Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Čtivý pokus dvou pražských sociologů o formulaci toho, v jaké době vlastně žijeme

  8:33aktualizováno  7. listopadu 13:13
Pět let po vydání výborné a úspěšné knihy Společnosti pozdní doby přišel sociolog Miloslav Petrusek (1936) – tentokrát se svým mladším kolegou Janem Balonem (1973) – s publikací, jejíž název je variací na publikaci předchozí: Společnost naší doby, s podtitulem Populární sociologie (ne)populárních problémů. Autoři v ní nahlížejí i témata, která Petrusek rozebíral ve Společnosti pozdní doby.

Rozlehlý komplex "malé Itálie" se rozprostírá na ploše šesti hektarů. | foto: Profimedia.cz

V úvodu Petrusek s Balonem píší, že byli postaveni před „zajímavý a náročný úkol: napsat srozumitelnou a aktuální úvahu o tom, jakým směrem se pohybuje naše společnost, k jaké budoucnosti směřuje“. Přitom se však prognózy o vývoji společnosti, poukazují pisatelé, nikdy nesplnily - zvláště ne ty od „odborníků“; předpověď může být spolehlivější spíše od „básníků a spisovatelů než u vědců s příliš profesionálním, ale úzkým obzorem“. Proto prý raději zvolili žánr „diagnóza doby“.

Ambivalence, kam se jen podíváš

O knize

Miloslav Petrusek, Jan Balon: Společnost naší doby

Populární sociologie (ne)populárních problémů
Academia, Praha 2011, 156 stran, doporučená cena 145 korun.

Obálka knihy

Obálka knihy

Podle autorů prožíváme svět, který „lidé před námi neznali, používáme nepředstavitelné množství věcí, o nichž neměli tušení, a děláme věci, jejichž smysl by jim zůstal nesrozumitelný“. V knize analyzují témata jako nepoučitelnost z dějin, iracionalita lidského jednání, stupňující se individualismus a úpadek veřejného prostoru, politický skandál, celebrity („aneb od hrdinů k hvězdičkám“), a kladou otázky jako „je přátelství pojivem společnosti“, či obecněji: „Jsme na území, které žádní lidé nikdy neobývali a které všechny civilizace dosud pokládaly za neobyvatelné. Jsme Kolumby dějin nebo kapitány Titaniku?“.

Motivem procházejícím celou knihou Společnost naší doby je ambivalence. Tou se prý dnes vyznačují „téměř všechny procesy a produkty lidských činností“, takže „čím rozvinutější je medicína, tím většími hypochondry se stáváme“; jsme sice „nejbohatší a nejdéle žijící lidé v historii, ale stále více se bojíme“. Dnešní společnost je demokratičtější než všechny předchozí, takže i prodavačka, úředník či učitelka podle možností vyjíždějí „za hranice všedních dnů“, podle autorů ovšem „do slavných (ale jen slavných) galerií tak chodí návštěvníci, kteří ve své vlasti v žádné galerii nikdy nebyli“, a centra měst jako Florencie či Řím jsou kvůli tomu neprůchodná. A „postturistika“ se pojí s nostalgickým snem o návratu k autentickému venkovu (což je spojeno s trendem zdravé výživy), na druhé straně se projevuje nezřízeným porušování drobných pravidel, v nadměrném pití či přejídání, protože zážitky se musí stupňovat. Dneska už nestačí Řím a Vídeň, které zná každý, je nutné připravit například muzeum malomocenství v Bergenu, extrémní turistiku na Novém Zélandu, programově „nudné výlety“ v Sydney, pobyt v mučírně gestapa v Berlíně. To vše propojeno adrenalinovými sporty a fascinací kosmickou turistikou nedaleké budoucnosti.

Pohyby v kruzích

V líčení těchto ambivalentních jevů jsou autoři přesvědčiví, jen poněkud pochybuji o tom, že ambivalence je specifikem pouze současnosti. Ostatně pro pochopení dnešních jevů Petrusek s Balonem často zacházejí hluboko do minulosti a hledají poučné paralely. Kupříkladu „blbá nálada“; T. G. Masaryk formuloval roku 1926 toto: „Převrat přinesl tisícům a tisícům výhody materiální, společenské a jiné. I je pochopitelné, že mnozí chtějí ještě více, než dosáhli. Vidím právě v této náladě značnou část té tak zvané nespokojenosti.“ Zajímavě autoři také poukazují na kořeny toho, co kritizuje kupříkladu Rakušan Konrad Paul Liessmann (1953) v bestsellerovém eseji Teorie nevzdělanosti (česky 2008); byl to totiž opět T. G. Masaryk, který - již v devadesátých letech 19. století - upozorňoval na „nebezpečí proměny vzdělání v polovzdělanost“.

Cena Nadace VIZE 97 byla předána v Praze 5. října 2010 rakouskému filozofovi,

Cena Nadace VIZE 97 byla předána v Praze 5. října 2010 rakouskému filozofovi, kritikovi a novináři Konradovi Paulu Liessmannovi.

U některých témat Petrusek s Balonem podnikají užitečné miniexkurzy do jeho historie. Například u kategorie práce popisují vývoj od pohrdání jí v antice („Každá výdělečná činnost je nešlechetná a nehodná člověka svobodného“, tvrdil Cicero) přes její pozvolnou rehabilitaci a doby, kdy se naopak na práci pěly oslavné písně a lidé se v jejím jménu zdravili, až po současnou dobu, kdy „je důležitější, co a kolik spotřebováváš, než čím jsi, co děláš a čeho jsi dosáhl, avšak představa, že je práce matkou pokroku, zmizela v nenávratnu“. V rámci podobného vývojového kruhu autoři pojímají též historii lidských vášní. Staré křesťanské smrtelné hříchy kapitalismus proměnil v pozitivní občanské ctnosti, protože v nich našel trvalé stimuly k rozmanitým druhům ekonomické aktivity; a dosavadní ústřední ctnosti, počínaje láskou a odpuštěním, byly zavrženy jako cosi, co škodí věci; naše doba prý „jako by znovu opisovala kruh…, jako by se od ujařmené vášně a ctihodného zájmu vracela ke smrtelným hříchům, které nejenže nedokáže ovládat, nýbrž je dokonce stimuluje“.

Petrusek s Balonem záměrně dávají do kontrastu to, koho uctívaly předchozí generace a kdo je předmětem kultu dnes: „Můžeme si být jisti, že většina teenagerů ctících Madonnin kult neví nic o biblické Madoně“. Některé věty – doufejme – pisatelé zamýšleli se značnou nadsázkou, jinak bychom je museli podezírat z jisté ztráty soudnosti; kupříkladu když trudnomyslně konstatují, že „je málo pravděpodobné, že mladí absolventi našich humanitních škol své pokojíky mají vyzdobeny obrazem Komenského, nicméně velikány ducha a pravé hrdiny plakáty dobových a většinou efemérních kapel a ,pin up girls‘ tak úplně nenahradí“.

J.A. Komenský

J.A. Komenský

Nekorektní a moralizující

Už ve svazku Společnost pozdní doby se Petrusek nevyhýbal moralistnímu tónu či „politicky nekorektním“ úvahám. I v novince „nekorektní“ partie najdeme. Autoři například citují ruského filozofa Nikolaje Berďajeva: „Je přece lépe, když bude menšina žít na vyšší kulturní úrovni, než aby všichni žili jako žebráci; vždyť v Božím království bude také nerovnost, neboť s nerovností souvisí každé bytí.“ Sami k tomu sugestivně dodávají: „V podmínkách českého egalitarismu zní tyto myšlenky asi dost kacířsky, za zamyšlení ale snad stojí“.

A moralizátorský tón? Ten ve Společnosti naší doby ještě zesílil. (Pro doplnění kontextu dlužno dodat, že poslední dobou Petrusek publikuje svoje úvahy i v příloze Katolického týdeníku Perspektivy. Naštěstí to neznamená, že by upadl do rigidního, fundamentalistického či ideologického vidění světa, který by se mu rozpadal na „pravověrné“ a všechny ostatní, propadlé „kultuře smrti“.) Každopádně ve Společnosti naší doby nacházíme i takovéto výroky: „Snad nám bude odpuštěno masarykovství, ale ono v té naší transformaci nejde jen o kapitál a HDP, nýbrž také o onu slavnou revoluci hlav a srdcí. K té se jaksi nemáme – nebo že by ji dávno zavanul prach nemilosrdných dějin?

Srovnání log Nike a kongresu ODS

Srovnání log Nike a kongresu ODS

Na jiném místě autoři líčí, jak firma Nike začala v několika velkých amerických městech rozdávat pouličním hráčům baseballu své značkové zboží s představou, že tak budou motivovat k nákupu i ostatní. Výsledkem byly krádeže a dokonce vraždy. Z toho vyvozují: „Snaha policie ničit falešné značkové zboží nemá šanci na úspěch – kupců bude vždycky dost a chudých výrobců také. Náš svět není příliš mravný, pravda.“ Je mi tahle argumentace sice milejší, než kdyby pražská sociologická dvojice ve svém textu operovala „prohnilým nadnárodním kapitálem a korporacemi“ či Evropskou unií jako viníky všeho zla, ovšem obecný, málo říkající poukaz k morálce se v knize přeci jen vrací až příliš často a některé kapitoly kvůli tomu vyznívají rozpačitě.

Sociolog Miloslav Petrusek

Sociolog Miloslav Petrusek

Když se na jednom místě autoři ptají: „Ale cožpak každá společnost nepotřebuje – alespoň někdy – moralizátora s mravní autoritou?“, čtenáři se vnucuje představa, zda-li tím nenápadně nepoukazují sami na sebe. Tak jako Petrusek s Balonem přeceňují úlohu intelektuálů při pádu komunistických režimů (komunistická strana se podle nich „bála víc intelektuálů než pracujících“), stejně tak ji přeceňují v současnosti. Nic na tom nemůže změnit to, že alespoň pro mě osobně je profesor Petrusek jednou z největších (populárně)vědeckých tuzemských autorit vůbec. Navzdory výtkám je důvodem k tomuto mému přesvědčení i kniha Společnost naší doby.

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)
ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám
Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám

Jak se jiné ženy postavily k nevěře a co jim pomohlo.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.