Podle soudce Charlese Haddona-Cavea, který rozsudek vynesl, šlo o „hrůzný zločin, který má v moderních kriminálních dějinách jen málo obdob“. Dvojice, které bylo té v době teprve 14 let, vraždy provedla mimořádně bezcitným způsobem a zejména první oběť musela velmi trpět.
Provinilci přitom neprojevili žádnou známku lítosti nad svým jednáním. Oba přiznali, že zločin plánovali a oběti měli v úmyslu zabít.
O život 13. dubna připravili nejprve matku Elizabeth Edwardsovou, kterou chlapec osmkrát bodl do krku, aby nemohla voláním o pomoc varovat své dítě. Poté dvě rány nožem zasadil do šíje dceři Katie, než ji udusil polštářem.
Porota si při líčení průběhu zločinu rovněž vyslechla, jak se vrazi po svém krvavém řádění společně vykoupali v koupelně obětí, užili si sexu a pak v klidu zhlédli několik filmů.
Dívka sice odmítala vinu z vraždy, nicméně soudce na základě důkazního materiálu dospěl k jednoznačnému závěru, že vina obou účastníků zločinu je naprosto stejná.
