Populární "Honza" cynismus své definice naší zahraniční politiky stvrdil tím, že ve funkci zůstal.
Ostatně celá zdejší diplomacie byla až do roku 1989 poníženou služkou moskevských zájmů. Co v kremelské troubě upekli, doporučovali jsme horlivě jako výjimečnou pochoutku a jediným naším úkolem bylo dodat k tomu mlsu pěkný příbor.
Českoslovenští diplomatičtí Honzové stavěli se zcela hloupými. Bez rozumu Ivana Internacionalisty se neobešli.
Nyní si Cyril Svoboda v Bruselu sotva připadal jako čísi pohůnek. Už předem vyjádřil otevřeně postoj k problému, jejž odstartovaly karikatury proroka Mohameda. Obrázky nepovažujeme za záležitost zvlášť důstojnou, ovšem drancování zcela odsuzujeme.
Jednoduché a jasné. Samostatné. Svoboda zastupuje plnoprávnou zemi a chová se podle toho.
Stačí připomenout poslední "běloruský" diplomatický konflikt. Alexandr Lukašenko zabručel, zadupal, čeští ambasadoři se neohnuli. Skutečnost, že nás běloruský autoritářský systém považuje za "diverzní centrum", měla by potěšit každého Čecha pamatujícího ostudné časy promoskevského přitakávání.
Ani Fidela Castra s jeho politikou notorické nesvobody dozajista netěší postoje české diplomacie.
Možná někdo řekne, že máme v tomto punktu dluh, vždyť mnozí se nám zahraničně-politickými kroky snažili ulehčit život ve stalinistickém kriminále a normalizační polepšovně. Že pouze vracíme, jak náleží. Nicméně taková slušnost nebývá vždy docela běžná.
Obecně bývá často naše zahraniční politika kritizována pro svoji nejednotnost. Někdy například jinak mluví prezident, jinak vláda.
Diplomatické tahy Evropské unie jsou začasté až nepochopitelné. Aby sjednotili postoje spojenci v NATO, jeví se občas nemožné. Nicméně česká zahraniční politika se v posledním čase v těchto zmatcích velmi diplomaticky a velmi pevně orientuje.
A hlavně: nehrozí, že by někdy Cyril Svoboda kamsi odcestoval a zpátky domů by se vrátil jako něčí pohůnek.
