"Jen se bráníme! Turecká vláda dlouhá léta utlačuje Kurdy. Nemáme v Turecku kurdské školy, nesmíme po našem mluvit, nemáme zkrátka žádná práva, rozhořčuje se Jilmaz Sardar, bojovník povstalecké Strany kurdských pracujících (PKK).
S tímto mužem hovořili před týdnem reportéři britské stanice BBC. Stejná slova jsem slyšel před lety u jezera Van i ve městě Kars od jiných Kurdů. Studentů, průvodců, dělníků, obyčejných zevlounů. Všichni s metodami PKK nesouhlasili, ale obvykle je chápali.
Za Kurdy bojují i cizinci
"PKK, to je můj bratr, můj strýc, má teta, matka mé matky! My všichni jsme PKK. Chceme právo na vzdělání ve vlastním jazyce, kvalitní školy a nové cesty. Chceme všechno, co má Ankara,“ vysvětloval reportérce amerického listu Chicago Tribune kurdský taxikář.
A požadujeme společnou, pokud možno socialistickou vlast všech Kurdů, v současnosti etnika bez vlastního státu a mnohde i práv, měl by onen taxikář dodat. Pokud by znal program ve svých počátcích radikálně marxistické PKK.
Jsou jich ve zbrani nejméně tři tisíce, zřejmě však mnohem více. Proti nim právě stojí na turecko-irácké hranici sto tisíc tureckých vojáků s nejmodernější výzbrojí.
Kurdští ozbrojenci nepřežívají jen díky detailní znalosti půvabných, divokých hor, ve kterých většinou operují. Nebo díky podpoře sympatizantů mezi kurdskými civilisty. Nad vodou je drží i podpora ze zahraničí.
Turecký list Zaman tento týden s odvoláním na zjištění zahraničního tisku překvapeně volal: "Nejméně tři britští občané působí v ilegální PKK! Kromě nich s tureckými vojáky bojují i Rusové, Němci, Řekové, Íránci a Arabové“.
Někteří cizinci snad přišli bojovat za kurdskou věc, jiní za socialismus, další třeba hledají dobrodružství. Řada zahraničních vojáků však v gerile patrně působí jako žoldáčtí instruktoři, kteří za své služby vystavují faktury.
A nervózní zatím být nemusí: podle odhadů PKK hospodaří s ročním rozpočtem ve výši 86 milionů dolarů, což v přepočtu činí zhruba půldruhé miliardy korun.
Většinu zbraní si povstalci opatřili v Moskvě a bývalých sovětských satelitech: na 70 procent jimi užívaných kalašnikovů pochází přímo z Ruska. V krabicích s azbukou ke Kurdům doputovalo i 85 procent raketometů a tři čtvrtiny granátů. Pětina pistolí v držení PKK se pak narodila v Československu. Alespoň to s odvoláním na zpravodajské zdroje tvrdí turecký list Hürriyet.
Bez zázemí v Iráku bude zle
Přesto mají kurdští povstalci, kteří letos podle reportérů spíše než o socialistickém sní o vůbec nějakém národním státě, důvod k obavám. Pokud je opustí iráčtí bratranci, bude opravdu zle.
Iráčtí Kurdové, zvláště ti městští, sice hledí na turecké příbuzné tradičně shora, pomoc jim však alespoň dosud odepřít nedokázali. Zpravodajci předpokládají, že drtivá většina vojenského i jiného materiálu putuje k PKK právě z Iráku. Stejně jako mnozí zahraniční bojovníci.
Pokud však iráčtí Kurdové vyslyší hrozby Ankary a domluvy Washingtonu, bude se PKK fakticky moci spolehnout opravdu jen na své bratry, matky a taxikáře v Turecku.
Pramen financí patrně nevyschne docela, ale žízeň nastane značná. Kdyby pak turecká vláda nabídla vyprahlýmKurdům přijatelný kompromis, třeba v podobě rozsáhlé autonomie, ztratí PKK do značné míry smysl. A přestanou umírat lidé.
Kdo je kdo
• Kurdská strana pracujících (PKK) je ozbrojená organizace marxisticky i nacionalisticky smýšlejících tureckých Kurdů a jejich přátel z ciziny. Žádá nezávislý socialistický Kurdistán, který by zahrnoval části Turecka, Sýrie, Iráku i Íránu.• Dvě desítky kurdských poslanců v tureckém parlamentu mohou, ale nemusí být svázáni s PKK. Jako jediní hlasovali proti rezoluci povolující armádě zaútočit na irácké základny PKK.
• Iráčtí Kurdové si pod patronací USA vytvořili klidný stát. PKK má na jejich území základny, které se pro lídry iráckých Kurdů stávají přítěží.
• Turecko se dělí na dva tábory: vládnoucí náboženští konzervativci chtějí řešit věc diplomaticky, útoky na turecké vojáky ale nemohou tolerovat. Armádě tedy odsouhlasili případný vstup do Iráku. Sekulární spojenci vojáků, nyní v opozici, volají po zúčtování s PKK již dlouho.
• Spojené státy jsou v nepříjemné pozici. Turecký útok by vážně destabilizoval irácký Kurdistán, kde mají nejlepší spojence v rozbouřené zemi. Také Turecko ale patří k nejvěrnějším spojencům USA v oblasti. Co se týče PKK, tu Amerika pokládá za teroristickou organizaci.
• Evropská unie sklidila tureckou kritiku za to, že ačkoliv považuje PKK za teroristickou skupinu, její členy do Turecka nevydává.
