Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Co bude za rok?

  20:28aktualizováno  20:28
Rok uplynul a padající mrakodrapy jsou zase zpátky. Ale něco se přece změnilo. Loni nám hrozilo jen jedno nebezpečí, terorismus. Nyní se k němu pozvolna přidává další: zapomnění. Ale copak lze zapomenout, když tu zkázu vidíme opět tolikrát, že se nám přímo vypaluje do mozku? Lze, právě proto.

Ty záběry jsou stále děsivé. Ale opakování a čas jim nepřidávají na síle, nýbrž na všednosti. Kdo se dnes dojme nad záběry vyplouvajícího Titaniku? Přitom když běžely roku 1912 v kinech, celé sály prý plakaly.

Čím častěji mrakodrapy uvidíme, tím větší je riziko, že se z nich stane jen suvenýr doby, cosi jako katastrofa vzducholodi Hindenburg. Už nebudeme přemýšlet, co to znamená. Loni mnozí říkali, že americké tragédii nemohou uvěřit, protože příliš připomíná film. Teď je třeba počítat s tím, že to budou brát stále více jen jako film.
Ale bude to sebeklam.

Teroristé stále existují. Rok uplynul a my si musíme přiznat, že nevíme, kde jsme. Jsme už na troskách Říšského kancléřství, nebo teprve u Stalingradu? Nebo zatím padly jen první zkušební salvy? Jedenácté září je přirovnáváno k Pearl Harboru.

Avšak rok po přepadení Havaje už Američané bojovali v Pacifiku a severní Africe. Zato teď ani nevědí, kde bojiště zrovna je. A kdo je vlastně nepřítel? Bin Ládin a teroristé? Radikální fundamentalisté? Islám? Irák? Když se spojí zapomnění a nepřítel, který o sobě nedává slyšet, vzniká veřejné anestetikum, takový rajský plyn.

Hrozbě, která stárne a neopakuje se, začínají vypadávat zuby. Loni byla hrůza i hrozba, letos se nám připomíná už jen hrůza. Člověk už je takový a řekne si: Dobrá, tak zase za rok, pustíme si film a možná ještě jednou budeme držet minutu ticha. Ale tak lehce z toho nevyklouzneme.

Teror se nevybil 11. září. Neskončilo to. A co je horší: týká se i nás. Když myslíme na teror, vybaví se jen lidé zabití přesně před rokem. Ale v mezičase zahynuli také němečtí turisté v Tunisku (nebyli jste tam náhodou letos na dovolené?), francouzští montéři v Karáčí (nemáte příbuzné pracující v cizině?) a málem i pasažéři linky Paříž - Miami (neříkejte, že jste nikdy neletěli!).

A pak je tady ještě jedna věc. K tomu, že nevíme přesně, kdo je teď nepřítel a kde je bojiště, se přidává něco ještě horšího. My dokonce ani nepoznáme, kdy jsme zvítězili. Terorismus je v tom jako rakovina: i po vyléčení zůstává nejistota, protože se může vrátit. Neví se, jestli se vrátí, a pokud ano, kdy a jak. To je to nejhorší. Ale s tím je pak třeba žít. Jiná volba není.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Stavba dálnice D8 v Prackovicích nad Labem.
Ústavní stížnost míří na část stavebního zákona, která omezuje spolky

Nedávno přijatá novela stavebního zákona míří k Ústavnímu soudu. Stížnost podává sedmnáct senátorů. Napadají tu část novely, která ruší možnost účasti spolků...  celý článek

(ilustrační snímek)
Povinná výbava je přežitek, míní poslanci. Ministerstvo však změny nechce

Hever, pojistky, rezervní žárovky či kolo. Na silnici jsou často k ničemu, ale když je v autě nemáte, dostanete pokutu. Česko je jednou z posledních zemí...  celý článek

Farář Kazimierz Plachta v ruinách shořelého dřevěného kostela Božího těla v...
Farář z vypáleného kostela poslal obviněným dopis. Odpouštím vám, píše

Dopis plný duchovního odpuštění a naděje do budoucnosti poslal farář zničeného kostelíku v Gutech na Třinecku dvěma mladým mužům, kteří jsou ze zapálení...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.