Nejezdí společně autem či tramvají. Prostě se "sjedou" na začátku Hybernské ulice a počkají jeden na druhého. Pak společně vstoupí do bran Lidového domu - pokaždé s úsměvem pro televizní kamery, pokaždé skoupí na slovo. "Všechno nejdřív řekneme partnerům při jednání." To je jejich nejčastější věta.
Když se přivítají se sociálními demokraty (sestava je stejná: předseda Špidla, místopředsedové Stanislav Gross, Marie Součková, šéf poslanců Bohuslav Sobotka), usednou ke stolu proti nim. Poslední chvíle pro fotografy a kamery a pak - všichni novináři ven.
První si vezme slovo Špidla. Určí "agendu dne" a řídí diskusi. Mluví se o tom, o čem chce on. Pokud o něčem mluvit nechce, do včerejška třeba o vládních křeslech, ostatní mají smůlu. Během debaty si všichni dělají poznámky, zástupce ČSSD dohodnuté body rovnou zapisuje do počítače. Když debata trvá dlouho a k ničemu nevede, tak ji prostě nechají být a jdou na další bod.
Nejživější diskutérkou za Koalici je šéfka Unie svobody Hana Marvanová. "To plyne z logiky věci. Programy naší strany a ČSSD jsou nejvíc vzdálené," říká místopředseda Unie svobody Ivan Pilip.
Své emoce mají účastníci schůzek pod kontrolou. Jen jednou - když Marvanová nemínila ustoupit z odmítavého postoje k plošným přídavkům na děti - Špidla zvolal: "Proboha živýho!" Nejčastější formou přesvědčování je neustálé opakování (a také postupné zobecňování) postojů jednotlivých stran. Výjimkou nejsou ani chvíle, kdy se půl hodiny mluví o jednom slově. Nakonec se zvolí kompromisní formulace, na kterou přistoupí obě strany.
Při přestávkách se nekouří ani nepije, mluví se i o jiných než politických věcech. Občerstvení zajišťuje aparát Lidového domu a zcela vyhovuje Špidlovu založení: žádné chlebíčky a uzeniny.
Většinou samé ovoce. Když pak Špidla "zavelí", všichni usednou zase ke stolům a jednání pokračuje. O tom, co nakonec řeknou novinářům, se neradí. Nikdo nikomu nezakazuje říci, co chce.
