Vojenští zpravodajci při "velkém úklidu" ve svém archivu našli mezi bezvýznamnými dokumenty supertajné složky komunistické Vojenské kontrarozvědky (VKR). Jsou v nich jména agentů "skupiny zvláštního určení", kteří se připravovali k vysazení do tehdejší Spolkové republiky Německo.
Tam měli zajmout či zlikvidovat klíčové osoby (politiky, ekonomy i vojáky) anebo obsadit významné objekty, jako byla americká raketová sila s jadernými hlavicemi, rozhlasové vysílače, radarové stanice, základny průzkumných letounů AWACS, ale také elektrárny.
"O zpravodajských službách leccos vím, nikdy by mne ale nenapadlo, že bývalá Vojenská kontrarozvědka, jejímž hřištěm mělo být výhradně armádní prostředí na území Československa, se připravovala i na akce v zahraničí. Tohle jsem tedy opravdu nečekal," přiznává ředitel Vojenského zpravodajství Miroslav Krejčík.
Překvapením je i to, že vojenská kontrarozvědka (patřila pod 3. správu StB) si v Německu zřídila síť agentů, kteří měli "skupinám zvláštního určení" po jejich vysazení "pomáhat". Přesněji - udávat ty Němce, po nichž československé komando šlo.
A co je s agenturní sítí v Německu dnes? Odborníci jen krčí rameny. Podle všeho prý "odumřela".
"Skupina zvláštního určení VKR byla mimořádně utajenou jednotkou, o níž nenajdete žádné záznamy v centrálních registrech StB. Dokonce i v samotné kontrarozvědce šlo o přísně tajený projekt, o němž vědělo jen několik lidí," vysvětluje badatel Vojenského zpravodajství Milan Macák.
Tito lidé, respektive agenti StB, byli pravidelně zváni na vojenská zpravodajská cvičení k utajovanému útvaru. Přehled o nich měli jen jejich velitelé, kteří si vedli zvláštní záznamy ve speciálních sešitech. Nesměli je nikomu dát, aby nikdo jiný o agentech ze "skupin zvláštního určení" nevěděl. "No a některé tyto sešity jsme nedávno v archivu našli," dodává Macák.
"Skupiny zvláštního určení" měly celkem asi sto lidí – civilistů s všestranným vzděláním, vynikající fyzickou kondicí a znalostí několika jazyků. Podle badatele Macáka pracovali na nejrůznějších civilních postech. A lze už jejich jména zveřejnit?
"Není to, bohužel, možné. Tito lidé dnes nikomu neškodí. Kdybychom svazky otevřeli úplně, Českou republiku by to mohlo poškodit. Pro nás samozřejmě nepracují, ale každý náš nový agent by pak mohl namítnout: ‚Končím. Nemám záruku, že moje jméno jednou nezveřejníte.‘ Zní to asi absurdně, ale ani svět rozvědčíků není úplně běžným prostředím," připomíná Macák.
Vojenská kontrarozvědka: mocná mezi mocnými
Výsledkem revize archivů Vojenského zpravodajství je i nové zjištění, že VKR měla zvláště po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy v srpnu 1968 mezi tuzemskými zpravodajci naprosto výjimečné postavení.
"Dokonce svým způsobem dohlížela i na vojenskou rozvědku, což není normální," říká šéf Vojenského zpravodajství Miroslav Krejčík. Tuto exkluzivitu si tajná služba vydobyla pomocí Sovětské armády při obsazování Československa.
"Bez Vojenské kontrarozvědky by okupace neproběhla ani zdaleka tak hladce. Pro okupanty byla spolupracující službou, která jim naši armádu dokonale ‚zprůhlednila‘. Na koho ukázala, ten jednoduše šel. Až do posledních dnů komunistického režimu měla nade vším právo veta," hodnotí Krejčík.
Nově objevené dokumenty lze od pondělka najít na internetových stránkách vojenského zpravodajství.
