Jsou to pouze čtyři zažloutlé, ale dobře zachovalé archy formátu A4. Nevypadají nijak zvláštně, prostě stránky psané na stroji. Ale když se nad ně skloníte, dojde vám, o co jde.
Je to genocida na papíře. Podepsaná osobně "vůdcem a říšským kancléřem" Adolfem Hitlerem. Jeho podpis je charakteristický tím, že příjmení je ke konci stočené dolů. Jako by směřovalo do pekla.
Křestní jméno před příjmením je spíše jen stylizovaná, podivně hranatá iniciála. Celkově ten podpis nepůsobí rozmáchlým ani naopak školometným dojmem. Jakož to ani není žádný škrábanec. Jestli něčím, tak vyniká svou soustředěností.
Nenakupujte u Židů. Jedním z prvních protižidovských opatření byl bojkot obchodů.
Ale to podstatné je něco jiného. Obsah těch krátkých, stručných řádek, které měly tak nesmírný, katastrofální dopad na dějiny – a které tu teď leží ve vitríně. Od nynějška budou ve Washingtonu permanentně přístupné.
"Reichsbürgergesetz. Vom 15. September 1935. Der Reichstag hat einstimmig das folgende..." Tak začíná zákon, který zbavil všechny Židy německého občanství. Na dalším papíře, nadepsaném Zákon o ochraně německé krve a německé cti, se stanovuje zákaz uzavírání manželství i mimomanželské vztahy se Židy. A třetí zákon určuje, že od nynějška bude vlajka s hákovým křížem vlajkou státní.
Dokumenty vyměnil za cestu z Německa
V rotundě washingtonského Národního archivu je přítmí, archy evidentně nesmějí být vystaveny prudšímu světlu. Hned u vitríny stojí Betsy a Richard Dannenbergovi, děti amerického vojáka, který tyto originály v roce 1945 objevil.
"Můj otec seděl ještě se dvěma kolegy v pivnici v bavorském Eichstättu. Bylo to krátce poté, co americká armáda město obsadila," líčí Richard Dannenberg podivuhodný příběh, který vysvětluje, proč se o originálech celá desetiletí nevědělo. K mužům u piva přistoupil jeden místní sedlák, který jim řekl, že pokud jemu a jeho rodině pomůžou dostat se z Německa pryč, dá jim něco zajímavého.
Jak poznat Žida. Nacisté si k uplatnění Norimberských zákonů vymysleli složité genealogické tabulky
"Jen je prosil, ať ho nezabijí. Což mu samozřejmě slíbili, jakož mu pak i pomohli opravdu vycestovat. Vzal je ke skrýši, kde měl obálku s těmito dokumenty. Můj otec byl Žid. Hned pochopil, o co jde, a po třech dnech obálku předal na velitelství," líčí pan Dannenberg historku, kterou prý v dětství od svého otce často slýchával.
Norimberské zákony pak doputovaly až ke generálu Georgi S. Pattonovi, veliteli amerických sil. A ten učinil podivné rozhodnutí. Místo aby je dal vyšetřovatelům, odvezl je do své rodné Kalifornie, kde je předal jednomu místnímu muzeu. A tam pak ležely ve skladě až do roku 1999, kdy je vědci objevili.
Půl století v archivním skladu
Těžko říct, co tím Patton sledoval. Už v prosinci 1945 zahynul při dopravní nehodě. Možná si je prostě přivlastnil. Buď jak buď, tím, že skončily kdesi ve skladě, aniž kdo o tom pořádně věděl, museli si vyšetřovatelé při norimberských procesech proti hlavním pohlavárům Třetí říše pomoci jen s publikovanými přepisy.
Vnučky Martina Dannenberga si prohlíží originály norimberských zákonů ve Washingtonu
Ale když se archy koncem 90. let našly, kalifornské muzeum je vystavilo. Věc se dostala do novin, kde si toho všiml právě Martin Dannenberg, jenž stále žil. Vyrazil do Kalifornie, archy poznal, a hodně napomohl tomu, aby se jich posléze mohla ujmout celostátní instituce, jako je právě Národní archiv. Ta je navíc hodlá na rozdíl od onoho kalifornského muzea vystavovat bez vstupného.
Jen včerejška se nálezce nedočkal, letos v létě zemřel. "Moje oči stejně pořád ulpívají na tom Hitlerově podpisu. Nic ošklivějšího jsem v životě neviděla. Je to zdrcující," říká Betsy Dannenbergová.
