Jednání pro dnešek skončilo. Soud bude pokračovat zítra v devět hodin ráno. Vážení čtenáři, děkujeme vám za pozornost.
Lukeš pravdivost slov kamaráda dnes popřel. "Nepravdivé jsou výroky, že jsem řekl, že v tom baráku jsou nějací Romové," reagoval na výpověď s tím, že také není pravda, že by dával do lahví hadry a že by útok měl organizovat. Ivo Müller pouze konstatoval, že se nechce k ničemu vyjadřovat. Vaculík uvedl jen to, že čtené výpovědi Cojocarua a Müllera jsou nepravdivé.
Cojocaru také uvedl, že nechtěl nikomu ublížit a že ho překvapilo, jak silný účinek může mít zápalná lahev. Po přečtení jeho slov u soudu k nim nechtěl nic dodávat, jen soudci řekl, že byl pod tlakem. Jakým, to neupřesnil. "V první výpovědi jsem byl rozrušený, ve stresu a pod tlakem. Více vypovídat nebudu," uvedl dnes obžalovaný.
"S Ivošem a Davidem jsme se bavili o tom, co bylo ve zprávách, ale nebavili jsme se, co bude dál. Po nějaké době jsme se zase viděli, byli jsme na nějakých pochodech pravicově smýšlejících lidí. Probírali jsme, co bylo v televizi a co bude dál. Bavili jsme se i o tom, že kdyby přišla policie, tak nebudeme vypovídat," stojí ve výpovědi s tím, že Cojocaru byl s ostatními v kontaktu také prostřednictvím ICQ.
První ze čtveřice vysedl z auta Lukeš a zbylí tři se vrátili do Horního Benešova. V něm Cojocaru přesedl do vlastního vozu a odjel do Sobotína, kde bydlí. "Cestou jsem přemýšlel, co se stalo. Byl jsem rozhozený, přemýšlel jsem, jestli v tom baráku někdo byl, nebo ne. Druhý den ráno jsem si zapnul teletext. Všiml jsem si, co se vlastně ve Vítkově stalo, to mě zaskočilo. Bylo tam něco o tom, že nějaká malá holka měla zranění. Dost mě to zneklidnilo. S ostatními jsem v tu dobu ve spojení nebyl. Po několika dnech přišla SMS s tím, že bychom se měli setkat."
"Nebavili jsme se. Až po chvíli David řekl, že má asi popálené zápěstí. V první chvíli si to asi ani neuvědomil. Všichni jsme byli tak nějak rozhození," stojí ve výpovědi. Vaculík si později zápěstí ošetřil u kamaráda sprejem na popáleniny od slunce.
Cojocaru také potvrdil, že lahve házeli pouze on, Vaculík a Müller. Lukeš byl celou dobu za volantem. "Když jsme hodili poslední flašku, ani jsme se neohlíželi a šli jsme do auta. (...) Z místa jsme rychle odjeli. Nevím, jestli se oheň rozhořel, už jsem se zpátky nedíval."
Cojocaru u výslechu vyloučil, že by zastavili u domku přívod vody. Informace, že romská rodina nemohla kvůli zastavené vodě hasit, se objevila v médiích bezprostředně po útoku.
Ve výpovědi obžalovaný také popsal, že všichni tři, kteří házeli lahvemi, měli rukavice. "Nechtěli jsme nechat nějaké otisky," řekl. Kdo hodil první, si nevzpomněl. Nevyloučil, že lahve hodili zároveň. "Jestli jsem se trefil, to nevím. Do poslední chvíle jsem nevěděl, kam tu flašku hodím. Nemířil jsem."
"Zdálo se mi, že ten barák má nějaká malá okna. Šli jsme blíže (...), stáli jsme asi tři metry od zdi domu. Už nevím přesně, kdo měl zapalovač, zapálili jsme ty flašky. Nevím, v jakém pořadí," stojí ve výpovědi. Podle Cojocarua trvalo zapálení lahví pět vteřin.
Podle Cojocaruovy výpovědi se všichni čtyři začali cestou k domu maskovat, nijak se ale na útoku nedomlouvali, jen si každý vzali jednu lahev. "Přijeli jsme k tomu místu. Lukeš zastavil pod tím barákem, nechal běžet motor a světla měl zapnutá jen na parkovačky, vystoupili jsme s flaškami v ruce. Ten barák byl na první pohle hodně starý a uvnitř byla tma, působilo to na mě dojmem, že tam snad ani nikdo nebydlí."
"U nějakých garáží jsme zastavili a v pološeru jsme otevřeli kufr. Mám pocit, že se začínal nalívat ten benzin do těch flašek. Škubaly se hadry na menší kousky. (...) Když jsme jeli od garáží do města, někdo si vzpomněl, že nemáme sirky ani zapalovač. Lukeš se nabídl, že to někde sežene. Za pět minut se vrátil se sirkami, usoudili jsme, že to s nimi zapálit nepůjde. Lukeš tedy řekl, že sežene zapalovač. Sehnal ho asi za deset minut. Jeli jsme k tomu místu. Lukeš ho vytipoval."
Podle výpovědi byl Vítkov nápad Jaromíra Lukeše, který tamější situaci znal. "Lukeš říkal, kam mám jet. Říkal jsem mu, že to tam neznám, ať mě Jerry (Lukeš) naviguje. Před Vítkovem mi říkal, že to tam zná. Ve Vítkově mi ukazoval na nějaký barák u cesty. Říkal něco v tom smyslu, že tam bydlí nějací Cikáni. Projeli jsme Vítkovem a hledali místo, kde se to nachystá."
Ve výpovědi stojí, že Cojocaru změnil názor a rozhodl se do Horního Benešova přijet: "Našel jsem v kontejneru lahve a vzal je s sebou. V Opavě jsme naložili Lukeše. Byl sám, čekal na nás poblíž nějakého rychlého občerstvení. Znal jsem ho z mítinků například Dělnické strany."
"Po odpolední šichtě jsem šel domů a byl jsem doma i v sobotu odpoledne - přišla mi SMS, abych přijel a vzal s sebou lahve. Dále jsem měl sebou vzít nějakou hořlavou tekutinu. Bylo mi jasné, že vezmu benzin, vozím ho sebou v autě. Také jsem měl vzít nějaké hadry, měl jsem je v autě," řekl Cojocaru policistům s tím, že SMS už nemá, protože ji vymazal.
Cojocaru popisuje, jak našel na mobilu SMS od dalších obžalovaných. "V pátek odpoledne jsem měl nějaké zmeškané hovory, byl jsem v práci. Podíval jsem se na mobil a našel v něm SMS. Nevím, jestli byly od Müllera nebo Vaculíka. V těch zprávách bylo něco o tom, že mám za nimi přijet. Proč, to tam nebylo. Už jsme se sice nescházeli tak často jako předtím, ale občas ano. Odepsal jsem jim, že se mi to nehodí," stojí ve výpovědi.
U soudu se čte výpověď Václava Cojocarua z 12. srpna 2009. V ní obžalovaný popsal policistům, co se stalo loni 19. dubna, kdy vzplál vítkovský domek romské rodiny. Na policii vypovídal po svém zadržení.
Obhájce Davida Vaculíka Petr Kausta podává procesní námitku. Vadí mu počet přísedících a to, že nezná jejich jména. Obhájce chce vědět, kdo všechno se může jeho mandanta ptát. Soudce proto představuje přísedící.
Eskorta justiční stráže přivedla do jednací síně Krajského soud v Ostravě čtyři obžalované a sundala jim pouta.
Vážení čtenáři, vítáme vás u on-line reportáže z dalšího dne soudního přelíčení v případu vítkovského žhářství.
