Za několik dní se dozvíme, že prodal. A že prodal dobře. A že ze zisku zaplatil dluhy, které na akciích vázly. A že po zaplacení mu zbylo mnoho milionů, které tou operací vydělal. A že je tedy tento ještě nedávno zadlužený právník konečně milionářem.
O bohatství, v němž se pak začne svobodně cachtat, nebude moci nikdo říci nic zlého. Dobrý obchodník je dobrý obchodník, nazdar. Policie případ vyšetřuje, a nevyšetří. Takový je smysl policie.
Budou se sledovat různé nepřehledné nitky, jak mizí a jak se zase vynořují, každého to otráví, policii ne, ještě po letech bude vydávat všelijaká matoucí prohlášení o své pilnosti a nitkách: že zmizely, že se spojují, zaplétají, rozplétají, že je policie sleduje.
Někteří policisté možná policii opustí a vstoupí do služeb boháče Grosse. Boháč byl kdysi nadějí sociální demokracie a novou mladou tváří, která měla s dalšími politickými cucáky startujícími vzhůru ozdravit politiku. Sám Havel v něj vkládal mravní naděje.
Byla to parta slibné mládeže, Gross, Buzková, Lobkowicz, Mlynář, kdeže ty loňské sněhy jsou? Boháč Gross představuje, co ČSSD nejvíce haní: nahrabané majetky, záhadné původy bohatství, raketový vzlet politického mašinfíry.
Pryč je solidarita, péče o člověka, šíření blahobytu pro každého. Hltavý dravec, jak ho rádi líčí právě socialisti, vaří ve svém hrnečku divnou finanční
kaši.
