Když republika iráckou válku podporuje, patrně tím chce vyjádřit, že jde o válku závažnou a že je žádoucí, aby ČR měla v takové válce své místo. Ale ne tak Česká republika.
Ta chce ústy vládnoucí sociální demokracie vyjádřit, že irácká válka, do níž poslala vojáky-chemiky a chce poslat vojáky-lékaře, je vedena v rozporu s mezinárodním právem.
Vzpomněla si dokonce i na případ podobný Bagdádu, bombardování Londýna. Je málo válek, proti nimž sociální demokracie protestovala tak razantně. Přesněji - žádná.
ČSSD protestuje proti válce, kterou odsuzuje, tím, že ji podporuje. Říká však: není to tak. Klobouk dolů, rozume. Sociální demokracie, páteř vlády, se ráda označuje za "proevropskou" sílu.
Pokud za evropské hodnoty považujeme racionální řeč a srozumitelné myšlení, je proevropská tužba socialistů bohužel jen verbální cvik. Jaký má "evropský" smysl říkat toto, dělat opak a tvrdit, že v tom není rozpor?
Otcem socialistické zahraniční politiky je temná a velmi "východně" nečitelná postava Kavanova. On je také motorem protiiráckého usnesení nedělního sjezdu. Mezi "přáteli" v ČSSD má stále ještě nepochopitelný vliv.
Straně nic dobrého nikdy nepřinesl. Naopak - pootáčel ji směrem k podivným kontaktům s podivnými politickými silami, nabádal k čínsko-řeckým hokuspokusům.
Řekni Kavan, ozve se: temno.
Své ministerstvo zaplavil čpícími aférami. Zahraniční politiku ČR tlačil do těch levých končin, v jejichž kulisách má americký imperialismus nenahraditelné místo.
Naše nemocnice v irácké válce, ať už tam pojede či ne, není jen humanitární pomoc: je to metafora neevropských českých temnot. Kavan by ji mohl doplnit: Sbírejte jen irácké raněné! Ďábly nechte ležet.
