Culíky a svázaná chodidla. Století vzpomínají na zrod Čínské republiky

V Číně a na Tchaj-wanu dosud žijí tisíce lidí, kterým je sto let, tedy stejně jako Čínské republice. Narodili se v době, kdy padlo císařství a zažili přerod Číny od země protkané tradicemi až po moderní velmoc.

Čína se v posledních letech prudce mění a stále žijí lidé, kteří tento překotný vývoj sledují od samého začátku. | foto: Reuters

Když se Liou Pcheng-chua narodil v dnešní provincii Liao-ning na severovýchodě Číny, lid právě svrhl svého posledního císaře. Mnoho žen mělo zmrzačená chodidla svazováním nožek na co nejmenší velikost a prakticky všichni muži nosili dlouhé vlasy svázané do culíku na zádech.

"V naší vesnici nebyla kola ani auta. Většinou, když jsme se potřebovali někam dostat, jsme šli pěšky nebo jeli na koních či oslech," říká Liou ve svém domě nedaleko tchajwanského hlavního města Tchaj-peje, kde žije.

Čínská revoluce

Když armáda dynastie Čching obrátila 10. října 1911 zbraně proti lidem, znamenalo to konec dva tisíce let trvající císařské vlády v Číně. První výstřely padly ve Wu-čchangu a rozpoutaly boj mezi císařskými jednotkami a vzbouřenými vojáky, při němž 16 oblastí vyhlásilo nezávislost.

Povstání vedlo k vytvoření Čínské republiky v čele s prezidentem Sunjatsenem a jeho stranou Kuomintang, která bojovala pod heslem nacionalismu, demokracie a existenčních jistot pro lidi.

Čína si stoleté výročí připomíná i premiérou velkofilmu 1911 v režii Jackieho Chana či otevřením muzea ve Wu-chanu, kde vše začalo. Ale oslavy budou skromné. Podle odborníků jsou důvodem  problematické konotace revoluce ve vztahu k demokracii na Tchaj-wanu. Nacionalistická vláda totiž padla v roce 1949 po krvavé občanské válce s komunisty, kteří od té doby Číně vládnou a kteří přinutili nacionalisty uprchnout na Tchaj-wan.

Zdroj: ČTK

"Kdykoli na to myslím, je to jako sen. Od té doby se stalo tolik věcí. Tolik se toho změnilo." Čínská republika vzešla z pádu dynastie Čching v revoluci, která znamenala rychlý konec více než 2 000 let trvajícího císařství.

Revoluce přinesla změnu právního i vzdělávacího systému

Samotná republika ale na pevninské části vydržela jen do roku 1949. Tehdy převzali kontrolu komunisté a zbytky republiky, její představitelé i úředníci se uchýlili na Tchaj-wan, který se nadále oficiálně nazývá Čínská republika navzdory tomu, že si Peking na ostrov činí nárok coby na svou vzbouřeneckou provincii.

Na Tchaj-wanu žije více než 1 500 stoletých, jako je Liou, a v Číně je nejméně 18 tisíc dalších - mužů i žen, kteří žili v dobách velkých historických zvratů. "Přerod, který odstartoval pád císařství a zrození republiky, byl hluboký a dalekosáhlý", říká tchajwanský profesor historie Eugene Chiu.

"Revoluce z roku 1911 nebyla v žádném případě jen politickou. Dopad byl všeobecný: zavedla západní vzdělávací, právní i vojenský systém - a dokonce i koncept demokracie - do Číny," dodává.

Od kolonie po supervelmoc

Naproti tomu společnost, do níž se Jü Čchen-pching v roce 1907 narodil ve východočínské provincii Šan-tung, byla prošpikovaná dávnými tradicemi, kterých se jen neochotně vzdávala. "Měl jsem culík, dokud mi nebylo 15 a neoženil jsem se," řekl Jü ve svém tchajpejském bytě.

V době, kdy se narodil, kontrolovalo část Šan-tungu císařské Německo a velké části Číny byly degradovány na status polokolonie, což bylo zdrojem značného zahanbení pro druhdy hrdou asijskou velmoc.

V současnosti si Čína znovu rychle připisuje atributy supervelmoci, je druhou největší ekonomikou světa a rozšiřuje svůj politický i vojenský vliv daleko za vlastní hranice. Tenhle rozvoj ale přišel až po desetiletích ozbrojeného konfliktu, z valné většiny nepředstavitelně krvavého a stavícího Číňany proti Číňanům.

Liou a Jü uprchli na Tchaj-wan v roce 1949 při chvatném útěku, který je oba přinutil nechat v pevninské Číně na pospas vlastní manželky, protože oba bojovali na prohrávající straně nacionalistů v občanské válce, jež vynesla k moci komunisty.

A zatímco politické kádry v Pekingu a Tchaj-peji se postupem let propracovaly k jistému smíření, v lidech staré nepřátelství odumírá o poznání pomaleji. "Můj otec měl desítky hektarů půdy, ale všechnu ukradli čínští komunisté. Nedokážete si představit, jak hrozní byli," řekl stoletý Liou.

Za líbání na veřejnosti hrozilo kamenování

Ze všech politických a společenských změn, které se za poslední století přehnaly přes Čínu a Tchaj-wan, ovšem asi nejhlubší změnu zaznamenal způsob myšlení lidí. Obě společnosti mají čím dál tím liberálnější kultury, v nichž se stále rozšiřují hranice chování, jež jsou lidé ochotni tolerovat.

Ve velkých městech, jako je Tchaj-pej, končí prastará morálka, a tak už se například nikdo nepozastavuje nad otevřenými projevy zamilovanosti na veřejnosti. Když byl Liou počátkem 20. století mladý, byl to úplně jiný svět.

"Když se tehdy muž a žena na veřejnosti objali, riskovali, že je kolemjdoucí ukamenují," říká Liou, jeden z tenčící se skupiny lidí, jejichž život spojuje současnost s časy dávno minulými.