Jednou z hlavních příčin současného stavu jsou nízké lékové limity, tedy nedostatek peněz na léčbu. Podle dat Všeobecné zdravotní pojišťovny z roku 2010 nedostalo 160 tisíc cukrovkářů, tedy více než pětina nemocných, základní lék metformin. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky jsou léčeni jen dietou, přičemž tato léčba je velmi pravděpodobně nedostatečná.
Dalším problémem je, že lékaři systematicky neprovádějí pravidelné kontroly postupu léčby nemoci. "Pro nízké lékové limity nejsou důsledně léčeny další rizikové faktory jako je obezita nebo vysoký krevní tlak," popsala předsedkyně České diabetologické společnosti Terezie Pelikánová.
Komplikace cukrovkyCukrovka se většinou v počátečním stadiu nijak výrazně neprojevuje. Diagnostikována bývá často náhodně při vyšetření z jiného důvodu. Někdy až při vzniku komplikací. K nim patří akutní kóma, chronické poškození ledvin, poškození očí, ateroskleróza s nebezpečím gangrény dolních končetin, časté infekce nebo nervové poruchy. |
Nemocných cukrovkou přibývá nejen v Česku, ale všude po světě. Děje se tak navíc takovou rychlostí, že lékaři mluví o celosvětové epidemii diabetu. Na konci roku 2010 bylo v ČR 806 tisíc cukrovkářů, každý rok přitom tuto nemoc doktoři zjistí u 55 tisíc lidí, ročně také 22 tisíc cukrovkářů zemře. Na světě umírá na cukrovku jeden člověk každých sedm vteřin.
"Pokud se něco radikálně neudělá, bude za dvacet let na světě dvojnásobné množství nemocných s cukrovkou. Pro Česko to platí také, zároveň s rizikem, že péče o tyto nemocné nebude ufinancovatelná," vysvětlila Pelikánová.
Nedostatky péče o české diabetiky chce řešit Národní diabetologický program, který má na stole ministr Heger. Program by měl platit následujících deset let a jak sama Pelikánová říká, "aby měl smysl, měl by být závazný". To se ale s největší pravděpodobností nestane. "Materiály, které jsou vydávány ve Věstníku ministerstva zdravotnictví, mají doporučující charakter, nejsou právně závazné," upozornil mluvčí ministerstva Vlastimil Sršeň.
Podiatrických ambulancí je jen třetina žádoucího počtu
Národní diabetologický program v první řadě mluví o prevenci, tedy o odstranění rizikových faktorů, jakými jsou obezita, nízká fyzická aktivita, přejídání a nevhodné složení stravy. Zlepšit by se mělo vyhledávání nemocných nebo systém vzdělávání. Rovněž je potřeba více zapojit praktické lékaře, vybudovat síť center péče o dětské diabetiky nebo zřídit více podiatrických ambulancí.
Těch je v současné době v Česku registrováno 33. To je ale výrazně méně, než by bylo potřeba, měla by jich totiž být asi stovka. "Nové podiatrie vznikají v poslední době málo. Myslím, že především z důvodů ekonomických a také kvůli nedostatečné propagaci podiatrie mezi ostatními odborníky - např. chirurgy," vysvětlila Alexandra Jirkovská, zástupkyně přednosty Kliniky diabetologie pražského IKEMu.
Často se pak stává, že se pacienti ke specialistovi dostanou až příliš pozdě. "Přijíždějí až s velmi pokročilými změnami na nohou, které pak vyžadují velice komplikovanou a nákladnou péči a ani s její pomocí se někdy nepodaří zabránit amputaci, protože pokročilé vředy na nohou často ohrožují i život pacienta," přiblížila lékařka.
Onemocnění sítniceCukrovka může vést i k oslepnutí, výskyt diabetické retinopatie, jak se toto onemocnění nazývá, přitom v Česku stoupá. Důvodem je i to, že lékaři nevyšetřují cukrovkářům oči jednou ročně, jak je stanoveno, ale méně. Pacienti také často neví, že na to mají nárok. Chybí také lasery, kterými by se oči léčily. |
Kromě ambulancí ale chybí i vyškolení odborníci a hlavně peníze. "Zdravotní pojišťovny nehradí preventivní vyšetření pacientů z hlediska syndromu diabetické nohy, nejsou dostatečně hrazeny speciální diagnostické a terapeutické metody, systém zaváděný pro úhradu hospitalizace nepočítá s hrazením moderní léčby syndromu diabetické nohy zaměřené na zachování funkční končetiny a nikoli na vysoké amputace," uvádí se v Národním diabetologickém programu.
Nevyřešená ale podle Jirkovské zůstává také otázka hrazení hospitalizací pacientů se syndromem diabetické nohy v novém tzv. DRG systému. "Tento systém ve většině případů neumožňuje adekvátní hrazení specializované péče o tyto pacienty, jejímž cílem je zabránit vysokým amputacím. To je možná také jeden z důvodů, proč se nemocnice moderní diagnostice a terapii syndromu diabetické nohy nevěnují tolik, jak by bylo třeba," poznamenala.
Péče o diabetiky je naše priorita, brání se VZP
To ale pojišťovny popírají. "Z hlediska VZP ČR se toto tvrzení nezakládá na pravdě. Pojišťovna má dostatečnou síť smluvních partnerů-diabetologů, kteří pečují o diabetické pacienty a nedílnou součástí této komplexní péče o ně patří i péče o 'diabetickou nohu'," sdělil iDNES.cz její mluvčí Jiří Rod. Dokladem je podle něj neustále se zvyšující částka, kterou za léčbu pojišťovna hradí.
Diabetes 1. a 2. typuCukrovka 1. typu postihuje asi 5 až 10 procent ze všech nemocných. Těla těchto diabetiků nedokážou vytvářet vlastní inzulin, pacienti jsou proto odkázáni na doživotní léčbu inzulinem. Diabetes 2. typu postihuje okolo 90 až 95 procent cukrovkářů. Je typickou civilizační chorobou, na jejím vzniku se podílí obezita, nedostatek fyzické aktivity a stres. U malé části nemocných vzniká cukrovka důsledkem geneticky podmíněné poruchy, sem spadá například většina případů novorozeneckého diabetu. |
Cílené vyšetření zaměřené na syndrom diabetické nohy je podle Roda nezbytnou součástí každého klinického vyšetření v diabetologii. Pacienti jsou navíc podle jeho slov poučováni o tom, jak komplikacím cukrovky předcházet.
"Pokud i přes tato opatření k rozvinutí syndromu diabetické nohy již dojde, je pojišťovnou plně hrazeno - pro tuto péči je zvlášť vytvořen kód výkonu 'ošetření pacienta se syndromem diabetické nohy'. V případě již vzniklých nekrotických‚ nehojících se defektů u pacienta se syndromem diabetické nohy hradíme nákladnou larvální léčbu ran," dodal Rod s tím, že VZP vnímá péči o diabetické pacienty především s důrazem na prevenci onemocnění jako jednu ze svých priorit. Podle Jirkovské se však VZP zaměřuje převážně na ambulantní péči.
Až 80 procentům amputací jde předejít
Syndrom diabetické nohy je hlavní příčinou hospitalizace diabetiků. Počet pacientů s tímto onemocněním mírně stoupá, nyní představují asi 5,6 procenta diabetiků, riziko syndromu má ale až čtvrtina diabetiků.
Přitom až osmdesát procent diabetiků, kteří nakonec o nohu přijdou, by amputaci vůbec podstoupit nemuselo. "Pokud by dobře fungovala prevence, a to především kdyby pacienti měli dobře vyrovnanou cukrovku a ovlivnili rizikové faktory aterosklerózy, např. kouření, a pokud by pacienti s diabetem i jejich lékaři včas rozpoznali počínající chorobné změny na nohou a obrátili se na vyškolené odborníky, pak by zbytečně o nohu mohlo přijít ještě méně diabetiků," dodala Jirkovská.
V potaz je potřeba brát i ekonomickou stránku věci. Podle Pelikánové vyjde péče o diabetika po amputaci dlouhodobě výrazně dráž než léčba pacienta se syndromem diabetické nohy. Ta stojí 193 050 korun za rok, na pacienta po amputaci stát vydá přes půl milionu ročně. "Navíc je známo, že včasným záchytem a účinnou léčbou je možné zabránit vysokým amputacím až v 80 procentech případů," dodala Pelikánová.
