Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Co čeká Egypt po Mubarakovi: teokracie, svoboda... Mubarak?

  14:07aktualizováno  14:07
Třicetiletá vláda Husního Mubaraka nad Egyptem se pomalu blíží ke konci. Podle amerických médií egyptskému prezidentovi zbývá rok života a Egypťané příští rok ve volbách rozhodnou, kdo ho nahradí. Kam se Egypt vydá po odchodu Mubaraka?

Egyptský prezident Husní Mubarak | foto: AP

Tato anekdota se vypráví o různých přesluhujících vládcích. Zdá se ovšem příznačné, že právě teď koluje v egyptské Káhiře. Takto ji alespoň zaznamenal list The Economist.

Tedy: Bůh se – jen On ví proč – začetl do novin. A shledal více než třicetiletou vládu egyptského prezidenta Husního Mubaraka nemístně dlouhou. Poslal proto archanděla Gabriela (Arabové mu říkají Džibríl), aby káhirskému lídrovi šetrně sdělil: Nadešel čas, cesty Tvé a egyptského národa se rozdělí. "Opravdu," odvětil nebeskému poslu Mubarak, jsa docela vyveden z míry. "A kam ty lidi vlastně povedete?"

Kdo vybere nového prezidenta?

Cynicky řečeno: je jasné, že éra Husního Mubaraka končí. Letos byl operován v Německu. Nezúčastnil se jednání, které by si jinak nenechal ujít, neboť šlo o téma v jeho zemi odpradávna důležité: řeku Nil a její vodu.

Mešity v Káhiře

Mešity v Káhiře

Zdroje ze západních tajných služeb dokonce pro deník The Washington Post uvedly, že egyptskému hegemonovi zbývá jen rok, nejvýše osmnáct měsíců života. Příští rok v září přitom Egypt čekají prezidentské volby. Snad první zčásti demokratické. Byť se experti přou, zda lze jako krapet svobodné označit i předchozí výběr hlavy státu v roce 2005. Důležitější otázka zní: kam se země vydá po odchodu Mubaraka?

Těžko hádat, byť cynici mají jasno. Egypt čeká éra jiného Mubaraka, totiž Gamála, syna nynějšího prezidenta. Bývalého bankéře obeznámeného se západními způsoby i očekáváními.

Některá média proto poněkud zlomyslně uvádějí, že Gamál je zčásti evropského původu: jedna z jeho babiček byla Velšanka. Mubarak jr. nyní pracuje pro Národní demokratickou stranu, ve které zastává co do vlivu třetí nejvyšší místo. Spoluřídí tak de facto vládnoucí partaj, která alespoň zatím s Mubaraky počítá. A o kterou se také prezident i jeho syn opírají.

Mladý Egypťan s arabským chlebem v KáhiřeEgypťan s propanbutanovými lahvemi v Káhiře

Podle kritiků nejde ani tak o stranu jako o spolek movitých Egypťanů, kterým jde více o obchod než o blaho spoluobčanů. Žádají zachování stability i vlivu. Mubarak mladší by s velkou pravděpodobností kontinuitu znamenal.

Opozice internetové generace

"Nevím, kdo nahradí Mubaraka staršího, ale jsem si celkem jistá, že o tom rozhodne nevelká skupina mužů," sází na elity politoložka Dina Šehatová v článku listu Sydney Morning Herald.

Plážová turistika

Egypt na turismus spoléhá, byť kvůli hospodářské krizi počet návštěvníků v poslední době lehce klesal. Oproti řecké či kyperské konkurenci však pokles v Egyptě nebyl tak výrazný. V loňských letech se do Egypta vydalo více než 12 milionů turistů. Příjmy z tohoto odvětví tvořily podle káhirské vlády asi 11 procent HDP, branže zaměstnávala až jednu osminu Egypťanů. Mimochodem, Egypt loni navštívilo 177 tisíc turistů z ČR. Nejlidnatější a patrně i nejvlivnější arabská země tak byla mezi Čechy sedmou nejoblíbenější destinací vůbec. V minulosti byli proto turisté i místa jejich koncentrace terčem teroru ze strany islamistů, jejichž cílem bylo poškodit ekonomiku země a v důsledku i renomé vlády.

I proto se mladí Egypťané často stavějí proti případné výměně Mubaraků. A žádají práva západního střihu. Typicky svobodu slova: mezi nejhlasitější i nejtvrději stíhané opozičníky patří blogeři, kteří suplují bezzubá média.

Kritici režimu volají také po boji s nepotismem. O slovo se totiž hlásí internetová generace nezatížená válkami, která od narození hledí na televizi i Mubarakův portrét. Většina těchto aktivistů sice získala slušné vzdělání, ale požaduje i jinou perspektivu než vzestup v rámci rodinného klanu.

Tito nespokojenci mohou zamávat jak vnitřní, tak i vnější politikou. Obavy patrně pociťuje Izrael, pro který je Mubarak sice nijak pohodlným, přesto pevným mostem do arabského světa.

Leckteří opozičníci považují Mubaraka staršího za příliš nakloněného USA a židovskému státu. Pesimisté, podle kterých Egyptu hrozí teokracie íránského střihu, argumentují oblibou zakázaných či tolerovaných islamistů. Sunnitský Egypt však nemá k náboženské diktatuře dispozice šíitského Íránu: ani tendenci k mučednictví pronásledované menšiny, ani výjimečnou společenskou autoritu duchovních.

Část opozice sice žehrá na USA, ale jde spíše o vzkaz Mubarakovi. Dokonce i Muslimské bratrstvo, nejstarší islamistická organizace hodná toho jména, "respektuje vládu práva a bojuje za demokratickou společnost". Pesimisté o upřímnosti bratří pochybují, vizionáři vzhledem k sunnitskému principu "střední cesty" nevylučují specificky egyptské spojení liberalismu s islámským řádem.

Kdo vládne Egyptu a kdo by se rád přidal

Mubarak a armáda, z níž vzešel

Husní Mubarak do značné míry autokraticky vládne Egyptu přes tři desetiletí. Oporou mu je zákon o výjimečném stavu, který jeho lidem umožňuje beztrestné zásahy proti opozici. Stojí za ním armáda, z níž vzešel.

Mubarak mladší a rodinná strana

Ve fakticky vládní Národní demokratické straně (NDS) zastává třetí nejvyšší post prezidentův syn Gamál. Bývá označován za následníka "trůnu". Ač Mubarakové takový scénář odmítají, v NDS vznikla skupina, která míní prosadit ve variaci na primární stranické volby Gamála jako kandidáta do voleb v r. 2011.

Sulejman a tajná služba

Jako možný šéf země je zmiňován i šéf zpravodajců Omar Sulejman, který nyní podporuje prezidenta. Sulejman je šedá eminence jistě panarabského formátu. Jeho volba by zřejmě zachovala status quo.

Muslimské bratrstvo, co je i není

Organizace považovaná za první skupinu usilující v nutném případě i o násilný přechod k islámskému státu. V rétorice sice notně zvolnila, přesto zůstává zakázána. Byť je i zčásti tolerována: v posledních volbách získala téměř pětinu parlamentních křesel, její lidé však kandidovali jako nezávislí.

Je Baradej zachránce opozice?

Nadějí části opozice pro volby prezidenta je i Muhammad Baradej, v letech 1997 až 2009 šéf jaderných inspektorů OSN. S touto agenturou získal v roce 2005 Nobelovu cenu míru. Profiluje se jako demokrat a obhájce lidských práv.

Hlásí se "ulice", občan, bloger

Egypt se podobně jako většina arabského světa mění: jeho mocní přestávají mít dominantní vliv na mládež. Ta se spíše než na vládní kanály spoléhá na blogy a vůbec na internet. Na síti se vytvářejí skupiny, které bojují za svobodu slova či proti policejní zvůli.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Svědek natočil zásah policie po útokuv Barceloně
Jindy rušná barcelonská třída La Rambla je po teroru prázdná

Vždy rušná barcelonské metropole tepna La Rambla se po čtvrtečním odpoledním teroristickém útoku téměř vylidnila. Policie ji uzavřela, aby našla útočníka nebo...  celý článek

Policisté uzavřeli v centru Barcelony okolí místa, kde dodávka najela do davu...
„Naše myšlenky jsou s oběťmi.“ Světoví politici odsuzují útok v Barceloně

Světoví politici odsoudili čtvrteční teroristický útok v Barceloně. Smutek nad událostí vyjádřili americký prezident Donald Trump, předseda Evropské komise...  celý článek

Policie na místě, kde řidič najel do davu lidí  (20. prosince 2016)
Útoky automobilem v Evropě se za poslední rok prudce množí

Evropa zažila za poslední roky už mnoho útoků provedených automobily, většinou s teroristickým motivem. Téměř polovina z nich se však stala jen za poslední...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.