Jestliže Jiří Čunek prohlašuje, že s podnikatelem Romanem Vaškůjem nemá nic společného (přestože je zastupuje stejná advokátka), měl by se modlit, aby tomu tak opravdu bylo. - více zde
Zlínský podnikatel Vaškůj totiž nikdy nikomu z lidí kolem sebe moc štěstí nepřinesl. O to více ho měl ovšem vždycky on sám. Stačí vzpomenout nejznámější z řady jeho kauz.
Korunní svědci nemohli promluvit
Poprvé jsem o něm slyšel v první polovině devadesátých let. Celníci na moravsko-slovenských hranicích ukazovali přímo za hraniční čárou na cisterny, které převážely neproclenou motorovou naftu.
"Těch cisteren je minimálně několik desítek," tvrdil tehdy jeden z celníků. "Teprve ale procházíme papíry, kolik toho bude, netušíme," vysvětloval.
Stačilo několik týdnů a ohromeni byli nejenom celníci. Daňový únik měl dělat minimálně jednu miliardu korun, těch cisteren byly tisíce.
Od začátku bylo nepochybné, že řidiči cisteren by něco takového stěží zvládli. Celý podvod byl totiž promyšlen příliš dobře a musel mít někoho v pozadí.
Jen pro příklad - cisterny dlouho projížděly přes hranice bez problémů, protože podle razítka celnice měly být procleny až ve vnitrozemí.
Nebyly. A nebyl ani celník, jehož razítkem se všichni řidiči oháněli. Zemřel při autonehodě. A do třetice všeho zlého. Nezvěstný byl člověk, na kterého všechny papíry s naftou byly napsány.
Dávám peníze, aby syn žil, říkal Vaškůj
Netrvalo dlouho a začalo se mluvit o tom, že oním mozkem by mohl být právě Roman Vaškůj. V té době "proslulý" podnikatel, který miloval adrenalin a rychlá závodní auta - není divu, že si pořídil vlastní automobilovou stáj a v jednom z aut sám seděl.
A rád měl zřejmě i ropu, kterou hned na začátku devadesátých let dovážel ve velkém z Ruska. Mimochodem, jedna z ruských firem ještě dlouho poté tvrdila, že jí dluží velké peníze.
Vaškůj měl pověst nesmlouvavého obchodníka, ke kterému nebylo dobré se přibližovat. Jeho sídlo nedaleko centra Zlína hlídala pečlivě ochranka, která každého držela od podnikatele v bezpečné vzdálenosti. Setkat se s ním bylo takřka nemožné, nakonec ale souhlasil, že několik novinářů přijme.
Místo drsného podnikatele, který nemá chuť se vybavovat, se objevil menší chlapík, který ze všeho nejvíce mluvil o své rodině.
"Mám těžce postiženého syna. Málokdo si dovede představit, co pro nás s ženou tato tragédie znamená. Musím vynakládat spoustu peněz, aby syn žil," povídal, až jste mohli mít chuť mu ještě nabídnout vlastní pomoc.
Zejména, když brzy po tomto rozhovoru si pro něj přišli policisté - samozřejmě až poté, co se "domluvili" s ochrankou. Další dva roky byl podnikatel ve vazbě, málokdo by na jeho akcie ještě sázel.
Jak podnikám? Neprozradím
Podruhé jsme se potkali v roce 2003. Dali jsme si schůzku v jednom ze špičkových zlínských hotelů, kde mi bylo od první chvíle jasné, že tady je doma.
Měl jsem obavu, že na většinu otázek nebude odpovídat, jenže všechno bylo jinak. Na druhé straně stolu seděl upovídaný Vaškůj bez ochranky, který se neustále usmíval.
"Cítím se v pohodě, mám zcela čisté svědomí. Klidně se mě ptejte, na co chcete, nemám co skrývat," vybízel ochotně.
Ani jsem se jeho "pohodě" vlastně nedivil. Z vazby se nakonec dostal, stíhání bylo několikrát přerušeno a skončeno, opět se věnoval podnikání. Jakému? To jediné nechtěl říci.
Při rozhovoru zvýšil hlas jen jednou, když přišla řeč na ono skoro zapomenuté trestní stíhání, které se do Zlína neustále vracelo z vyšších míst.
"Tentokrát jsem se opravdu naštval. Obvinění rozmetáme na kousky, na nejmenší molekuly, že se budou divit. Vůbec nechápu, co kdo chce ještě po deseti letech řešit," tvrdil.
Vaškůj bez soudů, miliony platí řidiči
Od té doby jsem ho neviděl. Vlastně jen v novinách. Ale myslím, že kdybychom se setkali, oba bychom se zasmáli. Byť můj úsměv by byl poněkud hořký.
Spravedlnost nad ním si opravdu dává na čas. Žalobci se ho sice nakonec podařilo dostat až před soud, ale proces je v nedohlednu.
Podnikatelův soudce byl totiž ze své funkce odvolaný, protože si telefonoval s jedním vězněm, navíc se řada jeho případů dlouho táhla.
Místo Vaškůje jsem se ale několikrát setkal s řidiči - těmi, co tehdy řídili ony cisterny s naftou Vaškůje.
Na ně dopadla ruka (ne)zákona. Stát, představovaný celníky a úředníky trval na tom, aby škodu z neproclené nafty uhradili do poslední koruny.
Viděl jsem bezmocné a psychicky vyčerpané muže, kteří mi povídali o tom, jak jim byl odebraný majetek a zablokovány účty. Ale to už je jiný příběh.
