Strany se nyní pokoušejí přeskupit síly k útoku na rozum a srdce voličů. Sociální demokraté se vracejí k levicovým kořenům - ohlížejí se po hlasech komunistů. Křesťanští demokraté se nyní vydali nebezpečnější cestou. Nechtějí spoléhat jen na své tradiční sociálně konzervativní voliče. Pokusí se oslovit nerozhodnuté na pravici i na levici. Unii svobody patrně nezbude nic jiného než se pokusit konkurovat poslední neměnné veličině: Klausovi a jeho ODS.
Kdyby se ovšem potvrdily poslední průzkumy veřejného mínění, veškeré přezbrojování je nadarmo. Závodníci by dopadli téměř stejně jako na poslední volební olympiádě. Doběhli by rameno na rameni. Složitá povolební jednání by zplodila buď těžkopádnou koaliční vládu, nebo nový druh opoziční smlouvy.
Tuto truchlivou předpověď může změnit jedině obrat od rétoriky k věcným tématům, sázka na přátelský vztah k občanům a neokázalou modernost. Cyril Svoboda dal jasně najevo, že si to uvědomuje, stejně jako si to uvědomují špičky Unie svobody. Zatím však nedokázali svá tušení ani přibližně vyjádřit.
Občan tedy může být velmi skeptický k otázce, zda mu dají volby lepší vládu. Může se utěšit aspoň tím, že ho čeká pohled na zajímavý předvolební zápas.
