Podstatou etického sporu je vytvoření a zničení lidského zárodku při léčení pacienta
Britská vláda předala minulý týden do parlamentu návrh, aby poslanci povolili tzv. lidské terapeutické klonování pro výzkum. Ve světě i u nás to vyvolalo bouřlivé debaty, mnohé z nich ovšem nepodložené skutečnou znalostí věci. Někomu totiž stačí slyšet spojení slov "klonování" a "člověk", aby si představil zástupy naklonovaných dvojníků, a okamžitě řekne: Nikdy!
Oč při terapeutickém klonování skutečně jde? Pro pochopení podstaty je nutné začít u tzv. embryonálních kmenových buněk, které jsou klíčem k dnešní situaci.
Proměnlivé stavební jednotky
Tyto buňky tvoří velkou část lidského zárodku v prvních dnech jeho vývoje. Jsou to dosud nerozlišené základní stavební jednotky organismu a mají úžasnou schopnost přeměnit se v jakékoli jiné, už specializované buňky těla - svalové, mozkové, kožní... Vědci v celém vyspělejším světě - i v České republice - při pokusech na zvířatech zkoumají, jak se kmenové buňky přetvářejí v jiné buňky potřebné pro organismus a zda je k tomu nejde přimět nějakým vnějším zásahem. V tuzemsku je v tomto výzkumu zřejmě nejdál tým působící na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, kde dělají pokusy na myších. Tamní výzkumníci mění myší embryonální kmenové buňky v buňky nervové a nyní je chtějí přenést do mozku jiných myší.
Oprava srdce i mozku
Tím jsme se dostali i k tomu, jaký má tento výzkum přímý praktický smysl. Při mnoha chorobách je lidská tkáň narušena - infarkt poškozuje srdce, nešťastný úraz může pochroumat míchu, Alzheimerova nemoc ničí buňky v mozku. Lékaři by byli rádi, kdyby mohli -poškozené místo "opravit". K tomu potřebují nové tkáně, jejichž zdrojem by se mohly stát právě embryonální kmenové buňky. Ale kde je vzít? Několik výzkumných ústavů, zejména v USA, už dělá pokusy s lidskými zárodky získanými například při interrupci nebo samovolném potratu. Vědci si z nich berou embryonální kmenové buňky, dál je množí ve zkumavce, čímž se jejich počet tisícinásobně zvýší, a pak se snaží je přeměňovat v jiné, už specializované lidské buňky. Doufají, že takto by časem mohli záměrně vytvářet tkáně, či snad dokonce celé orgány pro pacienty. Je tu ovšem problém - podobně jako při každé jiné transplantaci by imunitní systém pacienta mohl darovanou tkáň odmítnout.
Léčebné klonování
Řešením je dát pacientovi jeho vlastní buňky. A tady přichází ke slovu ono diskutované klonování neboli nepohlavní rozmnožování téhož jedince. Tak jako to už vědci dokázali třeba s ovečkou Dolly, mohou postupovat i u člověka. Podle teoretických představ by tedy pacientovi vzali buňku z jeho těla, vyňali z ní jádro a vložili je namísto jádra neoplodněného ženského vajíčka. Vajíčko by se začalo vyvíjet, jako by bylo normálně oplodněno. Vědci mu však dopřejí jen pár dnů (podle britského návrhu nejvýše dva týdny) a pak z něj vezmou embryonální kmenové buňky. Z nich v laboratoři vytvoří požadované buňky pro opravu pacientova organismu. Tomuto klonování se říká terapeutické neboli léčebné.
Etický kámen úrazu
Podstatou terapeutického klonování tedy je, že by při něm lékaři s využitím pacientovy buňky vytvořili lidský zárodek a použili jej při léčení. A v tom je kámen úrazu: pro někoho je několikadenní zárodek jen shlukem buněk, pro jiného však budoucí lidskou bytostí. Smí lékař zastavit její vývoj? Otázka diskutovaná už při potratech má při terapeutickém klonování ještě další dimenzi: při interrupci lékaři ničí lidský zárodek, který vznikl nechtěně. Při terapeutickém klonování by však lékaři lidský zárodek nejdříve ve zkumavce sami záměrně vytvářeli, a pak jej zničili. Britská vládní vědecká komise usoudila, že možné užitky terapeutického klonování převažují nad pochybnostmi. Británie tak má možnost předstihnout ve výzkumu i v případném lékařském využití nových objevů Spojené státy, kde zatím není záměrné vytváření lidských zárodků pro výzkumné účely povolené. Někteří američtí konzervativnější zákonodárci dokonce chtějí zakázat i dosavadní výzkum využívající embryí po interrupci. K využití terapeutického klonování při léčení v nemocnicích však i v Británii ještě povede cesta dlouhá nejméně deset let. A to pouze v případě, že se tato metoda vytváření náhradních lidských tkání skutečně v praxi osvědčí, což zatím vůbec není jisté.
Britská vláda předala minulý týden do parlamentu návrh, aby poslanci povolili tzv. lidské terapeutické klonování pro výzkum. Ve světě i u nás to vyvolalo bouřlivé debaty, mnohé z nich ovšem nepodložené skutečnou znalostí věci. Někomu totiž stačí slyšet spojení slov "klonování" a "člověk", aby si představil zástupy naklonovaných dvojníků, a okamžitě řekne: Nikdy!
Oč při terapeutickém klonování skutečně jde? Pro pochopení podstaty je nutné začít u tzv. embryonálních kmenových buněk, které jsou klíčem k dnešní situaci.
Proměnlivé stavební jednotky
Tyto buňky tvoří velkou část lidského zárodku v prvních dnech jeho vývoje. Jsou to dosud nerozlišené základní stavební jednotky organismu a mají úžasnou schopnost přeměnit se v jakékoli jiné, už specializované buňky těla - svalové, mozkové, kožní... Vědci v celém vyspělejším světě - i v České republice - při pokusech na zvířatech zkoumají, jak se kmenové buňky přetvářejí v jiné buňky potřebné pro organismus a zda je k tomu nejde přimět nějakým vnějším zásahem. V tuzemsku je v tomto výzkumu zřejmě nejdál tým působící na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, kde dělají pokusy na myších. Tamní výzkumníci mění myší embryonální kmenové buňky v buňky nervové a nyní je chtějí přenést do mozku jiných myší.
Oprava srdce i mozku
Tím jsme se dostali i k tomu, jaký má tento výzkum přímý praktický smysl. Při mnoha chorobách je lidská tkáň narušena - infarkt poškozuje srdce, nešťastný úraz může pochroumat míchu, Alzheimerova nemoc ničí buňky v mozku. Lékaři by byli rádi, kdyby mohli -poškozené místo "opravit". K tomu potřebují nové tkáně, jejichž zdrojem by se mohly stát právě embryonální kmenové buňky. Ale kde je vzít? Několik výzkumných ústavů, zejména v USA, už dělá pokusy s lidskými zárodky získanými například při interrupci nebo samovolném potratu. Vědci si z nich berou embryonální kmenové buňky, dál je množí ve zkumavce, čímž se jejich počet tisícinásobně zvýší, a pak se snaží je přeměňovat v jiné, už specializované lidské buňky. Doufají, že takto by časem mohli záměrně vytvářet tkáně, či snad dokonce celé orgány pro pacienty. Je tu ovšem problém - podobně jako při každé jiné transplantaci by imunitní systém pacienta mohl darovanou tkáň odmítnout.
Léčebné klonování
Řešením je dát pacientovi jeho vlastní buňky. A tady přichází ke slovu ono diskutované klonování neboli nepohlavní rozmnožování téhož jedince. Tak jako to už vědci dokázali třeba s ovečkou Dolly, mohou postupovat i u člověka. Podle teoretických představ by tedy pacientovi vzali buňku z jeho těla, vyňali z ní jádro a vložili je namísto jádra neoplodněného ženského vajíčka. Vajíčko by se začalo vyvíjet, jako by bylo normálně oplodněno. Vědci mu však dopřejí jen pár dnů (podle britského návrhu nejvýše dva týdny) a pak z něj vezmou embryonální kmenové buňky. Z nich v laboratoři vytvoří požadované buňky pro opravu pacientova organismu. Tomuto klonování se říká terapeutické neboli léčebné.
Etický kámen úrazu
Podstatou terapeutického klonování tedy je, že by při něm lékaři s využitím pacientovy buňky vytvořili lidský zárodek a použili jej při léčení. A v tom je kámen úrazu: pro někoho je několikadenní zárodek jen shlukem buněk, pro jiného však budoucí lidskou bytostí. Smí lékař zastavit její vývoj? Otázka diskutovaná už při potratech má při terapeutickém klonování ještě další dimenzi: při interrupci lékaři ničí lidský zárodek, který vznikl nechtěně. Při terapeutickém klonování by však lékaři lidský zárodek nejdříve ve zkumavce sami záměrně vytvářeli, a pak jej zničili. Britská vládní vědecká komise usoudila, že možné užitky terapeutického klonování převažují nad pochybnostmi. Británie tak má možnost předstihnout ve výzkumu i v případném lékařském využití nových objevů Spojené státy, kde zatím není záměrné vytváření lidských zárodků pro výzkumné účely povolené. Někteří američtí konzervativnější zákonodárci dokonce chtějí zakázat i dosavadní výzkum využívající embryí po interrupci. K využití terapeutického klonování při léčení v nemocnicích však i v Británii ještě povede cesta dlouhá nejméně deset let. A to pouze v případě, že se tato metoda vytváření náhradních lidských tkání skutečně v praxi osvědčí, což zatím vůbec není jisté.
