Shakespearův Král Lear opouští trůn, je starý a odchází do pomyslného královského důchodu. Svůj majetek hodlá rozdělit mezi své tři dcery. Požaduje od nich pouze jedno – projev lásky. Zatímco se dvě starší Goneril a Regan předhánějí v lichotkách a neupřímnostech, nejmladší Cordelia, miláček starého krále, jen suše konstatuje, že má krále ráda tak jako má dcera ráda svého otce, „according to my bond“ říká Cordelia a myslím tím onen výjimečný svazek, kterým je nerozlučně spjat rodič se svým dítětem a ze kterého plynou práva i povinnosti. Ale jaká je vlastně tato pomyslná „smlouva“ mezi rodiči a dětmi? Co kdo od koho může a smí očekávat? Tuto otázku si provokativně kladou berlínští performeři She She Pop.
Theatertreffen, Berlín 2011 - představení Testament, hrají She She Pop & jejich otcové
Kde se vzali?
Král Lear slouží souboru She She Pop jako archetyp příběhu, který se donekonečna opakuje s nástupem každé nové generace. Archetyp příběhu o investici citů a péče, o předávání moci a majetku, o očekáváních a zklamáních, o samotě a opuštěnosti. Lear, jak víme, se rozhodl špatně. Nechal se obalamutit pozlátkem slov proradných starších dcer: Cordelii vydědil a její podíl rozdělil mezi Regan a Goneril. U nich pak chce bydlet a nežádá mnoho, pouze přístřešek pro sebe a svou družinu se sto rytíři. Potřeby starce jsou ovšem staršími dcerami brzy drasticky redukovány, v boji o moc, postavení a majetek dcery postupně krátí Learovy nároky na velikost doprovodu a péči, až Lear končí jako nahý, zubožený a pomatený stařec v bouři uprostřed holé pláně.
Theatertreffen, Berlín 2011 - představení Testament, hrají She She Pop & jejich otcové
She She Pop nazvali svou „opožděnou přípravu na výměnu generací podle Leara Testament, hrají ji od února loňského roku v berlínském divadle Hebbel am Ufer, budově, která poskytuje prostor nezávislému divadelnímu sektoru. Tady si jich také všimli letošní porotci neprestižnějšího přehlídkového festivalu německy mluvícího divadla Theatertreffen, který se právě koná v Berlíně již v 48. ročníku a snaží se být reprezentativní ukázkou progresivních vizí a uměleckých směřování německého divadelního prostoru.
Do deseti inscenací „best of“ německojazyčného divadla byly letos zařazeny – což je nebývalé – tři produkce nezávislých scén. To svědčí o novém pohledu tradičně spíše konzervativní poroty kritiků na nezávislý sektor a jeho umělecké postupy. Inscenace Testament skupiny She She Pop byla jednou z vybraných „nezávislých“ a v prozatímním průběhu festivalu, který je zhruba v polovině a potrvá až do 23. května, patří k jeho naprostému vrcholu a je výmluvným dokladem novátorských impulsů autorského nezávislého divadla.
Táto, pojď si se mnou zahrát
She She Pop je sedmičlenný soubor působící v Berlíně a Hamburku, jeho aktéři (až na jednu výjimku samé ženy) se sešli jako spolužáci při studiu „aplikované divadelní vědy“ (což je unikátní obor Giessenské univerzity, z něhož vzešla řada osobností současného divadla). Jejich mottem byla od počátku otevřená dramaturgie; pořádají performance dnes již známé zatahováním publika do hry, diváci často určují další průběh představení, přejímají různé role, samotní aktéři si na scéně pohrávají s vlastní identitou a jejími konstrukcemi a snaží se o vědomě generační výpověď dnešních třicátníků.
V inscenaci Testament se však jejich metody pozměnily, publikum tentokrát skutečně pouze „přihlíží“, kdo však komentuje a diskutuje výroky performerů, to jsou jejich vlastní, reální otcové, které She She Pop v tomto neobyčejném divadelním pokusu přizvali ke spoluúčinkování.
Co má můj otec rád
O tom, že Shakespearův Král Lear slouží jako fólie jevištního dění, zcela fyzicky svědčí i flipchart, tabule, kde je text celé hry rozprostřen na obrovské roli papíru, s níž se posouvá od jednoho dějství k druhému a vše se promítá na boční plátno. Občas se červenou fixou něco podtrhne nebo zdůrazní jako souhlas nebo nesouhlas se Shakespearem. Tři členové kolektivu, kteří vystupují se svými reálnými jmény Sebastian, Fanni a Mieke, přistupují k mikrofonu a uvádějí na scénu své otce. Připravují publikum, jak se mát chovat, aby ho jejich otcové uznávali. Sebastian doporučuje levicové zaměření, které se ale nemá příliš okatě vyzdvihovat, zálibu ve čtení lyriky Gottfrieda Benna a obdiv k divadlu Clause Peymanna. Fanni radí konverzovat o fotbale a dobře se připravit, neboť její otec dokonale ovládá ligové pořadí. Mieke upozorňuje na otcův respekt k lidem, kteří to mají v životě těžké a dokáží se s tím poprat. Ze všech dalších informací je však zřejmé, že otcové patří k představitelům spíše konzervativních hodnot vzdělané a dobře zaopatřené střední třídy - na rozdíl od svých dětí, které se živí jako performeři na volné noze.
Theatertreffen, Berlín 2011 - představení Testament, hrají She She Pop & jejich otcové
Poté už přicházejí samotní otcové, za zvuku fanfáry, kterou troubí otec Mieke, si jako králové sedají do připravených obrovských fotelů v levé části scény, před nimi jsou mikrofony a kamery, které je snímají. Jejich portréty se objevují promítány do rámu z tmavého dřeva jako v síni předků v zadním prospektu scény za zády tří performerů. Čtvrtá protagonistka svého otce na scénu nezve, popisuje jeho stáří a nemohoucnost a jen suše konstatuje, že i kdyby nebyl starý a nemohoucí, neví, jestli by byla ochotná ho pozvat. Privátní rovina je však vždy groteskně zrušena, vyhrocena a negována. Hraje se o osobních konfliktech, ale jejich gradací a zveličením nic nezůstává pouze v privátní rovině, nýbrž se dotýká velkých celospolečenských témat.
Tak si to spočítáme
Střídání generací je v inscenaci záměrně vyhroceně postulováno jako směnný obchod. Performeři, oděni ve vestách se shakespearovskými nákrčníky, považují Learův plán za nedomyšlený, chtějí se poučit z jeho chyb a již nyní pozvat své otce k rozhovoru a probrat s nimi dobu, kdy se stanou kvůli stáří závislými na cizí péči.
Máš nějaké zdravotní připojištění?, útočí jedna z protagonistek na svého otce. Jiná ukazuje skicu obřího domu svého otce, kde jsou černě zakresleny regály s knihami, a simuluje přestěhování těchto knih do svého berlínského bytu. V jejím bytě pak samozřejmě není k hnutí. Na pomyslnou misku vah se dává i čas, který otcové v roli prarodičů věnují vnukům. Mieke požaduje odškodnění za čas, který otec tráví se syny jejího bratra a na který ona, jakožto bezdětná, nemá nárok. Sčítá hodiny, které její otec týdně věnuje vnukům, když spravuje jejich kola, stahuje songy z internetu nebo instaluje počítačové hry. Tyto hodiny pak násobí sazbou 35 eur za hodinu (což považuje za přiměřený plat vysoce kvalifikované síly promovaného fyzika) a horentní částku pak generuje jako základ debaty o finančním vyrovnání.
Theatertreffen, Berlín 2011 - představení Testament, hrají She She Pop & jejich otcové
Otcové, kteří celou dobu přihlíželi, zatímco divák sledoval přes kameru jejich většinou nesouhlasné grimasy, se pak také dostanou ke slovu a hned se na přetřes dostávají jiné hodnoty. Otcům jde o hrdost, o pokračování v rodinných tradicích (trvají například na tom, že děti mají klidně pořád dokola poslouchat jejich vzpomínky), o potvrzení toho, že je rodina ještě potřebuje („Dokud jsi závislá na tom, že ti pomůžu odvirovat tvůj počítač, vím, že mě potřebuješ,“ říká otec Mieke). Občas otcové sarkasmus dětem otevřeně vracejí – při debatě o přenášení rodinných tradic na vnuky se otec Sebastiana otevřeně ptá, proč vlastně financoval dekonstruktivistické studium svého homosexuálního syna.
Kdo by tohle vydržel?!
Proces dialogu mezi otci a dcerami (a jedním synem) je znázorněn také hranou dokumentací průběhu zkoušek, na nichž se generační konflikty otevřeně ventilovaly. She She Pop průběh všechny zkoušky nahrávali a nyní si vždy otec se svým dítětem nasadí sluchátka a svůj text hovoří k publiku se zavřenýma očima spolu s nahrávkou. Ukazuje se, že tři otcové měli se svým výstupem nemalé potíže a několikrát už odhodlaně ze zkoušek prchali.
Během představení se postupně odhaluje, že si každý z nich learovské téma postupně obráběl v souladu s groteskně kapitalistickými principy performerů podle svého. Již zmíněný fyzik například v krátké přednášce vysvětluje publiku pomocí složité fyzikální formule, jak Lear nepochopil, že projev lásky jeho dcer je v přímé úměře k rozdávání dědictví. Při jednorázovém rozdání celého majetku se křivka projevu lásky vychýlí velmi vysoko, pak ale o to rychleji opadne. Lepší je tedy rozdávat postupně a po částech a zajistit si tak konstantní přísun lásky svých dětí.
Theatertreffen, Berlín 2011 - představení Testament, hrají She She Pop & jejich otcové
Jedna z nejsilnějších scén je monolog Fanni, která vypočítává, jak se bude muset starat o svého bezmocného otce, od výměny pomočeného oblečení a obracení na lůžku až po čištění jeho protézy. Je to drsný výčet pečovatelských úkonů, do kterého se vloží její otec a z křesla, dirigován a povzbuzován Sebastianem, zpívá svou dojemně amatérskou verzi odrhovačky And I will always love you od Whitney Houston.
Jsme na jedné hromadě
Svou performanci považují She She Pop za pokus o citové provedení generační výměny. Ta pak rituálně proběhne ve scéně, kdy dcery svlékají své otce. Pouze ve spodním prádle otcové demonstrují své nové role v hierarchii generací v dojemně nepřesné skupinové choreografii. Jeden z otců je dokonce vložen do papírové rakve a zpovídán. Každý z performerů přemýšlí, na co by se ještě rád svého otce zeptal, aby nic nezůstalo nezodpovězeno. Jsou to intimní otázky i groteskní výkřiky.
V závěru si performeři nasazují na hlavu papírové koruny, královská moc je v jejich rukou, na obličeji se jim ale objeví masky otců, své kořeny tudíž zastřít nemohou.
Theatertreffen, Berlín 2011 - představení Testament, hrají She She Pop & jejich otcové
V souladu s dějem Leara je i závěrečná scéna odpouštění. Otec odpouští Mieke, že darovala jeho historickou aparaturu na vyvolávání fotek svému prvnímu příteli, Sebastian odpouští zase svému otci, že mu po jeho prvním rande vysvětlil, jak ještě v životě potká mnoho žen. Je to výstižná ilustrace protikladných hodnotových světů odcházející a nastupující generace a ukázka toho, na jak tenkém ledu se tato kreace pohybuje mezi filozofickým traktátem a melodramatickým trashem. V závěru však nedochází jako u Shakespeara k hromadné vraždě: namísto learovských mrtvol si všichni protagonisté polehají jeden po druhém na scénu ve vzájemném objetí. Hudebním doprovodem je hit Franka a Nancy Sinatrových Something stupid v podání Sebastiana s otcem.
Jedna z otázek (blízké) budoucnosti
She She Pop svou koláží vytvořili velmi naléhavou scénickou výpověď o tom, co se stane, když rodiče zestárnou a děti jsou nuceny dospět. Inscenace velmi dovedně balancuje mezi realitou a fikcí, mezi privátním a veřejným, mezi komickou groteskou a patetickým melodramatem. I když divák nikdy není přímo osloven, je doslova donucen zaujmout pozici a hledat vlastní paralely.
V době neustále stárnoucí společnosti a rozpadu státem garantovaného systému důchodového zajištění bude otázka zodpovědnosti jedné generace vůči druhé jednou z klíčových otázek budoucnosti.
Inscenace Testament skupiny She She Pop je velmi uhrančivým divadelním manifestem potřeby generačního dialogu.
Theatertreffen, Berlín 2011 - představení Testament, hrají She She Pop & jejich otcové
O inscenaciShe She Pop & jejich otcové: Testament Opožděná příprava na výměnu generací podle Leara Koncept: She She Pop. Hrají: Sebastian a Joachim Bark, Fanni a Peter Halmburger, Mieke a Manfred Matzke, Lisa Luccasen, Produkce: Hebbel am Ufer, Berlin / Kampnagel, Hamburk / FTT Düsseldorf Premiéra 25. února 2010 (shlédnuto v rámci festivalu deset nejvýznačnějších německojazyčných inscenací Theatertreffen). |
