Norský úřad na ochranu dětí Barnevern ve své výroční zprávě vyjmenovává své úkoly takto: starat se o ohrožené děti, poskytnout pomoc a podporu, odpovědně zasáhnout - případně i proti vůli rodičů.
A právě třetí bod je ten, který vyvolává vůči Barnevernu největší kritiku. V Česku se o něm začalo mluvit až v souvislosti s případem Evy Michalákové, která čtvrtým rokem v Norsku bojuje o své dva syny (podrobnosti ke kauze najdete zde).
Podle všeho však nejde o nijak ojedinělý případ. Na internetu se dá například dohledat ruská reportáž, ve které jsou záběry na to, jak postavy v černých kombinézách vytrhávají plačící děti z náručí rodičů. Podle dokumentu jde o pracovníky Barnevernu.
Podle výroční zprávy úřadu, který v norštině nese název Barne-, Ungdom- og Familiedirektoratet (Bufdir), což se dá volně přeložit jako Správa dětí, mládeže a rodiny, měla sociální služba Barnevern před třemi lety 4 704 zaměstnanců, předloni jich bylo 4 369. Ze zprávy lze také vyčíst, že ve své centrále u hlavního města Oslo má Barnevern relativně málo úředníků, většina z nich pracuje v menších úřadovnách, které jsou rozesety po jednotlivých okresech. Barnevern je tedy instituce, která stojí na terénní práci v regionu.
Typ opatření | Rok 2011 | Rok 2012 | Rok 2013 |
---|---|---|---|
Pomocná opatření | 43 613 | 44 203 | 44 072 |
Pěstounská péče | 8 485 | 8 995 | 9 078 |
Počet dětí, kterými se Barnevern zabýval | 52 098 | 53 198 | 53 150 |
Statistiky Bufdiru ukazují, že předloni Barnevern řešil situaci spojenou s 53 150 dětmi. Ve 44 072 případech poskytl pomoc, aniž by inicioval odebrání dětí. V 9 078 případech ale navrhl, aby byly děti umístěny do náhradní pěstounské péče.
Ne vždy však odebrané děti končí u pěstounů. Norsko má kvůli takovým případům také ústavní formu péče. V každém takovém zařízení je třeba šest nebo deset dětí. Část z nich se časem přesouvá k pěstounům. V těchto ústavech pracuje zhruba 2 100 zaměstnanců Barnevernu. Celkem je takových ústavů v Norsku 110 a podle zmiňované výroční zprávy v nich žije 1 400 dětí.
Miliardy pro Barnevern
Z norských dat lze vyčíst i počty případů, kdy Barnevern zasahuje v rodinách cizinců nebo těch, kteří mají přistěhovaleckou minulost. Čísla ale nejsou příliš aktuální. Poslední dohledatelné statistiky Bufdiru jsou z roku 2005. Vyplývá z nich, že 90 procent dětí, které Barnevern řešil, jsou Norové.
Případ českých dětí v NorskuKAUZA: Přehled v otázkách a odpovědích |
Podle Správy dětí, mládeže a rodiny je 92 procent dětí svěřených pěstounům z norských rodin. Osm procent jsou děti, které žijí v Norsku jako první či druhá generace. Pokud už Barnevern řeší děti přistěhovalců, nejčastěji jde o rodiny z afrických a asijských zemí a zemí Střední a Jižní Ameriky, uvádí data dostupná na norských úředních webech.
Na internetu lze také dohledat rozpočet Bufdiru. V roce 2013 činil přes 9,1 miliardy norských korun, v přepočtu asi 30 miliard českých korun. Z toho rozpočet Barnevernu činil 5,8 miliardy norských korun (v přepočtu zhruba 19 miliard korun).
Právě objem prostředků, které Norsko na sociální služby spojené s dětmi vydává, v Česku podněcuje kritiku. „Praxe, která se objevila v Norsku, (ale existují obdobné případy i Velké Británii a možná v dalších zemích), je základním porušováním práv dětí na vlastní rodinu a práv rodičů na vlastní dítě. V pozadí všeho se skrývá byznys soukromých organizací s posvěcením státu, který tuto praxi nepřímo schvaluje a podporuje,“ uvedla v pátek předsedkyně České helsinského výboru Táňa Fischerová.
Systém, který má chránit děti a rodiny
Barnevern je jen jednou z organizací, která se zabývá dětmi a rodinami v Norsku, které má 5,1 milionu obyvatel. Jeho úkolem je, jak už bylo zmíněno, pracovat především v terénu s rodinami. Barnevernu je nadřízen zmíněný Bufdir, což je centrální státní úřad v oboru sociální ochrany dětí.
Bufdir ale nemá vůči Barnevernu kontrolní funkci. Případné stížnosti a námitky řeší příslušné státní krajské úřady, které se norsky nazývají Fylkesmannen a které jsou na Barnevernu nezávislé.
Norsko má také Barne-, likestillings- og inkluderingsdepartementet, tedy ministerstvo dětí, emancipace a „zahrnování“, což prakticky znamená agendu spojenou s přistěhovalci.
Odebírání dětí v ČeskuPodle ministerstva sociálních věcí neexistuje přesná statistika, která by ukazovala, kolik dětí v Česku za rok putuje z rodin k cizím lidem. MPSV ale ví, že v roce 2013 putovalo do pěstounských rodin 2 191 dětí, 580 dalších bylo svěřeno do péče poručníka a 1 073 do péče lidem, kterým nevzniká nárok na dávky pěstounské péče. „Většina dětí, které jsou svěřovány do pěstounské péče, již předtím byla umístěna v dětských domovech nebo jiných ústavních zařízeních, umístění přímo z rodiny je i v současné době spíše výjimečné. Zároveň je třeba dodat, že přibližně ve 2/3 případů dětí svěřených do pěstounské péče se jedná o pěstounskou péči příbuzenskou, nejčastěji prarodiče dětí,“ upozornilo MPSV v písemném vyjádření zaslaném iDNES.cz. „Návrh na umístění dítěte mimo jeho původní rodinu představuje nejzazší řešení, naopak potřebným se jeví podpora původní rodiny v tom, aby péči o dítě zvládala. Na základě vyhodnocení situace dítěte vytváří pracoviště OSPOD individuální plán ochrany dítěte, jehož součástí jsou konkrétní opatření a harmonogram těchto kroků. V akutních případech je samozřejmě reakce OSPOD okamžitá,“ uvedlo MPSV. |
Barnevern spolupracuje s krajskými komisemi sociálně-právní ochrany dětí. Zatímco první jmenovaný úřad pracuje v terénu, komise přímo rozhoduje na základě jeho podkladů, zda děti mají zůstat v rodině, či nikoliv. Přitom rozhodování komise má stejnou váhu a platnost jako rozhodnutí soudu. Proti rozhodnutí komise se mohou rodiče odvolávat k obvodnímu soudu a následně i ke krajskému soudu.
Jenže právě ty dávají za pravdu Barnevernu nezávisle na policejním vyšetřování, jak ukazuje případ Evy Michalákové. Opírají se zejména o posudky vlastních znalců (více čtěte zde).
To kritizuje například poslankyně Jitka Chalánková, která Michalákovou podporuje. „V důsledku nekonečných pravomocí Barnevernu v Norsku dochází k systematickému zaměňování přechodné pěstounské péče za trvalou adopci. Rodičům, kteří se proti obvinění brání a jsou očištěni, se děti nevrací, ale běžně zůstávají u pěstounů s argumentem, že si u nich již zvykly,“ napsala poslankyně v komentáři na serveru ihned.cz.
„Norsko není terčem kritiky za postupy tamější sociální služby Barnevern poprvé. Již v minulosti čelilo řadě skandálů, kvůli postupům Barnevernu vyplácelo odškodné, kritizoval ho Evropský soud pro lidská práva, Severský výbor pro lidská práva a jeho kauzy se přetřásaly i na půdě Rady Evropy,“ připomněla Chalánková případy z Ruska či Polska, ve kterých se odehrály podobné příběhy, jakými prochází Eva Michaláková.