Co bude po válce?

Jsem pro válku v Iráku. Přinese jistě ještě mnoho obětí, ale bude jich méně, než by mohl napáchat režim Sadáma Husajna. Zaobírám se však jiným problémem. Až spojenecké jednotky vtrhnou do Bagdádu, Sadáma v něm pravděpodobně nenajdou.

Je dost možné, že ten se začne skrývat a jeho nalezení bude trvat ještě mnoho dní, možná týdnů či měsíců. Ale i kdyby byl zabit, chycen a podobně, jeho věrní budou bojovat dále. Zvolí partyzánský boj, který je mnohdy daleko zákeřnější, než "obyčejná" válka.
Mám obavu, že američtí stratégové sice naplánovali operace téměř dokonale, ale nepočítali s mentalitou Iráčanů. Přeci jenom jsme se již mnohokrát v minulosti přesvědčili, že fanatická víra v diktátory umocněná náboženstvím dokáže neuvěřitelné.
Po dobití území budou muset Američané chránit každé důležitější místo v zemi. Není vyloučené že spojenci, pokud partyzánské útoky neustanou, uchýlí k nějakému drastickému, radikálnímu opatření, které se pravděpodobně a v závěru dotkne jen civilistů.
Navíc nesmíme zapomenout, že ropné vrty se naskýtají jako ideální cíl pro povstalce a skupiny s názvy podobnými "Hnutí za svobodu a mír pro irácký lid", jež si nebudou brát servítky s civilisty, spojenci ba ani nikým jiným, jenž jim bude stát v cestě. Víra je obrovskou silou, kterou si uvědomuje málokterý Evropan či Američan.