Pokud si však sociální demokraté dělají iluze, že dostanou chvíli na vydechnutí, jsou v hlubokém omylu.
Především se nenechají odpočinout oni sami. Stanislav Gross si sice podržel místo šéfa strany, ale už teď je jisté, že ji nemůže vést do voleb.
Jiří Paroubek naopak ukázal ctižádost přesahující nejspíš jeho reálné možnosti. Určitě se pokusí být vůdcem.
Na Vysočině pak číhá Miloš Zeman. Pro celou zemi se ukázal být prognostikem pouze zcela průměrným. Co se týče sociální demokracie, jeho předpovědi vycházejí zázračně.
Použijeme-li přirovnání, tak to, co se ozývá z úst ČSSD, není zrychlený dech běžce na dlouhé trati, je to spíše smrtelné chroptění.
Strana má dvanáctiprocentní preference, žádné ideje a žádné osobnosti. Nemá čas ani možnost odpočívat. Především musí přežít. To si však nepřejí ostatní.
ODS ji bude tisknout ke zdi, co to půjde. Předčasné volby jsou v jejím zájmu, udělá vše pro to, aby jich dosáhla.
Komunisté se ji naopak pokusí políbit polibkem smrti. Paroubek se do brežněvovského objetí skoro žene. Zdá se, že si nepřipouští, že by se sociální demokraté mohli docela dobře v takovém sevření rozpustit.
A KDU-ČSL? Miroslav Kalousek zvítězil, když zničil Stanislava Grosse. V jeho zájmu však určitě není zůstat až do řádných voleb s nenávidícím partnerem, kterého hodlá opustit...
