Jistě, bude to vláda, která se nebude opírat o hlasy ve Sněmovně. O to bude její úloha těžší při předkládání zákonů. To ale nemůže a nesmí být výmluva pro premiéra a jeho sestavu ministrů. Ostatně každý z nich tu funkci vzal dobrovolně, každý se s ní bude chlubit v životopise.
A proto ať se pánové a dámy snaží. I bez podpory poslanců mohou vykonat řadu užitečných věcí. Které to jsou? Co máme od vlády chtít?
Od premiéra máme chtít, aby využil své relativní nezávislosti a nešel na ruku stranám a lobbistům s nimi spojeným. Mělo by to být patrné zejména při přidělování státních zakázek, privatizaci, ale i při revizi některých sporných rozhodnutí z minulosti.
Bude to mít těžké. V některých případech mu totiž strany do vlády protlačily lidi, o jejichž nezávislosti a imunitě vůči stranicko-lobbistickým vztahům lze s úspěchem pochybovat. Na Fischerovi však je, aby jejich rozhodnutí hlídal a nebál se je při pochybných kšeftech vyměnit. I když půjde jen o pár měsíců.
Od ministra financí máme chtít, aby dodržel svůj veřejný slib, že sestaví úsporný rozpočet pro rok 2010 a že ministerstvům zkrátí výdaje o deset procent. Erudici na to jistě má, otázka je, zda to prosadí proti ostatním kolegům ve vládě.
Bude-li takový rozpočet na stole koncem září, je sice téměř jisté, že do něj další vláda, vzešlá z předčasných voleb, ještě stihne nějaké výdaje dodat, ale už ne takové, aby to ohrozilo stabilitu země v roce, kdy už se snad ekonomika začne pomalu opět obracet směrem vzhůru.
Nic víc kromě dokončení privatizace ČSA, kde je každý měsíc drahý, od ministra financí chtít nemusíme. Úsporný rozpočet bude sám o sobě velkým vítězstvím.
Od ministra průmyslu chtějme, aby nepodlehl celosvětové módě šrotovného dříve, než budou vidět jeho reálné dopady v Německu a na Slovensku. Ne snad proto, že by šlo o tak závratnou sumu z našich daní (i když malá nebude), ale proto, že neuvážené šrotovné může rozkolísat trh s auty podobně, jako to udělala před časem obava ze změny DPH u bytové výstavby.
Trh s bydlením a hypotékami se z toho vzpamatovává dodnes. Bylo by škoda pro krátkodobé zvýšení odbytu provést něco podobného u nás tak důležitému autoprůmyslu. Automobilky a jejich dodavatelé by si mohli povyprávět s developery o tom, jak bolestné bývá probuzení z krátkodobých zlatých časů.
Od ministryně zdravotnictví máme chtít, aby rozumnou dohodou ukončila chaos ve zdravotnických poplatcích. Má pravdu v tom, že jejich smysl se postupem času v podstatě vytratil a jediné, co je dnes občanům na celém systému jasné, je to, že je "v tom pěkný bordel".
Od ministryně školství žádáme banální věc – aby se středními školami dohodla jednoduchý princip. Ke třem přihláškám je třeba mít tři přijímací termíny. Skončí tím zmatek pro školy, ředitele, rodiče i pro ty hlavní v celém příběhu, děti.
Od ministra dopravy chtějme, aby spolu s vedením drah důkladně prověřil všechny obchody s majetkem za poslední léta a různé další podivné smlouvy. Z drah se stal za ta léta doslova cecík, ze kterého saje, kdo může. Zvlášť má-li dobré politické krytí. Pokud se do toho nový ministr skutečně pustí, jistě bude zapomenuto, že za jeho hlavní kvalifikaci bývá označováno přátelství s Markem Dalíkem. Přejme mu, aby překonal vlastní stín. Zaměří-li se i na silniční a železniční stavby, možná o část přátel přijde, ale zaslouží si pomník.
U ministra zemědělství by stačila podobná aktivita směrem ke státním lesům.
Podobné "úklidové práce" lze požadovat od ministerstva k ministerstvu. A stejně jako u všech výše zmíněných nároků k nim není potřeba žádná většina ve Sněmovně, jen rozum a odvaha. Složení vlády, která není "nepolitická", jak se o ní občas říká, ale spíše "náměstkovská" (a tedy v mnoha případech dlouhodobě zaháčkovaná), na počátku mnoho důvodů k optimismu nezavdává.
Často zaznívají obavy, aby ministři bez politické budoucnosti nerozjeli ještě větší kolotoč kšeftů a přihrávek, než bylo dosud zvykem. Do budoucnosti se však má hledět s mírným optimismem. Proto přejme premiérovi, aby nebyl paňácou, a celé vládě, aby měla dost rozumu a odvahy. To by docela stačilo.
