, dávají si oblečení na dětičky, když odrůstají, a tak dále. Kdyby to auto bylo drahé nebo snad kradené, tak to může být nějaká aféra! Ale to je prostě úplně obyčejné auto dovezené z Německa.

Říkáte, že dobrá známost s premiérem Topolánkem vašemu podnikání spíše škodí, spousta firem se s vámi bojí spolupracovat. Myslíte si, že šéf ČEZ Martin Roman si s vámi tyká jenom proto, že jste Marek Dalík z Brna?
Teď nevím, jak to mám říct, aby to nevypadalo hloupě: jistě si netyká se všemi obyvateli České republiky. Díky tomu, co jsem dělal, znám všechny české průmyslníky. Opravdu! Někoho líp, někoho hůř, s někým si tykám, s někým si vykám, ale to neznamená, že oni mi budou dávat nějaké zakázky. Prostě nedávají.

A zkuste se na to podívat z druhé strany. Respektuju právo na váš pohled, ale zkuste respektovat právo na můj pohled: Proč moje firma nemůže pracovat pro státní firmy? Proč nemůže pracovat pro firmy, které usilují o státní zakázky? Proč?

Protože byste mohl být zvýhodněn vaší známostí s premiérem.
Kdybyste se podíval do okolí ostatních českých politiků, tak zjistíte, že moje firma je jediná, která opravdu státní zakázky nemá ani mít nebude. A šikanovat někoho za to, že se s někým zná - to prostě nestačí. Přitom vám řeknu konkrétní případy - a nemyslím to špatně, ty lidi znám a třeba jsou to i mí přátelé: ale advokát Jansta, který byl prokazatelně velmi blízko Grossovi a dnes má blízko k Paroubkovi, má státních zakázek za stamiliony. A když vezmete Kalouskova Hávu (Richard Háva, šéf zbrojařské firmy Omnipol, osobní přítel ministra financí Miroslava Kalouska - pozn. red.), ten obchoduje v podstatě jenom se státem, protože s vojenským materiálem se dá bez státu obchodovat těžko.

Jaká je podle vás role spiknutí v historii?
Jeden extrém jsou lidé, kteří věří na teorii spiknutí a vidí je vždy a všude. Druhý extrém jsou lidé, kteří věří na to, že demokracie, celá společnost funguje třeba tak, jak se píše v novinách. Myslím, že pravda je někde uprostřed.

Ale i v novinách se píše o spiknutí...
Ano, ale většinou o virtuálních nebo nepodstatných. Často je to vytrženo z kontextu, spojí se to s něčím, s čím to nesouvisí. Tohle však není kritika novinářů, oni se zkrátka pohybují v jiném světě, většinu těch jevů vidí zvenčí. Já zase třeba nerozumím tomu, co se děje v redakcích - taky to totiž vidím zvenčí - něco takového je asi přirozené.

Dalík a jeho majetek

Zeptáte-li se Marka Dalíka, odkud bere peníze, odpoví, že má firmu. A také celou řadu dalších podnikatelských aktivit..., jak tvrdí, "projektů, které vznikají". O co jde, říci nechce. Když se prý dříve dostalo na veřejnost jméno nějakého klienta, kontrakt skončil. Jak je možné, že Dalík od roku 2003 koupil nemovitosti za více než 20 milionů? Jak to udělal, když zisk jeho firmy za rok nikdy nepřesáhl milion? Dalík říká, že ve skutečnosti vlastní jen dva byty – jeden v Praze na Hradčanech, druhý ve Špindlerově Mlýně, na oba splácí hypotéku, větší část už zaplatil z vlastních zdrojů. Nemovitosti v Brně vlastní prý jen na papíře. Rodiče a babička prodali své byty, přidali k tomu úspory – peníze darovali Dalíkovi, ten dar řádně zdanil, koupil za to dům, v němž nyní rodina žije a má právo užívat ho až do smrti. "My jsme tím v podstatě vypořádali budoucí dědictví," říká Dalík A ty dva byty? "Předtím jsem prodal dům, kde jsem bydlel, z toho jsem zaplatil akontaci a na zbytek si vzal hypotéku. Na další byt jsem použil peníze, které jsem vydělal za celou dobu, co pracuji. Dneska mám na účtu méně než milion korun," tvrdí Dalík.