Zdá se, že všichni docela upřímně věří i naprostým nesmyslům, které obě strany postupně pronášejí nebo dělají. "Zde stojím a nemohu jinak". Nepřekročitelná dělící čára mezi stoupenci Jiřího Hodace, či přesněji mrzké účty k zákonů a posádkou velína zpravodajství, čili domnělými obhájci vznešených ideálu, probíhá již i manželskými ložnicemi. Hádají se i ti, jichž se spor ani zdaleka netýká. "Vymknutá z kloubů doba sílí" - řekl kdysi klasik a dnes by to asi s pláčem desetkrát opakoval. Rozumné východisko není na dohled. Zaměstnance televize, kteří jako první vyvolali neposlušnosti požár, nelze přesvědčit, že nejsou tvůrčí dějin, ale pouze neukáznění a možná i zneužití zaměstnanci.
Hodačova parta bojuje hrdě dále. Je sice v právu, ale televizi neopanuje, i kdyby dnes zvítězila. Politici se na všestranně přijatelném východisku neumí dohodnout, pouze ukazují jedni na druhé jako malí kluci: to oni, my nic. Vláda, aby nemusela přistoupit k nepopulárním opatřením, raději nevládne. Prezident naznačuje sympatie k nerespektování zákonů. Obě sněmovny vydaly usnesení, v kterých dílem mluvily do věci, jež jim nepřísluší a dílem přijali výzvy, jejichž naplnění se neobjede bez znásilnění zákonů. Občané si vůbec nevšimli, že na počátku všeho zmatku byl také spor mezi Řadou ČT a Dušanem Chmelíčkem o jejich koncesionářské poplatky. Vděčně podporují ty, kteří hájí svůj nárok na věčně pokračování v plýtvání penězi koncesionářů.
Zanechejme stranou politické pozadí ostudných události, jejichž smyslu se asi stejně nedobereme. Obvykle za vším jsou až na posledním místě peníze, v tomto případě se všichni tváří, že o ně vůbec nejde. Přemýšlejme, zda je to pravda.
Mluví se o ohrožených příjmech různých televizních pracovníků a lidí kolem televize.
Nahrazení Dušana Chmelíčka ředitelem, který přišel z úplně jiného prostředí a není k zaměstnancům televize vázán osobními známostmi, by mohlo zhoršit příjmy některých lidí. Je to ale jen možnost, o které nemůžeme s jistotou tvrdit, že by nastala. Naproti tomu nelze vyloučit, že také vedení televize, které by si určili "vzbouřenci", by nakonec mohlo být tvrdou realitou přinuceno sáhnout na peníze třeba i svých současných bojových druhů. Opět je to jen možnost. V žádném případě nelze však počítat s tím, že by pracovníci České televize jako celek získali nějaké finanční výhody proti těm, které měli již dříve. V nejlepším případě si zachrání "své jisté", navíc nedostanou nic.
Finanční zátěž s větší pravděpodobností hrozí koncesionářům. Odvolaný generální ředitel mluvil o nutnosti zvýšení koncesionářských poplatků za účelem vyrovnání ztrátového hospodaření televize. "Televizní revoluce" však finanční situaci dále zhoršila. Způsobila bezprostřední škody a další ztráty budou vznikat ještě i po "normalizaci" jako důsledek odlivu zadavatelů reklamy. Potřeba zvýšení koncesionářských poplatků tak proti "předrevolučnímu" období spíše vzroste. Opět to je však jen nepříjemná možnost na obzoru, avšak žádná jistota.
Bezprostředně na katastrofě v České televizi vydělávají komerční stanice, které přebraly část neuspokojených požadavků na reklamu. Velmi výhodným je chaos v CT také pro podnik Sazka a.s. Ten by měl jistě důvod odměnit se České televizi za odvysílání nepříjemné reportáže přenesením zakázek do komerčních televizi. Je možné, že by za předčasné odstoupení od smluv musel zaplatit. Díky prosincovým bouřím však odešel od stolu bez placení a naopak má možnost se na CT hojit za neodvysílané pořady.
Zisk politických stran a zájmových skupin v České televizi se pohybuje v oblasti možnosti, případně zvýšení koncesionářských poplatků není jistě a nebude nesnesitelné velké. Za kouřovou clonou veřejných výtržnosti a politického špektáklu však zvoní tvrdě peníze "tady a teď" úplně jinde, než bychom čekali podle plamenných řeči rozhněvaných účastníků prosincových bouří. Takže je nakonec možné, že jsme si o vánocích masové vjeli do vlasů kvůli cizímu prospěchu, a ani jsme si nevzpomněli, že vánoce jsou svátky míru a pohody. Když jde o peníze, vše ostatní musí přece jít stranou.
