"Neexistuje žádný plán B," řekl předseda Evropského parlamentu Borel.
Místopředseda Miroslav Ouzký se domnívá, že nepřijetí nebude žádná tragédie, ale předpoklad pro vytvoření Evropy, v níž si státy budou moci samy zvolit, jaký stupeň integrace jim vyhovuje.
Naopak předkladatel usnesení o ústavě Menendez Vigo zdůrazňuje fakt, který zde zatím nebyl diskutován.
"Ústava nahrazuje všechny evropské smlouvy, a to včetně smluv přístupových." Podle tohoto výkladu tedy státy, které ústavní smlouvu odmítnou, přestávají být členy unie.
Pravděpodobně však neplatí ani Ouzkého, ani Vigův výklad. Hlavy pětadvacítky, které dokument podepsaly, se shodly, že pokud ho schválí dvacet zemí a více, Rada Evropy začne se státy, které odmítly, jednat.
Dosavadní praxe evropské integrace ukazuje, že řešení typu: Máte co jste chtěli, táhněte! je nepravděpodobné. "Vzpurní" členové nejspíš dostanou novou šanci, stejně jako Irsko v případě dohod z Nice nebo vlády Polska a Španělska, které zmařily první pokus o ratifikaci ústavní smlouvy
Žádná vícerychlostní Evropa téměř jistě nebude možná, pokud ústava neprojde jen v několika málo zemích. Většina směřující k integraci bude trvat na principu všechno, nebo nic.
Rovnoprávnost zde však neplatí. Pokud by odmítla Francie nebo Německo, ústava spadne ze stolu. "Dovedu si představit Evropu bez Británie, ale bez Francie nebo Německa ne," shrnuje vysoký představitel evropského parlamentu mínění zastánců co nejtěsnější integrace
Kdyby tedy odmítla Francie, ztrácejí referenda v dalších zemích prakticky smysl. Kdyby odmítla Británie, získají ti, kdo chtějí hlasovat Ne!, podporu a sebevědomí. Pokud by se pak k Britům přidalo Česko, Polsko a případně některá jiná menší země, budou mít vůči jádru unie silnější vyjednávací pozici.
Nejspíše se však nic nezmění na tom, že budou pod silným tlakem, aby buď svůj postoj změnily, nebo opustily rozhodovací procesy unie. Zůstaly by jim tedy výhody otevřeného trhu, nemohly by se však podílet na utváření evropských zákonů.
Na každé zemi však je, aby rozhodla po svém. Někde, jako nedávno v Maďarsku, ústavu schvaluje parlament. Jinde se koná referendum. Česko zatím neví, jaká bude procedura. Všechny strany se shodují na tom, že jsou pro lidové hlasování. Kdy a jaké má být, se však neshodnou.
Sociální demokracie chce, aby vznikl zákon o obecném referendu, tedy že by lidé kromě ústavy mohli později hlasovat například o zákazu bojových plemen psů či o podobných otázkách. Zároveň chce schválit ústavu spolu s volbami v roce 2006. ODS obojí odmítá. Trvá na jediném lidovém hlasování o evropské konstituci a spojit je s volbami považuje za absurdní.
Odpůrci integrace by se navíc jistě pokusili do zákona prosadit klauzuli o tom, že hlasování bude platné pouze při padesátiprocentní účasti, což by značně snižovalo šance na kladný výsledek.
Kdyby se nepodařilo zákon do voleb přijmout, musel by rozhodnout parlament ústavní většinou. To znamená, že by ODS měla možnost ústavu zablokovat, pokud by setrvala na svém odmítavém postoji.
Ale Česko už bude nejspíše vědět, jak se rozhodly skoro nebo úplně všechny státy - ratifikace, ať už jakákoli, proběhne na konci celého pelotonu. Výsledky v ostatních zemích budou mít nepochybně na rozhodování občanů nebo parlamentu zásadní vliv.
 Evropská unie. |
