Jen pro jistotu: platíte koncesionářské poplatky?
Jistě, tak levně bych si nenaběhl.
Tudíž se taky občas vztekáte jako ostatní diváci, na jaké nesmysly Česká televize za vaše peníze vyhazuje?
To ani ne, přece jen program hodnotím jinýma očima, vím, kolik práce je i za nevalným výsledkem. Ale hlavně se snažím už půl roku pochopit instituci jménem Česká televize. Jako divák sedím nejčastěji před zpravodajskou ČT24.
Kdo je Petr Dvořák
|
Proč jste se vůbec rozhodl jít do klání o křeslo šéfa Kavčích hor?
Protože je to úžasná výzva, bez frází. Na rozdíl od Slovenské televize na tom ČT pořád ještě není tak špatně, stále má skrytý obrovský potenciál. Že byla dlouhodobě průměrná, nevybočovala a neměla odvahu, to jsme v Nově věděli a využívali jsme toho. Ale poslední dva roky už ČT opravdu stojí na brzdě, nevyvíjí se a postupně opouští svou pozici. Ještě má čas k návratu, ale moc už ho není.
Opravdu tomu věříte?
Do Novy jsem přišel v době, kdy tam říkali, že dobře už bylo a teď to půjde jenom dolů; po pár letech se nám ten trend povedlo změnit. Stejný prostor i příležitost vidím stále v ČT, chce to jen motivaci, rychlost a schopné lidi. ČT má navíc výhodu, že se vývoj nových věcí v komerčních stanicích po dobu ekonomické krize zastavil. Paradoxně toho nevyužila, ač jako jediná měla díky poplatkům zaručené zdroje příjmu.
Co nejlepšího tedy v České televizi ještě vidíte?
Tu a tam zrnka kvality v dramatické tvorbě. Těším se na cyklus o Heydrichovi, líbí se mi nápad svěřit povídky Karla Čapka mladým filmařům, což je přesně ta zdravá úroveň riskování. A oceňuji také základy zpravodajské ČT24, byť těží z toho, že nemá konkurenci.
A co je v ČT nejhorší?
Šeď, neujasněnost ČT1 a ČT2, nedostatek koordinace, nevyužití toho, že ve vícekanálovém prostředí si mají programy navzájem pomáhat. Když se divákovi pořad na hlavním kanálu nelíbí, musím si ho udržet u jiného svého programu; to platí pro komerční i veřejnoprávní média. A nelíbí se mi trestuhodná rezignace na pád Událostí. Že si sedmdesát procent diváků dělá představu o stavu světa z komerčních zpráv, to je špatně.
O Událostech"Nelíbí se mi trestuhodná rezignace na pád Událostí. Že si sedmdesát procent diváků dělá představu o stavu světa z komerčních zpráv, to je špatně." |
To byste tvrdil i za své éry na Nově?
Tehdy ještě ČT držela mezi zpravodajskými pořady druhou příčku a přepínáním od Primy přes ČT k Nově dostal divák vyrovnaný obraz. Pak Události vzdaly svou výjimečnost a propadly se až za Primu.
Vypadá to, že byste měnil i zpravodajství - ale víte, že v České televizi je to "stát ve státě" a může se spustit povyk o ztrátě nezávislosti?
Já bych po nich nechtěl nic než profesionalitu; kdo v tom vidí útok na svobodu, má zatmění. Ale nejde jen o Události a ČT24, i další zpravodajské a publicistické pořady jsou uniformní, neliší se od sebe a ta průměrná všehochuť divákovi splývá. Mají-li být Události vlajkovou lodí, nemohou přece vypadat stejně jako ČT24; v Událostech mají pracovat ti nejlepší a pro mladé, kteří se učí řemeslu v ČT24, to musí být cílová stanice snů.
Unesl byste i jinou zbraň zpravodajců ČT, zvěsti o politickém nátlaku?
Pokud o tom mluví, ať najdou konkrétní příklady. O mnoha aférách Nova informovala vyváženěji, jasněji - jistěže i zábavněji, ale to komerční stanice musí. Určitě na mě vytáhnou: Pozor, Dvořák, ten zrušil Na vlastní oči! Ale už nezazní, že tým měl rok na to, aby svůj pořad přebudoval. Nestalo se, nakonec se "vybydleli" sami.
Zažil jste sám tlaky politiků coby ředitel Novy?
Smršť telefonátů následovala po Kubiceho zprávě nebo po aféře Tlustého ve vířivce. Ale patří přece k roli ředitele, aby to odstínil, vysvětlil a odvrátil. Jenom naivní novináři si myslí, že šéfové médií s politiky vůbec nemluví; jejich hlavním úkolem je, aby před vlivem politiků bránili své lidi.
O programu"Chtěl bych probrat pořad po pořadu: jaký má účel, jaký dopad, kolik stojí. Pak lze říci, zda bude dál jezdit šest výletnických týmů s toulavými kamerami, nebo jenom jeden." |
Další silou uvnitř České televize jsou odbory...
... ale to je zveličované téma. Pokud udržují své mantinely, nezaskočí mě rozumné požadavky. Jenom musí vzít na vědomí, že existuje jistý rozpočet a že peníze budou jen za práci.
Roční rozpočet veřejnoprávní televize činí zhruba sedm miliard korun, přesto minulé vedení šetřilo - hlavně na tvorbě. Je to nutné?
Je to dostatečný objem peněz, aby se vyráběly opravdu kvalitní pořady. Jsem si jistý, že existuje rezerva, po zkušenostech z Novy ji umím najít a investovat do vlastní tvorby, která potřebuje posílit. Což neznamená, že by se nedalo vyrábět i hospodárněji, ale to znamená práci na dva tři roky.
Nemizí v ČT peníze zejména do tříšti malých, nenápadných, navzájem zaměnitelných magazínů?
No právě - musíte si vybrat. Buď budete točit spoustu průměrných nízkonákladových pořadů, nebo místo deseti zeměpisných magazínů zůstane ten nejlepší a ušetřené peníze dáte do kvalitní tvorby: dětské, dokumentární, vzdělávací, hudební. Chtěl bych vidět celé programové schéma a probrat pořad po pořadu: jaký má účel, jaký dopad, kolik stojí. Pak lze říci, zda bude nadále jezdit šest výletnických týmů s toulavými kamerami, nebo jenom jeden.
Jenže za zdánlivě malými pořady stojí podle kritiků velké "partičky", a ty ještě nikdo nerozbil.
Já mám dvě zásadní výhody. Přicházím zvenčí, takže nejsem zatížen žádnou historií ani vztahy uvnitř České televize. A také kandiduji na nejvyšší pozici, čili bych vyvíjel tlak na své ředitele, ti zase níž a někde na půli cesty by se to potkalo. Protože základna "lidí řemesla", od kameramanů po střihače, je v České televizi pořád zdravá.
O divácích"Neexistuje divák komerční a veřejnoprávní. Je jen divák přepínající." |
Přivedl byste si vedoucí tým s sebou?
Část ano, část ne, ale hlavně bych strukturu zjednodušil, v ČT je příliš lidí s ředitelskou vizitkou. Restrukturalizace se musí dokončit tak, aby byly jasné pravomoci i odpovědnost. Každý kanál by měl svého šéfa, výrobu bych oddělil a vrátil se k vnitřní konkurenci producentských center z éry Iva Mathého.
Jak by měla ČT působit navenek?
V projektu mluvím o nutném kroku dopředu, přičemž KROK beru jako zkratku slov Kvalita, Respekt, Odvaha, Kreativita. Právě kvalita má být poznávacím znamením České televize, aniž by rezignovala na diváckou atraktivitu. Což není snadné, ale schůdné. Právě to je úkol pro tvůrce, kterým se ČT musí otevřít, hledat je a nejen čekat, až někdo přijde. Česká televize má určovat trendy; že jí nápady i osobnosti potom mohou komerční televize krást, to je v branži běžné.
Co byste provedl s nejasnou rolí ČT1?
To je nejtěžší úkol. ČT4, ČT24 i ČT2 mají své cílové skupiny, definicí ČT1 může být jedině kvalita. Neexistuje divák komerční a divák veřejnoprávní, je pouze divák přepínající, který hledá alternativu. ČT se nemusí podbízet, ale musí umět přesvědčit, že jednou za rok je dobré podívat se na koncert Pražského jara. Na "dvojce" může experimentovat, a co si ověří, předá na "jedničku"; podstatné je, aby se to diváci vůbec dozvěděli. Marketing není sprosté slovo, ČT nemá divákovi nadbíhat, ale má vědět, co je zač, poznat jeho zvyky, reakce, představy.
Takže z dnešních čtyř kanálů ČT byste neubíral?
Naopak, rád bych přidal pátý, zaměřený na děti a vzdělávání. Což žádná komerční stanice dělat nebude a je to přesně ta věc, na kterou posíláme koncesionářské poplatky.
Prodával byste dál konkurenci archivy České televize?
Velmi bych to zvažoval, velmi! A také bych hlídal ceny, rozhodně bych je neprodával levně. Nova z reprízy Chalupářů udělala hit léta - jak to, že to sama ČT neumí?
Proč jste v konkurzu na generálního ředitele považován za favorita?
Protože jsem se zachoval "nečesky" a řekl jsem přímo, že mě ten souboj i pozice zajímají. Ne že bych věděl všechno, ale mám věk, sílu a energii na to, abych se to doučil a dokázal, že po Nově bych uměl pomoci i České televizi. Navíc bych rád šel ve směru pořadů jako Soukromé pasti, jež jsme na Nově jen opatrně zkoušeli, takových pořadů, aby se daly vysílat i v roce 2030 - nikoli vyhazovat peníze, ale vytvářet rodinné stříbro. Ovšem být favoritem s sebou nese i zákeřný polibek kobry.
Kvůli strachu v České televizi, že začnete vyhazovat?
Žádných čistek se lidé bát nemusí, jenom by se museli naučit znovu normálně pracovat, ne dál ztrácet čas po chodbách v zákulisních válkách. Ale ne všichni si přejí změnu, některým lidem nynější stav vyhovuje. Základní souboj se svede právě ve vnímání České televize: pokud se žádá krok dopředu, mám šanci; pokud jde o poklidné trafiky, pak favorit nejsem.
