Čtyři pilíře propagandy

Propaganda je druh sociálního ovlivňování, který stojí na jednoduchosti, oslovení emocí, oslovení představivosti a na opakování. Propagované poselství musí být tak jednoduché, aby je co nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Náročnost poselství je určena nejnižším společným jmenovatelem intelektuální úrovně oslovené skupiny. Propaganda vychází z předpokladu a zkušenosti, že znalost příčin, hloubky, šířky, jádra možných řešení problému, o kterém propagandistické poselství mluví, bývá u většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. Další zkušeností je, že dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin je špatná a snadno manipulovatelná. Byť specialisté přehánějí, tvrdí-li, že je lidem možné pověsit na nos cokoli, daleko od skutečnosti nejsou. Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež téměř vždy porazí složitou pravdu. Co největší zjednodušení propagované informace znamená méně namáhavé, rychlejší, a tedy příjemnější zpracování v porovnání s informacemi, které jsou pro oslovené lidi neboli cíl propagandy složité. Inteligenční kvocient dvou třetin populace je v pásmu rozšířeného průměru. Tito lidé mohou mít obtíže s pochopením některých složitých, proměnlivých, ohrožujících, kontraintuitivních skutečností i vztahů, jež charakterizují společnost i přírodu. Bývají unavení z práce, zároveň se bojí, aby o ni nepřišli. Žijí ve stresu. Chtějí prostotu a cit. Chtějí se bavit a žít, ber, kde ber. Nemají sílu na další duševní námahu a ani se namáhat nechtějí. Pro ně jsou systematické televizní iluze tvořící virtuální svět. Propaganda se zde pojí s obchodem a ten s dalším sociálním ovlivňováním, reklamou. Propaganda musí oslovovat emoce. Čím jednodušší, prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost. Citově prostoupené informace, stejně jako informace, které si je možné snadno a pokud možno barvitě představit, se snáze pamatují a vybavují než informace citově neutrální. Pozitivní emoce a myšlení, jimž je možné lidi bez ohledu na realitu učit, v nich zvyšují pocit, že další události budou spíše příznivé. Rovněž způsobí, že jejich nositelé podceňují pravděpodobnost výskytu nepříznivých událostí. "Jsem optimista!" bývá častý výrok na okraji sopky před explozí. Propaganda musí oslovovat představivost. Není nad pohyblivé barevné obrazy kombinované s patřičnými zvuky. Například obrazově zcela neutrální jednání vojenských činitelů jistého státu, které má v jiné, ovlivňované populaci probouzet pocity nepřátelství a strachu, doprovodí ostrá, výhrůžná hudba rytmem imitující pochod dobyvatelské armády. Dobře vymyšlená jednoduchá metafora, která se stane rozšířeným sloganem, je také k nezaplacení. Repetitio mater studiorum, opakování je matkou moudrosti, praví antické přísloví, které platí pro všechny podoby sociálního ovlivňování. Chce-li propagandista, aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, musí ji vychovávat podobně, jako to dělal Pavlov se svými psíky. Dobrý propagandista pak zazvoní a většina oslovených lidí začne jak myslet, tak cítit v žádoucím směru. Kontroluje-li skupina, která propagandisty platí nebo jakkoliv ovlivňuje klíčové hromadné sdělovací prostředky, není to příliš těžké. Zejména říká-li to, co cíl propagandy chce slyšet.