Ani ne třicetiprocentní účast prý nahrála ODS s KSČM a jejich věrným příznivcům. Má pravdu, avšak při zhodnocení voličské neúčasti si musí ihned položit otázku, proč voliči ČSSD nepřišli, a pro její zodpovězení začít hledat chyby především u sebe.
Celá Česká strana sociálně demokratická si spolu se svým vůdcem musí uvědomit, že drahá předvolební kampaň kýžené výsledky nepřinesla z objektivních důvodů. To je vůbec dobrá zpráva pro celou současnou i příští politickou scénu. Naštěstí se totiž potvrdilo, že politika zůstává střetem ideí a programů, nikoli pouze mediálních obrazů populistů.
Prázdná a falešná ČSSD
ČSSD zabalila pro letošní volby svůj produkt do mnoha barevných krajek a mašlí, ale jaksi zapomněla na obsah, na prezentování pragmatického programu. Jediné relevantní téma, se kterým ČSSD na poslední chvíli přišla, a to ještě velmi nešťastně, se týkalo způsobu financování nemocnic. Vládní strana se hystericky, a nikoliv věcně, ohradila proti plánu ODS přeměnit zdravotnická zařízení na obchodní společnosti. Sociální demokraté reagovali při obhajobě svých názorů demagogicky, nedbaje názorů skutečných odborníků (nikoliv odborníků ministryně Emmerové) se zkušenostmi z praxe.
Právě ostré vymezování se proti ostatním stranám bylo pro letošní kampaň sociálních demokratů charakteristické. Jako by pak při těch „tupoláncích“, „modrých strak“, „ruděnek“, „modřenek“ a „modrých tunelech“ zapomínali na sebe. Když se k tomu přidaly krajně podezřelé kauzy pánů Přibyla, Kořistky, Šarapatky, Koláře a víceméně i paní Emmerové, důvěru voličů nezvrátili ani zlatí slavíci.
Je nezbytné si také položit otázku, zda ČSSD na ty své programové vize „zapomněla“, nebo její současný mladý šéf prostě žádné nemá. Je-li odpovědí druhá varianta, je na místě přemýšlet v ČSSD o personálních změnách.
Co dál?
Aby sociální demokraté zvrátili nepříznivé trendy z posledních voleb do EP a Krajů, veškeré své úsilí soustředí k nadcházejícím volbám do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Stanislav Gross bude mít nadále primárně sklon populismu a přerozdělování, nicméně tudy cesta nevede.
Kromě reálného programu s věcnými tématy se ČSSD potřebuje chovat levicově. Zatímco se neúspěšně snaží hlídat na pravoboku ODS, vlevo ji nenápadně už podruhé předběhla KSČM. Vládním sociálním demokratům aktuálně hrozí, že se stanou samou soutěživostí s ODS druhořadou stranou v levém spektru. Ukazuje se totiž, že voličský most mezi ODS a ČSSD není narozdíl od toho s KSČM klíčový.
Koalice s KSČM
Současná vládní koalice ČSSD s KDU-ČSL a US-DEU pomalu ztrácí svůj význam. Předseda křesťanských demokratů Miroslav Kalousek se šikovně chová jako opoziční politik, aby si neušpinil ruce a US-DEU tato spolupráce zdiskreditovala už dávno. ČSSD koaliční dohoda brání v maximální levicové politice, a i proto stále častěji hlasuje s komunisty.
Vysoce pragmatickým rozhodnutím by pro ČSSD bylo, kdyby současná neefektivní koalice, na jejíž konec se stejně všichni její účastníci kromě unionistů těší, skončila a byla nahrazena koalicí ČSSD + KSČM. České společnosti by to nevadilo a je na to podle průzkumu Lidových novin (8.11. 2004) připravena. Bezmála 50 procentům by účast komunistů ve vládě nečinila potíže, spolupráci s nimi bez možnosti účasti na vládě považuje skoro 70 procent za pokrytecké. Jejich legitimizace je v české společnosti takřka završena.
Česká strana sociálně demokratická by jistě oživila sympatie u většiny levicově smýšlejících lidí. Co dobrého by to přineslo České republice, není předmětem tohoto článku...
