Zjistíme, že jsme řekli Ne, i když podle průzkumů si asi tři čtvrtiny za nás přejí Ano. Příznivci unie jsou totiž vlažní. Odpůrci naopak zarytí. Takoví lidé raději obětují pěkný začátek víkendu. Jako voliči komunistů. Ostatně, ti jediní jsou důsledně proti vstupu.
Pokud se tak stane, bude to především vina vlády. Ta je totiž ústy hurónsky proevropská, rukama zatím nedělá skoro nic. Reklamní kampaň i kampaně jednotlivých politiků se teprve chystají a vládní tým může ve finiši dohnat to, co zameškal. Je to však málo pravděpodobné.
Občané podle průzkumů žízní po skutečných informacích, nikoli po heslech. Informace dostávají ze všech možných zdrojů. Od vládních politiků však krom frází slyšeli málo.
Paradoxně jim možná více řekl eurorealista (rozuměj odpůrce unie) Václav Klaus. Protože roli prezidenta zvládá zatím dobře, prohlásil, že pro Českou republiku je vstup jedinou, a tedy jedině správnou možností. Byť je to sňatek z rozumu.
Většina těch, kdo jsou nakloněni říci Ano, to chápe podobně. Mají však i obavy z vyšších cen, menších jistot, tvrdší konkurence, ze ztráty suverenity a národní identity. Tyto obavy žádná barvotisková hesla nerozptýlí.
Věřme tedy, že vláda bude schopna jasně a na rovinu říkat: Je to s tou Evropou tak a tak. Tady výhoda, tam nevýhoda. Podle dosavadních zkušeností však my, eurooptimisté, spoléhejme raději na špatné počasí.
