Když odcházel v roce 2001 z Bílého domu, svěřil se Bill Clinton jednomu ze svých poradců s tajným přáním stát se šéfem OSN, napsal list The Washington Post.
Předsevzetí to rozhodně není obyčejné, ale Bill Clinton, jak ostatně sám napsal v životopisu Můj život, nikdy nebyl minimalistou. Celá věc má ale háček - generálním tajemníkem nebývá podle tradice politik ze země, která je stálým členem Rady bezpečnosti OSN.
Ačkoli Clinton podle svých blízkých šance na zisk křesla šéfa světové organizace vidí střízlivě, podařilo se mu vytvořit kolem sebe záviděníhodnou exprezidentskou aureolu, poznamenal The Washington Post.
Opak George Bushe
Bývalá hlava USA se totiž pokouší ve světě prezentovat vlídnější tvář Spojených států než George Bush, který sice vyzývá partnery ke spolupráci, ale moc prostoru jim nedává. A tím trpí hlavně Evropa.
OSN nedávno jmenovala Billa Clintona hlavním představitelem světové pomoci obětem tsunami v Asii. Dostalo se mu tak ocenění za jeho dosavadní intenzivní cestování a přednášení po celém světě, po němž prý tolik toužil.
Úspěchy chce mimochodem zužitkovat v září v New Yorku, kam svolal nejvyšší světové představitele i zářivé hvězdy showbyznysu na třídenní konferenci, která má svůj předobraz v tradičním ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu.
Svou účast už přislíbili například britský premiér Tony Blair, generální tajemník OSN Kofi Annan, kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger či mediální magnát Rupert Murdoch.
Kohl by Clintona podpořil
Deník The Washington Post ve svém obsáhlém textu dále analyzuje proměnu Billa Clintona z politika, který byl takřka bezvýhradně orientován na dění na domácí scéně, v prezidenta, jenž si uvědomil důležitost mezinárodních vztahů.
Když byl naposledy ve Washingtonu bývalý německý kancléř Helmut Kohl, reportéři se ho zeptali, jestli ví, že by se Clinton chtěl stát šéfem OSN. "Nevím o tom, ale kdyby to byla pravda, podpořil bych ho," odpověděl bez váhání Kohl.
Bill a Hillary Clintonovi přicházejí v New Yorku na večírek uspořádaný u příležitosti vydání memoárů Můj život. (21. června 2004) |