Je-li tomu skutečně tak, epizodu není namístě považovat za jeden z řady incidentů v regionu sužovaném konflikty a násilím. Právě naopak, jde o významné nahlédnutí do arény, ve které probíhá střet o budoucnost íránského jaderného programu.
Írán jde do boje
Tuto arénu teď formuje několik událostí a sil. Jednou je rozhodnutí izraelského ministerského předsedy Benjamina Netanjahua, ohlášené minulý měsíc v jeho projevu k Valnému shromáždění Organizace spojených národů, že pozastaví svou pohrůžku, že zahájí jednostranný vojenský zásah proti íránským jaderným zařízením. Prohlásil, že Izrael dá USA a zbytku mezinárodního společenství příležitost íránský jaderný pokrok zastavit jinými prostředky do jara či začátku léta 2013.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu upoutal pozornost Valného shromáždění OSN nákresem „červené čáry“, za kterou se podle něj íránský jaderný program nesmí dostat.
Další událostí jsou americké prezidentské volby. Úspěch republikánského vyzyvatele Mitta Romneyho v první debatě zvyšuje jeho šance a vyhlídky na to, že se nová administrativa bude nějaký čas rozkoukávat, než bude přijato jakékoli významnější rozhodnutí ohledně íránské jaderné otázky.
Režim v Íránu dál prosazuje svou, ale zřetelně jej oslabuje hospodářská krize (z velké části vlivem mezinárodních sankcí), lidové protesty a vnitřní hašteřivost – a v důsledku toho začíná kolem sebe kopat. Po několika měsících naslouchání izraelské (a do jisté míry i americké) válečné rétorice začal režim šířit vlastní výhrůžnou nabubřelost, z vlastní podstaty a na obranu hrdosti režimu, který se považuje za dědice vznešené imperiální tradice Persie.
Různí íránští mluvčí začali vyhrožovat Izraeli nejen mohutnou reakcí na jakýkoli případný útok, ale i preemptivním úderem. Izrael by nebyl za útok pouze ztrestán, říkají, byl by totálně zničen.
Tento postoj doprovodil tvrdší přístup Íránu k angažmá v syrské občanské válce, reflektovaný i jeho libanonským zástupcem Hizballáhem. Po určitou dobu se Hasan Nasralláh, vůdce Hizballáhu, pod vlivem syrské občanské války – a stále zkroušený z války s Izraelem v roce 2006 – příliš nezviditelňoval a mírnil své výrazové prostředky. To už teď neplatí.
Spojenci. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád (vlevo), jeho syrský protějšek Bašár Asad (uprotřed) a vůdce Hizballáhu šajch Hassan Nasralláh na společné večeři v únoru 2010
Zároveň íránský režim vysílá celou škálu signálů, že chce obnovit jaderná vyjednávání. Jedním příkladem je jeho oznámení, že část svého obohaceného uranu přesouvá do lékařského výzkumu; jinými slovy, podle tohoto sdělení lze obohacování uranu zpomalit. V tuto chvíli však nic nenaznačuje, že by Írán měl zájem o něco víc než zmírnění vnějšího tlaku a dopadů sankcí.
Zásilky bez zpáteční adresy
Bezpilotní letadlo, sestřelené nedaleko od izraelského jaderného zařízení v Dimoně, do těchto snah zapadá. Vyslání trubce zhruba směrem k Dimoně dělá službu íránské válečné rétorice a pohrůžce, že Izraeli uštědří smrtelnou ránu. Je-li záměrem vyjednávat, let bezpilotního trubce byl výtečnou předehrou k požadavku, aby se jaderné úsilí Íránu řešilo jako součást širší snahy zakázat nukleární zbraně na celém Středním východě.
Aféra s trubcem má ještě další dva znepokojivé aspekty. Zaprvé, jde o jasnou známku toho, že Hizballáh je skutečně prodlouženou rukou íránského režimu – jeho základnou na břehu Středozemního moře a na izraelské hranici. Občasný argument, že se jedná o ryze libanonské politické hnutí, navázané sice na Írán, ale v posledku libanonské, je prostě mylný.
Zadruhé, přílet trubce od Středozemního moře podtrhl nebezpečí, že teroristické organizace vybavené vražednou moderní technikou mohou způsobit újmu „bez zpáteční adresy“. Ještě před několika týdny panovaly obavy, že rozkládající se syrský režim by mohl část svého arzenálu zbraní hromadného ničení převést na Hizballáh anebo že by část tohoto arzenálu mohla padnout do rukou džihádistů. Jedním z argumentů proti íránskému jadernému programu je zase to, že tamní režim by mohl poskytovat štěpný materiál Hizballáhu a jemu podobným k použití v radioaktivních „špinavých bombách“.
Tohle zvládnou jen Američané
Účinná strategie pro vypořádání se s íránským jaderným programem má čtyři složky: skutečná jednání, ne uvolněná setkání jednou za několik týdnů, přísné sankce vůči Íránu, ale bez dnešních zejících děr, věrohodnou pohrůžku vojenským zásahem a příležitost pro íránský režim vycouvat bez ztráty tváře.
Tak vypadá životaschopná strategie a dnes je jasné, že realizovat ji dokážou jedině USA. Doufejme, že Američané zareagují včas.
Itamar Rabinovič
Itamar Rabinovič, bývalý velvyslanec Izraele ve Spojených státech (1993-1996), v současnosti působí na Telavivské univerzitě, Newyorské univerzitě a v Brookingsově institutu.
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.
