S takovou intelektuální výbavou je KDU-ČSL už hrobu hodně blízko. Málokterý volič jakékoliv partaje uvěří, že osud nějaké strany je důležitější než osud státu. Alespoň tvářit se tak politici mají: blaho země je nad stranami, je nám vším.
Čunek se lidovcům, tomuto ohroženému politickému druhu, nevyplatil. Není to jeho vina, nýbrž strany, která už dlouho, od časů Luxe, neví kudy kam. Čunek vynikl jako lokální politik nejasnými činy s Romy, které ho u spoluobčanů nikoliv oprávněně katapultovaly na vyšší politickou hladinu.
Celá jeho romská sláva, byť třeba myšlená upřímně, zaváněla potlačováním práv občanů či manipulací s menšinami. Takto zatížen byl lidovci povýšen do vyšší politiky. Motorem vzestupu nebyly Čunkovy politické výkony, nýbrž popularita, o které si lidovci mysleli, že má charakter záchrany celé strany.
Popularita ho pozvedla ze Senátu do vlády a do vedení KDU-ČSL, kam za ním jako temný stín přitáhla nečitelná aféra osobních financí z časů lokální politiky. Ze slavného zachránce ohrožené strany se stala stranická obtíž: neustálé a nepřesvědčivé vysvětlování záležitostí kolem peněz jeho partajní kariéru dost zaplnilo.
KDU-ČSL voličům místo programových cílů nabízelo především Čunkovu osobní problematiku. Politik, který většinu tvořivé energie investuje do toho, aby obhájil sebe, je pro stranické plány nepoužitelný. Čím později to straně dochází, tím víc škody to přinese. Lidovci tuto tristní situaci pochopili včera, asi na poslední chvíli.
Pro pár příštích dnů to řeší politickou situaci. Topolánek může provést opožděnou rekonstrukci vlády, o níž většina lidí beztak soudí, že přišla pozdě, že už je zbytečná a neúčinná. Efekt razantní reakce vlády na výsledky podzimních voleb je pryč a nějaké detailnější důvody výměny ministrů voliče moc nezajímají. Voliče dnes zajímá to lesklé a efektní, čili vedení Evropské unie, a možná i to méně efektní, ale mnohem důležitější, osud vládních reforem.
Ten je nejasný a dost nesrozumitelný. Vysilující bitka o třicet korun vládní koalici narušuje a veřejnosti vnucuje představu, že reforma všeho je právě tato třicetikoruna, která je v celku reformy jen okrajovým, i když prokazatelně užitečným jevem.
Rekonstrukce celé vládě, potažmo ani KDU-ČSL, když už je řeč o Čunkovi, nepomůže v ničem. A průhledné kupčení půlparoubkovské KDU-ČSL, že těm či oněm voličům sleví třicet korun, aby získala jejich hlasy, je zbytečné. Paroubek nabízí slevu celoplošnou. KDU-ČSL by se měla víc zajímat o voliče, kteří racionálnost a úspornost poplatků pochopí, než o voliče, kteří obdivují Paroubkovu demagogii. Ti půjdou za Paroubkem, nikoliv za matným a rozbředlým polotovarem – Čunkem.
KDU-ČSL má šanci, které asi nevyužije: stát se motorem reforem, hnát je dopředu a věnovat velkou sílu jejich obhajování a vysvětlování v lidoveckých voličských kruzích. Dosavadní strategie lidovců, být jaksi ve vládě a zároveň si jistit dvířka vedoucí k vládě příští, je protivná, jako všechno obojetné. Kdo chce lidovce mít u socialistů, je naštvaný, a kdo vidí lidovecký osud napravo, je naštvaný také.
Doba, kdy bral lidovce do vlády každý, protože musel, je pryč. Paroubek, který má své komunisty, je nepotřebuje už teď, a co se stane na pravici, může snadno vést k témuž: mandáty lidovců už k sestavení vládní většiny nestačí, případně jich není potřeba. Budou dál opakovat svou mantru o rodině, dětech, drogách, sázkových kancelářích, potratech a sociálním aspektu trhu, ale budou to říkat kdesi mimo politiku. Na výše uvedenou hraběcí radu být motorem reforem lidovci řeknou dotčeně: my nejsme žádná ODS, my jdeme vlastní cestou. Dodejme jen: do záhuby.
Politika u nás, ať chcete či ne, má dva sloupy, kolem kterých se všechno otáčí, ne tři: na pravé straně víra ve svobodu lidí a jejich aktivity, na straně levé víra ve státní péči o lidi. Oba sloupy KDU-ČSL obhospodařovat nemůže. Pokud to dělá, škodí si, protože tato dvousměrná péče příliš důvěry nebudí. Dvoužidelníci se u nás většinou v politice neudrží. Lidé sice říkají, že se všechno má tak nějak spojit, že se má vzít to dobré odsud i odtamtud a hodit to do jednoho rozumného hrnce, ale u voleb se tak nechovají: volí napravo, nebo nalevo. Všem stranám se prozatím vždy vyplatilo mluvit jasně: Mám takovou politiku, nebo jinou.
Čunek je přechodný kiks. Vyletěl nahoru celkem bez důvodu a to je důvod, proč zas odletí. Lidovci tu budou dál a jejich existence bude záviset právě na tom jednoduchém: mám takovou politiku, nebo jinou. Obě nemám. Lidovci však obě nabízejí a ještě si myslí, že je to jejich nějaká speciální užitečnost. Léta se jim smáli, že jsou odjakživa v každé vládě. Ten smích nebyl zcela oprávněný, volby tak vždycky vycházely, že je každý potřeboval. To je možná zkazilo a posadilo na obojetnou trajektorii.
Čunkův ústup ze slávy nic neřeší: problém KDU-ČSL trvá.
