Jsme jen o něco chudší. A to je vzhledem ke sjednocování kontinentu nadmíru povzbudivé. Nedělí nás kulturní zvyklosti, uznávané hodnoty, tradice, politické a ekonomické systémy, ale pouze zkušenost několika desetiletí minulého století a nepříliš podstatné bohatství. Komunisti, pár aut a myček na nádobí...
Skeptik by možná podotkl, že propast v životní úrovni je ještě hodně velká. Máme několikanásobně menší příjmy, musíme více pracovat o víkendech, mít "vedlejšáky", abychom slušně vyžili. Realista ví, že deset let tržního hospodářství a svobody nemohlo náskok západní Evropy srovnat ani při nejlepší vůli.
Stále nízká výkonnost ekonomiky a slabá koupěschopnost Čechů a Moravanů však neplynou jen z někdejšího experimentování komunistických plánovačů. V Evropské unii věnují mnohem větší pozornost vzdělávání a lidským zdrojům, protože výrazně podporují hospodářský růst a odstraňují sociální napětí.
My dáváme na investice do vzdělání menší část národního bohatství než země za západní hranicí. Tuzemské firmy a jejich zaměstnanci také nemají hlubší motivaci k dalšímu studiu dospělých.
Ani sociální systém, tak jak je nastavený, nepatří k hnacím motorům hospodářství.
Odvody z mezd patří k nejvyšším v Evropě, dávky jsou příliš skoupé ke krátkodobě nezaměstnaným, a naopak štědré k lidem dlouhodobě bez práce. Vůle vydělávat si vlastní pílí u mnoha lidí zbytečně ochabuje.
Tyto i další handicapy, které nám nedovolují kupovat si ve větší míře stejná auta, myčky na nádobí, jako si kupují Francouzi či Němci, jsou odstranitelné. Určitě snáz než kdysi ostnaté dráty.
Útěšná informace na závěr: my všichni lidé evropští si potrpíme na nedělní oběd. Až se tedy sejdeme u jednoho stolu, máme šanci si tu událost vychutnat se stejným potěšením.
