Co má církev proti čtyřprocentním?

Se zájmem jsem si přečetl článek evangelického pastora Dana Drápala. Už dlouho mě nic tak nepobouřilo. Páně farářovo tvrzení že "homosexuální jednání je věcí volby" nebo že "nebude podporovat práva lidí, kteří se pro něj rozhodli, protože to považuje za volbu špatnou" považuji za vrchol neznalosti a demagogie, který mě donutil zasednout ke klávesnici počítače a vykřičet do ní svůj protest. Jsem lékař, internista, podotýkám, že heterosexuálně orientovaný. Mám ale pocit, že když se někomu hrubě křivdí, mám povinnost se ozvat.

Po celou dobu studií na lékařské fakultě nám naši učitelé vštěpovali, že homosexuálové nejsou nemocní, že jsou jiní. Ale v žádném případě si svoji orientaci nevybrali, jak tvrdí pan farář, ale byla jim určena geneticky a to již v 3. měsíci embryonálního vývoje oblasti mozku, která se nazývá hypotalamus. Nevím, kde se bere ta netolerance k homosexuálům ze strany církví, ať už katolické, či jiných. Proč by homosexuálové nemohli dědit, žít spolu jinak než "na hromádce"? Katolická církev nám radí, jak máme vychovávat děti, přestože katolický kněz sám rodinu a děti mít nemůže. Nestojí to minimálně za zamyšlení??? Myslím, že pastor by dobře kázal boží slovo, i kdyby byl ženatým otcem dvou dětí. Možná by potom byl i tolerantnější k menšinám.
I pro mě existují v této problematice určité hranice. Těžko si například dovedu představit, jak dva homosexuálové vychovávají dítě. Ale možná je to jen předsudek. Ten problém bude v našich hlavách. Ale přesto, pane faráři, přirovnávat homosexualitu k pedofilii mi tak trošku zavání středověkými čarodějnickými procesy.