Demonstrovali Barakovi příznivci i odpůrci
V Thurmontu u Camp Davidu se v době zahájení summitu uskutečnily demonstrace příznivců a odpůrců izraelského premiéra Ehuda Baraka.
"Chceme ukázat, že izraelská pravice není jediná, která halasí," vysvětlil mluvčí první demonstrace asi 70 židovských studentů, kteří se pod transparentem "Většina je pro mír" v klidu shromáždili před místní školou. Krátce poté se desítky amerických ortodoxních židů a izraelských osadníků sešly na stejném místě, aby vyjadřovaly obavy z podmínek míru s Palestinci. "Baraku, nedůvěřuj Billu Clintonovi," skandovali demonstranti, kteří ukončili protest modlitbou.
Barak odjel na summit oslaben
Před odletem z telavivského letiště, Barak prohlásil, že Izraelci chtějí dát míru šanci, ale nemohou ho podepsat pokud to neposílí Izrael.
Palestinský mluvčí Hanan Ashrawi však odmítá jakoukoli myšlenku s tím, že Izraelci mohou diktovat a rozhodovat předem o čase, o státním uspořádání, suverenitě a územní celistvosti budoucího palestinského státu .
"Nebylo to pro prezidenta Clintona lehké rozhodnutí, protože jsme si byli jisti, že jednání se dostala do slepé uličky a začalo narůstat násilí. Právě proto jsme však nyní obětovali tolik energie," přiznala v pondělí narůstající komplikace i šéfka americké diplomacie Madeleine Albrightová.
|
Nejtvrdší oříšky summitu v Camp Davidu: |
| - Hranice nového státu Palestinců a jeho mezinárodní postavení |
| - Status a suverenita Jeruzaléma |
| - Osud více než 4 milionů palestinských uprchlíků |
| - Budoucnost 170 tisíc židovských osadníků na západním břehu Jordánu a v Gaze |
Zatímco rozpory mezi Izraelem a Palestinci o klíčových otázkách budoucího vzájemného uspořádání se spíše stále prohlubují, izraelský premiér Ehud Barak odjíždí do Ameriky nejvíce oslaben od samého počátku své vlády.
Navzdory výzvě k národní jednotě Baraka opustily těsně před summitem hned tři strany, včetně vlivné ultraortodoxní strany Šás. V pondělí musel v parlamentu projít dalším hlasováním o důvěře své vládě (kabinet v něm uspěl), na druhou stranu odjíždí s podporou většiny izraelských občanů.
Pozorovatelé soudí, že tato výchozí Barakova pozice je značně nepříznivá pro dosažení případné dohody. Oslabený premiér podle nich bude nucen zastávat při jednání s Palestinci mnohem tvrdší stanoviska, než kdyby odjížděl do USA s většinovou podporou, a to proto, aby měl šanci prosadit jakoukoli dohodu v celonárodním referendu, které izraelským občanům slíbil.
Barak se snaží zachránit situaci přesvědčováním izraelské veřejnosti, že se od samého začátku nepovažoval za premiéra stranického, ale všech Izraelců.
"Občané Izraele, přibližně před rokem jste mne zvolili předsedou izraelské vlády, abych vedl zemi k bezpečnější realitě a k lepší budoucnosti pro naše děti," prohlásil Barak v televizním vystoupení k národu. "Nedostal jsem mandát od politiků nebo od politických stran, ale od každého z vás."
Barak má ještě šanci na udržení parlamentní většiny, pokud bude počítat s i levicovými a arabskými stranami.
Eroze jednoty uvnitř země však mezitím narůstá s argumenty stran, které opustily vládu, že Barak je ignoroval a nezačlenil do klíčového rozhodovacího procesu. Navíc včera rezignoval izraelský prezident EzerWeizman, kvůli skandálu kolem finančních darů.
"Jednání s Palestinci probíhají v utajení," obvinil Baraka odstupující ministr vnitra, šéf strany ruských imigrantů Natan Šaransky. "Ministr zahraničí David Levy nezná z těchto rozhovorů jedinou podrobnost," dodal.
Sám Levy oznámil, že do Camp Davidu s Barakem nepojede.
Premiér Barak na druhé straně přesvědčuje Izraelce, že nehodlá v Americe uhnout z předem vymezených kolejí.
Barak nebude podle svých slov diskutovat o jakémkoli rozdělení Jeruzaléma ani o palestinském požadavku, aby se východní část metropole stala hlavním městem příštího palestinského státu.
Kromě toho jsou však mezi oběma stranami i další hluboké rozpory, které, jak předpovídají analytikové, nebudou v Camp Davidu pravděpodobně překonány.
Jedná se o stanovení přesných hranic příštího palestinského státu, osudu 3,5 milionu palestinských uprchlíků a další budoucnosti židovských osad na územích, která mají spravovat Palestinci.
Prezident Clinton se snaží podpořit Barakovu pozici a přesvědčit obě strany, že situace je naléhavá. Podle původních ujednání by měla být závěrečná dohoda mezi Izraelem a Palestinci uzavřena do 13. září letošního roku.
"Jestliže obě strany nevyužijí této chvíle, aby dosáhly pokroku, čeká je více nepřátelství a možná i více násilí," varoval Clinton.
Setkání má Clintona proslavit
Čas se Billu Clintonovi krátí, stejně tak jako Ehudu Barakovi a Jásiru Arafatovi: funkční období amerického prezidenta skončí v lednu a už 13. září vyprší lhůta pro uzavření rámcové dohody o budoucnosti palestinských autonomních území.
Clinton potřebuje výrazný zahraničněpolitický úspěch, aby si zajistil místo v historii.
Izraelský premiér a palestinský prezident musejí táhnout s ním za jeden provaz - nebo jim nezbude než s příští americkou vládou začít znovu od samého počátku. Připravovaný třístranný summit v Camp Davidu je pro amerického prezidenta rizikem, které musí podstoupit. "Rizika jednání se zdají být menší než nebezpečí plynoucí z nicnedělání," citovala agentura AFP kalkulaci jistého amerického vládního činitele.
Clinton už dal tisku jasně najevo, jakou historickou cenu tomuto summitu přisuzuje. Vrcholná třístranná schůzka se bude konat v Camp Davidu, prezidentově víkendovém sídle u Washingtonu, kde byl v roce 1978 dojednán už egyptsko-izraelský mír. Clinton připomněl i "historické podání ruky" mezi Arafatem a tehdejším izraelským premiérem Jicchakem Rabinem, když tu 13. září 1993 za jeho přítomnosti podepsali první dohodu o palestinské autonomii.
Clinton se bezpochyby chce zapsat do učebnic dějepisu raději jako "porodník" míru na Blízkém východě, než jako protagonista aféry s bývalou stážistkou Monikou Lewinskou.
Když tedy Organizace pro osvobození Palestiny počátkem minulého týdne oznámila, že 13. září vyhlásí vlastní stát, ať už se souhlasem Izraele nebo bez něj, americký prezident dlouho neváhal a přinutil zpěčujícího se Arafata k příslibu účasti na summitu, který Barak už dlouho požadoval. Odkládat tuto vrcholnou schůzku už prý prostě dál nejde, protože izraelsko-palestinský konflikt se stále rozšiřuje. "Buďto bude dosaženo průlomu ke skutečnému míru, nebo se všechno zhroutí zpět do stavu vzpoury," argumentoval Clinton.
Případnému zablokování jednání v Camp Davidu se chce americký prezident pokusit zabránit svou osobní přítomností. Clinton má ale čas jen osm dnů, protože 19. července musí odcestovat do Japonska, kde se sejdou šéfové států a vlád skupiny G8. "Budeme-li tvrdě pracovat, můžeme tuto věc vyřídit za pár dnů," řekl Clinton. "Věnuji jí ale tolik času, kolik bude zapotřebí, dokud se prostě nepohneme kupředu."
Pro Clintona je to šance nastolit mír a zároveň "zapracovat" na svém vlastním odkazu, soudí blízkovýchodní expertka washingtonského mozkového trustu pro zahraniční vztahy Judith Kipperová.
 Izraelský premiér Ehud Barak zdraví novináře při příletu na do USA na třístranný mírový summit, 11. 7. 2000 |
