1) Ano, ČSR byla suverénním státem. Z toho ovšem plyne, že Mnich. dohoda jakožto dohoda jiných
suverénních států byla pro ČSR pouze doporučením a jeho představitelé byli povinni se řídit v 1.řadě její ústavou, která říkala, že jakoukoliv změnu hranic musí schválit parlament. Protože dr. Beneš jako prezident suverénního státu a vrchní velitel ozbrojených sil parlament nesvolal a o své újmě vydal nepříteli strategická území, čímž de facto ČSR zlikvidoval, pak se evidentně dopustil vlastizrady.
2) Nikoliv, ČSR byla malá a slabá, pokud V.Británie a Francie v Mnichově rozhodly, pak dr. Beneš neměl
jinou možnost než poslechnout, jinak by nastala katastrofa. Z toho ovšem vyplývá, že dr.Beneš nebyl prezidentem suverénního státu, nýbrž jakýmsi subalterním úředníkem západních mocností. Z čehož ovšem dále plyne, že ČSR v r.1938 nebyla suverénním státem. A nebyla-li jím v roce 1938, pak jím nebyla ani nikdy předtím. Pokud se tedy shodneme na tom, že suverenita se projevuje v klíčových okamžicích dějin. (Ono kdyby spočívala pouze v rozhodování o daních a clu na brambory tak by mohl být suverénem pomalu i starosta Kostelní Lhoty). Čímž se dostáváme k otázce v nadpisu. Odpověď nechám na čtenáři.
Aby to nevypadalo jako pouze historická úvaha podotýkám, že s tím souvisí i 2 otázky současné, resp. budoucí:
1) Co se to v pondělí vlastně slavilo, potažmo je vlastně co slavit ?
2) Jaká je praktická hodnota oné „suverenity“, které se vstupem do EU a její (EU nikoliv suverenity) další přeměnou na federální stát pozbydeme?
