MF DNES měla možnost nahlédnout do důvěrných dokumentů vlády, z nichž vyplývá, že na příběhu se kromě exministra Martina Bojara výrazně podepsali bývalí náměstci resortu Aleš Dvouletý a Michal Pohanka.
Bojar aféru v roce 1992 odstartoval, když firmu označil za pochybnou. Dvouletý poté protlačil mimosoudní vyrovnání s firmou a Pohanka dostal ministerstvo do pasti, když navrhl firmě Diag Human smír, a tím vlastně stát přiznal vinu.
Jednotlivými kroky státních úředníků se dodnes nikdo nezabýval. Není jasné, zda šlo jen o chybná rozhodnutí, nebo uplacený příběh. Diag Human před časem sehrál roli v korupční aféře Bavorského červeného kříže, jehož šéfové tajně inkasovali za obchody s firmou.
MF DNES má dispozici svědectví státního úředníka, který uvedl, že na počátku svého vstupu na český trh se jej zástupce firmy pokoušel uplatit. " Bylo to v souvislosti s odběrem farmaceutických produktů. Nikdy jsem na to nepřistoupil." Je ochoten svědectví zopakovat u soudu. Firma jakékoli uplácení popírá.
Stát vyplatil přes čtvrt miliardy firmě, kterou sám označil za podezřelou. Jak to celé bylo? Kdo za to může? MF DNES se díky exkluzívním informacím pokusila rekonstruovat celý příběh.
Na začátku všeho stála jedna věta: "Máme pochybnosti o serióznosti firmy Conneco." Větu napsal bývalý ministr zdravotnictví Martin Bojar a ono Conneco, to je dnes Diag Human. Firma obchoduje s produkty z krve a stát jí v lednu vysázel na stůl 327 milionů korun odškodného za údajně překažené obchody. Ve vší tichosti.
"Nelíbí se mi to," prohlašuje dnes ministryně zdravotnictví Marie Součková. To je tak vše. O kauze, v níž šéf Diag Humanu Josef Šťáva žádá ještě další miliardy, prý musí mlčet. Zavázali ji k tomu její předchůdci.
Tím úplně prvním krokem k utajení celé aféry byla dohoda, kterou podepsali ministerští úředníci s Diagem ještě předtím: "Nepůjdeme s tím před soud, dohodneme se bokem." Lidé obeznámení s případem dnes říkají: "Bojarova formulace byla možná trošku nešťastná. Ale smrtící ranou bylo upustit od soudu."
MF DNES v minulých dnech prostudovala důvěrné materiály o kauze Diag Human, včetně těch, které teď chce ministryně s pomocí soudu odtajnit. Jsou v nich popsány kroky jednotlivých aktérů a díky tomu lze celý podivný příběh rekonstruovat.
Osudný dopis napsal Martin Bojar v březnu 1992, kdy ministerstvu došla s firmou Diag Human trpělivost. Společnost se nejprve pokusila ze země nezákonně vyvézt tuny metachalonu, látky, z níž lze snadno vyrobit narkotika. Posléze v rozporu s rozhodnutím ministerstva dál obchodovala s krevní plazmou.
Bojarova věta přispěla k tomu, že s Diag Humanem odmítla spolupracovat dánská firma Novo Nordisk. A na spor bylo zaděláno.
Vlastně ještě ne tak docela. Společnost Diag Human - po několika neúspěšných pokusech o dohodu s Bojarem - si totiž dala na čtyři roky pauzu. Odškodného se začala domáhat až na podzim 1995. Nejprve chtěla půl miliardy, a když bude dohoda rychlá, spokojí se prý se 197 miliony.
Dohodnout se však nikdo nechtěl, a tak firma o půl roku později podala na ministerstvo žalobu. Jenže soudní spor zjevně nemyslela vážně. Ve skutečnosti ani nezaplatila povinné soudní poplatky a obchodní soud nakonec řízení zastavil.
V tu chvíli se mohlo zdát, že je vše promlčeno a problém zažehnán.
Jen kdyby ministr Jan Stráský mezitím zcela předčasně nepodepsal na radu svého náměstka Aleše Dvouletého s firmou Diag Human rozhodčí smlouvu. Ta znamenala, že bude mimosoudní vyrovnání.
"Šlo o rychlost. Rozdíl mezi soudním a arbitrážním řízením je jen v rychlosti. Naše snaha byla, aby zbytečně nenarůstala částka, kterou by stát nakonec platil," říká k tomu dnes Dvouletý.
Na svém názoru by nezměnil nic. "Je to celé škoda, ale takový je život." Rychlost je sice jedna věc, ale jak namítá expert na obchodní právo Jan Černý: "Soudní řízení má spoustu možností odvolání, a je tedy objektivnější. A osobně mi také přijde serióznější, protože soudci na rozdíl od arbitrů musí projít určitým schvalovacím procesem." V uvedeném případě podle něj stát nepostupoval takticky.
Ostatně, důkaz přišel záhy: Diag navýšil své požadavky a přišel k rozhodčímu senátu s nárokem na téměř dvě miliardy korun. Případ posoudilo průběžně několik senátů a postupně rozhodlo, že Diag vede spor právem.
Jen to, kolik to bude celé nakonec stát, nebylo ještě hodně dlouho jasné. O tom, proč dali za pravdu Diag Humanu, se oslovení členové senátů odmítají bavit. "Řízení jsou neveřejná," tvrdí unisono.
Stráského nástupkyně Zuzana Roithová se snažila vrátit celou kauzu před soud. Ale neúspěšně. Dnes říká: "Před soudem by mohl Bojar svá tehdejší slova obhájit. A myslím, že by měl šanci." Diag mezitím přišel s novým návrhem. Nabídl ministerstvu smír.
Podmínkou bylo, že mu stát okamžitě vyplatí 50 milionů korun, převede část akcií české továrny na krevní plazmu Sevak a zaváže se, že bude podporovat kulturní a humanitární akce dle výběru Diagu. Třeba na zámku Bechyně, jenž nepatří nikomu jinému než šéfovi Diag Humanu Josefu Šťávovi.
Ministerstvo, které v té době ovládal Ivan David, však označilo návrh na smír za past. "Jeho přijetím by totiž dal stát do jisté míry punc pravdivosti nejasným tvrzením žalobce," píše se v důvěrné zprávě exministra Davida.
Jenže nakonec se přece jen našel někdo, kdo na hru o smíru přistoupil. David odešel, ministrem se stal Bohumil Fišer a jeho náměstek Michal Pohanka v srpnu roku 2000 nabídl Diagu smír. Tím de facto uznal, že stát způsobil firmě škodu.
Pohanka dnes tvrdí: "Nikdy jsem svým podpisem žádnou škodu nepřiznal." Jenže: když rozhodčí senát nakonec vynesl verdikt, že stát musí Diagu zaplatit prozatím alespoň 327 milionů korun, zdůvodnil to podle dokumentů ministerstva takto:
"Příčinná souvislost mezi Bojarovou větou a škodou způsobenou firmě je zřejmá... Ostatně ministerstvo zdravotnictví o tom nepochybuje, když dopisem podepsaným Michalem Pohankou nabízí firmě Diag Human smír."
Za dob Pohankova působení na ministerstvu vznikl i onen závazek mlčenlivosti, jímž se chtěl stát pojistit, aby se veřejnost o detailech skandálu nikdy nedozvěděla. Pohanka tvrdí, že už si na okolnosti tohoto závazku přesně nepamatuje.
"Domnívám se, že to vzniklo tak, že Diag Human promine státu část úroků a výměnou za to bude ministerstvo mlčet," řekl a dodal, že však přesně neví, kdo co navrhl. Firma tvrdí, že mlčenlivost si vymyslel stát.
Tak to celé bylo, tedy skoro celé. Zbývá odpovědět na otázku, proč kroky státních úředníků nakonec skončily v neprospěch státu. Jenže tím se nikdo nezabýval. Zatímco Diag Human měl jednoho dobře placeného právníka, na ministerstvu se odpovědné osoby střídaly jako ponožky a policie se případem dodnes nezabývala.
"Některé do nebe volající kroky nelze odůvodnit jinak než bezbřehým amatérismem, nebo naopak šikovnou korupcí příslušných úředníků," spekuloval před dvěma lety týdeník Reflex.
Nahrávala tomu i pověst Diag Humanu v sousedním Německu, kde firma asistovala v korupčním skandálu zástupců Bavorského červeného kříže. Dva zástupci kříže skončili ve vazbě poté, co inkasovali statisíce marek od Diag Human.
Šéfa firmy Šťávy se však žádné obvinění netýkalo. S oběma úředníky totiž uzavřel řádnou smlouvu o obchodní provizi, a tak byl krytý.
