1. Motogross
Slovo motogross je výtvorem karikaturisty MF DNES Miroslava Kemela.
Je v něm však obsaženo víc než shrnutí aféry kolem příliš rychlé jízdy Grossova řidiče.
Už tehdy se ukázaly, byť v malém, dva rysy: přesvědčení, že politik je nadán velkou mocí a je mu dovoleno mnohé. A přesvědčení, že každý přestupek či faul má politickou a mediální rovinu. V té se pak dá všechno "okecat".
Stanislav Gross se vytasil s výmluvou, že musí jezdit rychle, neb je v neustálém nebezpečí a obává se, že je někým sledován. Nehoráznost by se asi zapsala do politických kuriozit, jakými jsou francovka Jana Kavana či pád ze schodů poslance Kotta, kdyby po ní nenásledovaly podobně konstruované výmluvy v době grossgate.
2. Grosstapo
Grosstapo je ošklivé politické slůvko, kterým častovali Stanislava Grosse jeho odpůrci z Občanské demokratické strany. Nejčastěji znělo v době takzvané aféry Kořistka.
Loni na podzim tento poslanec US-DEU obvinil dva emisary předsedy ODS Topolánka, Dalíka a Večerka, že ho chtěli podplatit. Policie nejprve tyto muže zatkla, později prohlížela účty Mirka Topolánka a odposlouchávala ho.
Premiér policii obhajoval. Naopak nijak nekomentoval, když se později ukázalo, že všechny ukázky policejní síly byly neodůvodněné.
Nelze říci, jak to tvrdili představitelé ODS, že za Grossovy éry panoval policejní stát. Rozhodně však měl tento muž, ať už jako ministr vnitra či jako premiér, o něco snížený cit pro řádné legální postupy.
3. Grossa nostra
Italský termín, který používají nepřátelé mladého muže, označuje propojený okruh politiků a byznysmenů, jehož byl pan Gross údajně mozkem.
O existenci takové "mafie" se povídalo a povídá. Žádné důkazy však přineseny nebyly. Ví se jen to, že pan Gross neumí vysvětlit, odkud vzal on a jeho rodina částky v řádu statisíců až milionů korun.
4. Grossgate
Právě nevyjasněné majetkové poměry premiérské rodiny získaly trochu americký název. Chtělo se jím asi zdůraznit, že aféra je velká. Jakkoli byla skutečně velká, byla doprovázena neuvěřitelně malými a trapnými vytáčkami. Z klobouku vyskakovali strýcové, Rodové a Simkaničové.
Premiér nejprve všechna podezření ironicky a sebevědomě odmítal. Když dostal nůž na krk, vystoupil v televizi s jakousi omluvou, která nesla všechny rysy totalitních frází.
Grossgate se zvrhla v politickou frašku, která ztratila jakýkoliv obsah krom mocenských ambicí. Ani tento kolotoč marnosti však Grossovi nepomohl.
Nakonec musel rezignovat. Zůstala po něm čtyři nepěkná slova.
