Čtenáři iDNES.cz fotili srpen ´68. Do redakce přišly stovky snímků

Vzpomínky pamětníků zůstávají živé ještě čtyřicet let po okupaci Československa. Dosvědčují to stovky fotografií ze srpna 1968, které po loňské výzvě dorazily do redakce. Dobové snímky nezachycují jen jednotlivé příběhy čtenářů, ale vytvořily i obrázek jedné etapy historie naší země.

Nejznámější fotky ze srpna 1968 jsou z Prahy. Záběry z Václavského náměstí, barikáda u Československého rozhlasu... Příjezd spojeneckých vojsk ale zaskočil celou republiku, dramata se odehrávala i jinde.

Dokazují to snímky, které čtenáři iDNES.cz poslali, ale i čísla nedávno zveřejněná Ústavem pro studium totalitních režimů. Do konce roku 1968 si okupace vyžádala 108 obětí a kolem pěti stovek těžce raněných.

. FOTOGALERII ČTENÁŘŮ IDNES.CZ ZE SRPNA 1968 SI MŮŽETE PROHLÉDNOUT ZDE

Kojenci tváří v tvář tankům
Drahomír Javorský, jeden ze čtenářů iDNES.cz, který poslal své fotografie, byl v době příjezdu vojsk Varšavské smlouvy vedoucím inženýrem větrání na ostravské šachtě. Když se ve městě objevily tanky, vyvěsili v práci transparenty a sundali ruskou hvězdu.

"V té době se nepracovalo, chodil jsem s fotoaparátem Flexaret po Ostravě," vzpomíná dnes čtyřiaosmdesátiletý muž.

Poblíž místa, kde bydlel, se mu přitom naskytla absurdní podívaná. Sestřičky z jeslí s dětmi v kočárcích zrovna míjely sovětský tank. "Šly tudy na procházku jako vždycky," vypráví iDNES.cz Drahomír Javorský. "Pořídil jsem tady dva snímky, na tom druhém se ruský voják drží za hlavu. Nevěřil svým očím, co se to děje."

Pořízení tohoto snímku ale pro něj mělo neblahé následky. "Soudruhy zajímalo, jak jsem ten snímek pořídil, kde jsem ho vyvolal, mysleli si snad, že jsem špion."

Z místa vedoucího inženýra spadl na revírníka na šachtě, později byl takzvaným požárníkem. "Chodil jsem s lopatou a sbíral, co kde odpadlo," vzpomíná. "Pak jsem měl těžký úraz, a to byl konec mé kariéry," uzavřel svůj příběh.

Stud spojeneckých vojáků
Další čtenář, Milan Klouček, prožil osudový srpen v Plasích u Plzně. Bylo mu devětadvacet, pracoval jako učitel ruštiny. Své zážitky si zapisoval do linkovaného sešitu, stále s sebou nosil fotoaparát.

Ráno 21. srpna tehdy popsal takto: "Bez snídaně jsem vyrazil hned do Plas. Na silnici bylo plno tanků, obrněných aut sovětské armády z NDR. Lidé plakali, zlobili se, mlčeli."

Vozy podle Kloučka neměly po stranách hvězdy, ale bílé pruhy. "Šlo o tanky, které u nás byly už od července kvůli cvičení," říká pamětník událostí a dodává: "Už tehdy asi Sověti věděli, co se tady bude dít, a v srpnu pak s tanky vyjeli z lesů."

Některé obrněné vozy a tanky ale podnikly dlouhou cestu, třeba až z Drážďan. "Jednadvacátého ráno se v zatáčce převrátil jeden jejich tank, o sto metrů dál jiné obrněné auto," vzpomíná Klouček, který mluvil s osádkou převráceného tanku.

"Říkali nám, že jsou hrozně unavení, bylo vidět, že toho mají dost." Pod převráceným tankem zůstal prý jeden nebo dva sovětští vojáci. "Až po třech dnech tank vyprostili."

V jeho zápiscích je i poznámka o demoralizaci spojeneckých vojáků. "Říkalo se, že první várka musela být vystřídána. Jejich morálka prý byla úplně rozložená," říká iDNES.cz Klouček. Podle jeho zkušeností někteří vojáci tvrdili, že je u nás kontrarevoluce, že tu máme americké vojáky nebo že jsou u nás jen na cvičení. "Někteří se stydí," zapsal si do poznámek.

Srpnová okupace v barvě
Vladimír Peč zaslal redakci iDNES.cz a magazínu MF DNES jako jediný barevné záběry, které v srpnu pořídil na diapozitivy. Ráno 21. srpna ho vzbudil bratr: "Vláďo, je to v pytli, přepadli nás Rusáci," dvaatřicetiletý chemik na nic nečekal, naskočil na skútr a jel na Vinohrady.

Vojáci, které v ulicích Prahy potkával, byli zmatení. "Nejdřív mysleli, že jedou na cvičení do Polska, pak zase, že se dostali do západního Německa." V Československu je přivítaly nápisy v ruštině, češtině i angličtině, které je posílaly zpátky domů. "Kdyby to tehdy šlo, vzal bych flintu a šel vlast bránit," vzpomíná Peč.

Diapozitivy měl doma ve skříni schované čtyřicet let, znali je pouze jeho přátelé. Dnes už je Vladimír Peč v důchodu a dělá turistického průvodce po evropských horách.

Husí kůže naskakuje i po čtyřiceti letech
Na výzvu redakce iDNES.cz a MF DNES už loni zareagovala Eva Vančurová. Před čtyřiceti lety pracovala v nakladatelství Orbis jako fotografka, bylo jí sedmadvacet. Ráno 21. srpna vyrazila z domova na Pankráci na Václavské náměstí.

"Bylo to něco, co jsem v životě nezažila. Kdo u něčeho podobného nebyl, nedokáže si to představit," zavzpomínala po čtyřiceti letech na strašný rachot v pražských ulicích.

. FOTOGALERIE SNÍMKŮ ČTENÁŘŮ ZE SRPNA 1968

- obsahuje 90 černobílých i barevných snímků
- fotky byly pořízeny v Ostravě, Plasích u Plzně a Praze
- snímky si můžete díky digitalizaci prohlédnout až ve zvětšení 300 procent

Na Václavském náměstí byla ve chvíli, kdy se rozhořel tank. Schovala se v průjezdu. V Italské ulici spatřila na zemi čtyři těla. "Byli to čtyři kluci, nehýbali se, nevím, jestli byli živí," vypráví Vančurová o svých zážitcích a ještě dnes jí naskakuje husí kůže.

Vančurové při pozdějších prověrkách v Orbisu oznámili, že její snímky byly zneužity k protistátní činnosti. I když pak v hodnocení uvedli, že si je pořídila z osobního zájmu, v nakladatelství nemohla zůstat. Od té doby pracovala pro Akademii věd. Od letoška je v důchodu, ale klid, který to přináší, jí příliš nevyhovuje. "Chybějí mi lidi," svěřila se iDNES.cz.