Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ochrana dětí v Norsku: 4 300 zaměstnanců, kteří řeší ročně 53 tisíc dětí

  1:06aktualizováno  16:18
Rozpočet v přepočtu 19 miliard českých korun, více než čtyři tisíce zaměstnanců včetně pěstounů a pracovníků v ústavech a především 53 tisíc dětí, které se každý rok dostanou do hledáčku norského Barnevernu. Tak vypadá „armáda“, která představuje norský systém ochrany dětí. Ten čelí kritice nejen v Česku.

Eva Michaláková se svými dětmi na archivním snímku. | foto:  foto: Archiv Evy Michalákové

Norský úřad na ochranu dětí Barnevern ve své výroční zprávě vyjmenovává své úkoly takto: starat se o ohrožené děti, poskytnout pomoc a podporu, odpovědně zasáhnout - případně i proti vůli rodičů.

A právě třetí bod je ten, který vyvolává vůči Barnevernu největší kritiku. V Česku se o něm začalo mluvit až v souvislosti s případem Evy Michalákové, která čtvrtým rokem v Norsku bojuje o své dva syny (podrobnosti ke kauze najdete zde).

Podle všeho však nejde o nijak ojedinělý případ. Na internetu se dá například dohledat ruská reportáž, ve které jsou záběry na to, jak postavy v černých kombinézách vytrhávají plačící děti z náručí rodičů. Podle dokumentu jde o pracovníky Barnevernu.

Podle výroční zprávy úřadu, který v norštině nese název Barne-, Ungdom- og Familiedirektoratet (Bufdir), což se dá volně přeložit jako Správa dětí, mládeže a rodiny, měla sociální služba Barnevern před třemi lety 4 704 zaměstnanců, předloni jich bylo 4 369. Ze zprávy lze také vyčíst, že ve své centrále u hlavního města Oslo má Barnevern relativně málo úředníků, většina z nich pracuje v menších úřadovnách, které jsou rozesety po jednotlivých okresech. Barnevern je tedy instituce, která stojí na terénní práci v regionu.

Kolik případů řeší Barnevern
Typ opatřeníRok 2011Rok 2012Rok 2013
Pomocná opatření43 61344 20344 072
Pěstounská péče8 4858 9959 078
Počet dětí, kterými se Barnevern zabýval52 09853 19853 150

Statistiky Bufdiru ukazují, že předloni Barnevern řešil situaci spojenou s 53 150 dětmi. Ve 44 072 případech poskytl pomoc, aniž by inicioval odebrání dětí. V 9 078 případech ale navrhl, aby byly děti umístěny do náhradní pěstounské péče.

Ne vždy však odebrané děti končí u pěstounů. Norsko má kvůli takovým případům také ústavní formu péče. V každém takovém zařízení je třeba šest nebo deset dětí. Část z nich se časem přesouvá k pěstounům. V těchto ústavech pracuje zhruba 2 100 zaměstnanců Barnevernu. Celkem je takových ústavů v Norsku 110 a podle zmiňované výroční zprávy v nich žije 1 400 dětí.

Miliardy pro Barnevern

Z norských dat lze vyčíst i počty případů, kdy Barnevern zasahuje v rodinách cizinců nebo těch, kteří mají přistěhovaleckou minulost. Čísla ale nejsou příliš aktuální. Poslední dohledatelné statistiky Bufdiru jsou z roku 2005. Vyplývá z nich, že 90 procent dětí, které Barnevern řešil, jsou Norové. 

Případ českých dětí v Norsku

Podle Správy dětí, mládeže a rodiny je 92 procent dětí svěřených pěstounům z norských rodin. Osm procent jsou děti, které žijí v Norsku jako první či druhá generace. Pokud už Barnevern řeší děti přistěhovalců, nejčastěji jde o rodiny z afrických a asijských zemí a zemí Střední a Jižní Ameriky, uvádí data dostupná na norských úředních webech.

Na internetu lze také dohledat rozpočet Bufdiru. V roce 2013 činil přes 9,1 miliardy norských korun, v přepočtu asi 30 miliard českých korun. Z toho rozpočet Barnevernu činil 5,8 miliardy norských korun (v přepočtu zhruba 19 miliard korun).

Právě objem prostředků, které Norsko na sociální služby spojené s dětmi vydává, v Česku podněcuje kritiku. „Praxe, která se objevila v Norsku, (ale existují obdobné případy i Velké Británii a možná v dalších zemích), je základním porušováním práv dětí na vlastní rodinu a práv rodičů na vlastní dítě. V pozadí všeho se skrývá byznys soukromých organizací s posvěcením státu, který tuto praxi nepřímo schvaluje a podporuje,“ uvedla v pátek předsedkyně České helsinského výboru Táňa Fischerová.

Systém, který má chránit děti a rodiny

Barnevern je jen jednou z organizací, která se zabývá dětmi a rodinami v Norsku, které má 5,1 milionu obyvatel. Jeho úkolem je, jak už bylo zmíněno, pracovat především v terénu s rodinami. Barnevernu je nadřízen zmíněný Bufdir, což je centrální státní úřad v oboru sociální ochrany dětí.

Bufdir ale nemá vůči Barnevernu kontrolní funkci. Případné stížnosti a námitky řeší příslušné státní krajské úřady, které se norsky nazývají Fylkesmannen a které jsou na Barnevernu nezávislé. 

Norsko má také Barne-, likestillings- og inkluderingsdepartementet, tedy ministerstvo dětí, emancipace a „zahrnování“, což prakticky znamená agendu spojenou s přistěhovalci.

Odebírání dětí v Česku

Podle ministerstva sociálních věcí neexistuje přesná statistika, která by ukazovala, kolik dětí v Česku za rok putuje z rodin k cizím lidem. MPSV ale ví, že v roce 2013 putovalo do pěstounských rodin 2 191 dětí, 580 dalších bylo svěřeno do péče poručníka a 1 073 do péče lidem, kterým nevzniká nárok na dávky pěstounské péče.

Většina dětí, které jsou svěřovány do pěstounské péče, již předtím byla umístěna v dětských domovech nebo jiných ústavních zařízeních, umístění přímo z rodiny je i v současné době spíše výjimečné. Zároveň je třeba dodat, že přibližně ve 2/3 případů dětí svěřených do pěstounské péče se jedná o pěstounskou péči příbuzenskou, nejčastěji prarodiče dětí,“ upozornilo MPSV v písemném vyjádření zaslaném iDNES.cz.

Návrh na umístění dítěte mimo jeho původní rodinu představuje nejzazší řešení, naopak potřebným se jeví podpora původní rodiny v tom, aby péči o dítě zvládala.  Na základě vyhodnocení situace dítěte vytváří pracoviště OSPOD individuální plán ochrany dítěte, jehož součástí jsou konkrétní opatření a harmonogram těchto kroků. V akutních případech je samozřejmě reakce OSPOD okamžitá,“ uvedlo MPSV.

Barnevern spolupracuje s krajskými komisemi sociálně-právní ochrany dětí. Zatímco první jmenovaný úřad pracuje v terénu, komise přímo rozhoduje na základě jeho podkladů, zda děti mají zůstat v rodině, či nikoliv. Přitom rozhodování komise má stejnou váhu a platnost jako rozhodnutí soudu. Proti rozhodnutí komise se mohou rodiče odvolávat k obvodnímu soudu a následně i ke krajskému soudu.

Jenže právě ty dávají za pravdu Barnevernu nezávisle na policejním vyšetřování, jak ukazuje případ Evy Michalákové. Opírají se zejména o posudky vlastních znalců (více čtěte zde).

To kritizuje například poslankyně Jitka Chalánková, která Michalákovou podporuje. „V důsledku nekonečných pravomocí Barnevernu v Norsku dochází k systematickému zaměňování přechodné pěstounské péče za trvalou adopci. Rodičům, kteří se proti obvinění brání a jsou očištěni, se děti nevrací, ale běžně zůstávají u pěstounů s argumentem, že si u nich již zvykly,“ napsala poslankyně v komentáři na serveru ihned.cz.

„Norsko není terčem kritiky za postupy tamější sociální služby Barnevern poprvé. Již v minulosti čelilo řadě skandálů, kvůli postupům Barnevernu vyplácelo odškodné, kritizoval ho Evropský soud pro lidská práva, Severský výbor pro lidská práva a jeho kauzy se přetřásaly i na půdě Rady Evropy,“ připomněla Chalánková případy z Ruska či Polska, ve kterých se odehrály podobné příběhy, jakými prochází Eva Michaláková.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.