"Jsem poměrně dost spokojen, všechny hlavní cíle splněny jsou," říká ministr školství Eduard Zeman.
Není to pravda. Do školství se nepodařilo dostat slibovaných šest procent hrubého domácího produktu. Mzdy učitelů se také stále pohybují kolem průměru, a ne o slibovanou třetinu nad ním.
Ministr školství se snažil, ale neuspěl
První školní rok ve funkci ministra zahájil Eduard Zeman na základní škole v Trhových Svinách, kde učil devatenáct let češtinu a dějepis. "Jsme na tom stejně.
Vy začínáte, já začínám. Na vás však bude záležet, jak bude vypadat budoucnost," svěřil se tehdy prvňáčkům. ¨
O pár dní později noviny citovaly jeho vtip: "Viděl jsem rozsudek, kde žena žádala o rozvod proto, že její muž je takový pitomec, že je nadále učitelem. A soud tento důvod uznal."
Eduard Zeman nastupoval s předsevzetím, že toto vnímání změní.
Podle slov v programu jeho strany to vypadalo, že mu nebude stát nic v cestě: "ČSSD považuje péči o vzdělání za svou největší prioritu." Program navrhoval i konkrétní kroky. Především do resortu školství mělo jít víc peněz než dosud.
Konkrétně podíl školské kapitoly státního rozpočtu na hrubém domácím produktu měl v roce 2001 dosáhnout evropského průměru, šesti procent. Prestiž učitelů měl zvýšit fakt, že v roce 2002 budou jejich platy o třetinu vyšší než průměrný příjem. Po čtyřech letech je jasné, že sociální demokraté tyto sliby nesplnili.
V letech 1993 až 1996 šlo na školství kolem 5,3 % HDP, v době jejich nástupu k moci tento podíl vinou úsporných "balíčků" Klausovy vlády klesl na 4,4 %. Zemanův kabinet podíl peněz do školství zvýšil jen nepatrně - na 4,6 %. "Bohužel se to nepodařilo. Hrubý domácí produkt rostl daleko rychleji, než jsme předpokládali," říká ministr Zeman.
Ani platy učitelů nejsou o třetinu vyšší než průměrný plat, pohybují se kolem průměru. Před dvěma lety dokonce reálná mzda učitelů základních a středních škol poprvé za celá devadesátá léta klesla o 2 % pod průměr. "Tohoto slibu se také ani zdaleka nepodařilo dosáhnout," uznává ministr Zeman. Někteří učitelé ho však chválí i za to, že jim něco takového alespoň slíbil.
"Ocenil jsem, že ministr jasně řekl, kam by platy učitelů měly směřovat. Měli jsme pocit, že s námi počítá, bere nás vážně," říká Alfréd Dytrt, donedávna předseda Asociace ředitelů gymnázií. "Nesplnění záměru, který byl jasně vysloven, můžeme alespoň kritizovat."
Program také sliboval "soustavné zvyšování úrovně škol a pedagogických sborů".
"Neumím jednoznačně vyhodnotit, zda to lze považovat za splněné, nebo ne. Je otázka, jak to vyhodnotit. Podnikli jsme řadu kroků k tomu, aby to bylo možné," říká ministr Zeman.
V mezinárodním průzkumu PISA 2000, který hodnotí znalosti a dovednosti v rodném jazyce, matematice a přírodních vědách dopadli před dvěma lety zdejší žáci hůř než o pět let dříve. Ve srovnání s patnáctiletými dětmi z dalších více než třiceti zemí se naše děti umístily ve slabším průměru, zatímco poprvé patřily k nejlepším.
"PISA jen ukázala trendy, před kterými jsem varoval. Dokazuje, že odliv dětí na víceletá gymnázia zhoršuje úroveň základních škol," namítá Eduard Zeman.
Podrobnější pohled na výsledky průzkumu dává ministrovi za pravdu: v průměru se nejvíc pohoršily děti v Praze, kde jich na víceletá gymnázia odchází nejvíc. Přitom děti z gymnázií dopadly lépe, zatímco ty ze základních škol se výrazně propadly.
Zrušit víceletá gymnázia se však ministrovi nepovedlo. Při tvorbě školského zákona (sněmovna ho bude projednávat na poslední řádné schůzi) v tomto bodě ustoupil pravici.
"Nebyla pro to politická vůle," říká Eduard Zeman. "Zrušit víceletá gymnázia je legitimní postoj. Nejdřív je však třeba posílit základní školy," říká dnes za odpůrce tohoto kroku poslanec ODS Walter Bartoš.
Konkrétně ministrovi vyčítá, že základní školy dostávají méně peněz na jednoho žáka než gymnázia. "Zástupci víceletých gymnázií si to takhle prosadili, dokonce i v odborech. Já jsem navrhoval - srovnat," říká ministr Zeman.
Stejná selekce však probíhá i při přechodu patnáctiletých na střední školy. Podle výzkumu Ústavu pro informace ve vzdělávání směřují na učiliště žáci s horším sociálním zázemím. A rozdíly mezi jejich znalostmi a dovednostmi a výsledky studentů gymnázií a středních odborných škol se vinou nízké úrovně učilišť dále prohlubují.
Ministr Zeman se však rozhodl učiliště podporovat.
"Takzvaní pravicoví liberálové tvrdili, že učňovské školství je pozůstatkem komunistické preference dělnické třídy. Proto vznikl nadměrný počet maturitních oborů. Přitom průmyslovým firmám chybějí vyučenci pro černá řemesla," prohlásil už po měsíci ve funkci.
Zásluhou dotační politiky ministerstva se tak každoročně opakuje známý výsledek: gymnázia odmítají každé druhé dítě, na střední odborné školy se nedostane každé třetí. Naopak učňovské školy nabízejí mnohem víc míst, než o kolik mají mladí lidé zájem.
Ani vysoké školy se nepodařilo otevřít více zájemcům. Počet přijatých studentů naopak začal za Zemanovy vlády stagnovat. V roce 1998 stejně jako o rok později zasedlo do vysokoškolských škamen 45 tisíc nových studentů, v následujícím roce jen o tři tisíce víc.
"Počet studentů měl růst víc. Ministerstvo ho uměle zadržovalo tím, že školy nedostaly na víc studentů peníze," říká rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška.
Školné, které navrhovali pravicoví poslanci, by podle něj nejen přineslo školám peníze navíc. "Přineslo by větší respektování zájmu studentů. Na obory, o které je zájem, by se dostalo víc peněz," říká rektor Zlatuška. Eduard Zeman však o školném nechtěl nikdy ani slyšet.
Naopak pochvalu napříč veřejností si ministr zasloužil Bílou knihou, vůbec prvním návrhem polistopadové školské reformy.
