Al-Kajda v roce 2001 poskytla návod, jak doběhnout Západ. Takže nyní to mohla být ETA a mohla to být Al-Kajda, ale také někdo úplně jiný.
Ve skutečnosti je to skoro jedno. Prostě se to stalo a může se to stát kdykoli znovu. My se s tím musíme naučit žít. Co bude dál? Jak nás to změní? Jak se proti tomu bránit?
Není špatné se poučit z toho, co se stalo po 11. září 2001 v USA. Co se udělalo dobře, co hůř. Pro Evropu, stejně jako pro USA v roce 2001, je to v jistém smyslu probuzení. Do světa, kde možná méně hrozí jaderné rakety, ale o to více šílené násilí.
Nedávná historie ukázala, že je především dobré zachovat klid a zdravý rozum. Před 32 lety prožili Evropané podobný šok při teroristickém útoku proti izraelským sportovcům na olympijských hrách v Mnichově.
Hry tím neskončily. Konají se dál. Jen se zpřísnila jejich bezpečnost. Už nejsou tak romantické, kamarádské, ale díky bohu jsou. Podobně se lze dívat i na dobu po Madridu.
Evropa bude trochu jiná než před ním, ale ve skutečnosti se obratem nezmění. Prostě se na všech úrovních zvýší bezpečnostní opatření. Odborníci musí zvážit jak. Dojdou třeba k závěru, že na nádraží bude lepší chodit přes bezpečnostní rámy a že praktiky USA s odebíráním otisků nejsou absurdní.
Další poučení jsou následující - je dobré se semknout. Evropanům se bude lépe předcházet a čelit podobným situacím, když budou úzce spolupracovat. Co bylo včera v Madridu, může se stát za měsíc na druhém křídle Evropy. Vyplatí se také prozkoumat, koho napříště v Evropě uvítat a koho ne.
Konečně bude dobré důsledně pátrat po teroristech, ale dvakrát měřit, než se na někoho ukáže prstem. Válka s terorismem není vůbec jednoduchá válka.
