Co přinese iniciativa čtyř?

Evropská unie krok za krokem buduje vlastní bezpečnostní dimenzi. Svědčí o tom zejména její úsilí o vybudování evropských sil rychlé reakce určených k provádění širokého spektra operací krizového managementu (ovšem až dosud nikoli ke kolektivní obraně).

Začlenění Západoevropské unie (ZEU) do struktur EU a s tím související vybudování institucionálních struktur umožňujících koncipování a realizaci Evropské bezpečnostní a obranné politiky, přiřadilo EU mezi mezinárodní bezpečnostní organizace.

Nedávná iniciativa Francie, Německa, Belgie a Lucemburska na jednání v Bruselu usilující o prohloubení integrace v bezpečnostní rovině znovu připomněla některé důležité problémy.

Významnou je dnes zejména otázka smyslu budování bezpečnostní dimenze Evropské unie. Má jít o doplnění Severoatlantické aliance nebo o její nahrazení?

Zejména z hlediska načasování minisummitu se nelze ubránit dojmu, že cílem výše uvedených zemí není pokrok při budování bezpečnostní dimenze Evropské unie, nýbrž vyjádřit a institucionalizovat vlastní nesouhlas s bezpečnostní politikou Spojených států.

Jak konstatují Financial Times Deutschland ve svém vydání z 30. dubna 2003, schůzka iniciovaná Belgičany byla chybou od samého počátku, neboť ji realizovaly státy, které od samého počátku nejhlasitěji protestovaly proti americkému postupu v irácké otázce.

Je proto přirozené, že Spojené státy a některé důležité státy v Evropě podporující americkou politiku se k ní stavějí spíše odmítavě. Tonny Blair se vyjádřil velmi jednoznačně: "Jako spojenec ve strategickém partnerství není Evropa rivalem USA." Dále Blair řekl: "Přirozeně se musí Evropa stát silnější, s větším vlivem ve světě, ale pouze jako spojenec a partner USA." (Die Welt 2. května 2003)

Je také otázkou, do jaké míry se shodují záměry zúčastnivších se států.

Francouzský sen o multipolárním světě, ve kterém Evropa pod vedením Francie bude významných protihráčem USA, je ventilován stále otevřeněji. Je ovšem sporné, co je zájmem Německa.

Pokud Gerhard Schröder upozorňuje, že problémem není příliš mnoho Ameriky, nýbrž příliš málo Evropy, nejsou styčné plochy mezi Francií a rudo-zeleným Německem tak rozsáhlé, jak by se na první pohled mohlo zdát a postoj Německa se spíše blíží postoji Velké Británie. Dále je třeba upozornit, že Belgie potřebovala otevření tohoto problému v souvislosti s blížícími se volbami a je otázkou, co bude po nich.

Jaké výsledky v budoucnosti skutečně přinese iniciativa čtyř je sporné. V současnosti se zdá, že schůzka přinesla, kromě zčeřených vod v oblasti evropské bezpečnosti, zejména rozdělení postojů vlivných států Evropské unie o smyslu budování její bezpečnostní dimenze, narušení pracně dosaženého konsensu a přirozeně i zhoršených vztahů se Spojenými státy.

Tyto výsledky mohou být v souladu se zájmy některých evropských států, ale dle soudu autora nikoli v zájmu všech členských a na členství kandidujících států EU. A nebo ve střední Evropě již všichni zapomněli, k jakým koncům vede spoléhání se na francouzské bezpečnostní garance?

Další komentáře a analýzy najdete na portálu natoaktual.cz ZDE

natoaktual.cz - Informační a zpravodajský portál o NATO


Video