ČTĚTE TAKÉ:
Celý film: nepovolený dokument o krizi v ČT
Příhoda z druhého konce této hole: vedení ČT nabídne roli v chystané inscenaci velmi kvalitní herečce s velkou uměleckou kariérou (má za sebou i desítky filmů), nabídku později vezme zpět s argumentem, že umělkyně "není mediálně známá".
Nejde o smysl televizní vzpoury ani o to, která herečka má hrát kterou roli. Jde o argumentaci ČT. Ta se nechce vracet ke krizi z roku 2000, svému nejvýznamnějšímu dílu, chce obsazovat mediálně známé herečky.
Má však přes čtyři miliardy finančního příspěvku za to, že bude televizí veřejné služby, či jak ten hybrid nazvat.
Tolik peněz dostává proto, aby sledovala umělecká kritéria v umělecké tvorbě, aby do hloubi a vyváženě studovala výrazné jevy společenského i politického života, prostě aby nabízela programy a pořady, které soukromé televizní společnosti nenabízejí. A aby k tomu dávala inteligentní a kultivované argumenty.
Toto vše dělá ČT málo, či spíše vůbec, v různých zapomenutých hodinách na druhém kanále. Kdyby se odpárala loga na obrazovce, divák by měl potíže rozpoznat, která z televizních stanic je vlastně ta dotovaná, ta s ambicí na kvalitnější produkci a hlubší pohledy, což je povinnost, kterou televizi zákon ukládá a koncesionářské poplatky kompenzují.
Televizní krize byl jev významný politicky, občansky i kulturně. Kdo jiný se k němu má vracet než tehdejší pachatel? Kdo jiný to má analyzovat s odstupem, dívat se dovnitř událostí, zkoumat je, než veřejnoprávní televize? Kdo jiný má vysílat a vytvářet umělecká díla hlubší či náročnější?
Špačkův dokument nemá ČT odmítat, nýbrž vítat. Jaké jiné argumenty chce mít ČT při obhajování svého postavení a svých zákonem zaručených příjmů? Že se na ni dívá hodně diváků? To je argument proti ní. Kdo má hodně diváků, může žít z reklamy, poplatky nepotřebuje. Potřebuje mediální hvězdy, lidové programy, přímé přenosy z polykání lidí zaživa a podobné formáty.
Představit si televizi veřejné služby vytvořenou kultivací druhého programu (bez ČT1) je méně obtížné než uvěřit, že dnešní programový profil a duchovní obsah ČT se od soukromých stanic tolik liší, že je existence stále zvyšovaných poplatků nutná.
Ano, ČT je jiná než před pěti lety. Je stále blíž soukromým stanicím. Kulturní hulvátství skryté za "mediální známost", kterého se ČT dopouští bez ostychu, je s celkovou programovou inteligencí v souladu.
Křiklounům ze starších dob připomínám, že tento článek nechce ČT zrušit, naopak: varuje před tím, že se ČT tak přibližuje komerčním stanicím, že sama brzy vyvolá otázku: proč tu za veřejné peníze vůbec je? Nemohla by být za peníze soukromé?
Se čtyřmiliardovou dotací vstupuje ČT do konkurence se soukromými stanicemi. K tomu dotace určeny nebyly. Až se někdo pokusí tento zateplený kurník zimujících ptáků privatizovat, bude mít argumenty přímo z ČT.
