Je záhadou, proč na Vánocích a souvisejících tradicích tolik lpíme. V jedné z nejateističtějších zemí světa, která se ke svému bezvěrectví hrdě hlásí, by přece bylo na místě Vánoce zrušit. Jen nám to nějak nejde.
Že si zrušení Vánoc nedokážeme představit, jsem si ověřila osobní anketou. Vůbec při tom nejde o děti, o nichž tvrdíváme, že Vánoce chystáme právě kvůli nim. "Jak jako zrušit Vánoce? To přece nejde," vyvalil oči první z mých respondentů. Byl dospělý. "A co bychom pak slavili?" divil se další. "Mně by to nevadilo," tvrdil jiný. Ale hned dodal: "To by pak ale nebylo nic..."
Podobně vypadaly všechny odpovědi. A to jsem se neptala obchodníků, kteří by bez nejštědřejších svátků asi zkrachovali, rybníkářů, jejichž kapři by přišli vniveč, ani lesáků, kteří by bez Štědrého dne a stromečků byli dobří leda tak ke krmení zvěře.
Státem garantované tři dny volna, kdy se čas zastaví a my se máme pohodově, jsou evidentně důležité pro většinu z nás. Stojí nám i za ten předchozí shon. Pro lidi z křesťanštěji založených zemí to může vypadat poněkud zvláštně: v Boha nevěříme, ale Vánoce a víru v Ježíška si vzít nedáme.
Teď se ukázalo, že děláme dobře. Jak v tomto listu píšeme, Ježíšek existuje a bydlí kousek od Ostravy. Jen ty dárky ještě nemá. Ale on přece nějaké určitě sežene.