Clinton, ač stále obklopen lidmi, je opuštěn

W a s h i n g t o n (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Bill Clinton těchto dnů je dokonalá studie prezidentské osamělosti. V době, kdy bojuje nejtěžší politickou bitvu života, zůstal tento muž, který nesnáší samotu a bez lidí nemůže být, takřka opuštěn. Je sám, když tančí na státní večeři mezi desítkami hostů. Je sám mezi svými spolupracovníky. Muž, který musí mluvit s lidmi, dokonce se jich musí bezděčně dotýkat, neboť z toho čerpá elán a šťávu, je sám i ve své vlastní rodině. Když vítá hosty přicházející na velkou společenskou událost, zaznamenají americká média, že jen jediný z nich, Stevie Wonder, jej obejme. Je to málo na člověka, jenž celý život napůl z přirozené potřeby, napůl z cílevědomosti využíval své charisma a schopnost vcítit se k pěstování okruhu přátel, učil se nazpaměť jejich telefony, znal jejich problémy i jména rodičů. Teď jsou kolem něho právníci. Jsou to jeho důvěrníci, bratři, psychoanalytici

"Podpory se může spíše nadít od hostů z ciziny, jako tento týden od prezidenta Havla, než ze svého okolí," řekl jeden diplomat. Venku se stahují mraky, ale nikdo nepřispěchá, aby Clintonovi nabídl deštník. Proč? Ve Washingtonu panuje všeobecná shoda, že za to mohou obavy, pocit zneužití a zrady, někdy obyčejný kariérismus - a především Clinton sám. Jeho spolupracovníci jsou zklamaní, protože byli podvedeni. Prezident jim lhal, že nařčení Lewinské jsou nesmysly, a oni mu věřili a bránili jej. Vsadili do hry o jeho kůži tu svou a teď ztratili věrohodnost. Mnozí vycouvali, protože se báli agresivního Starrova vyšetřování. "Nad Bílým domem visel stále stín Starra a ten stín rozdával předvolání," prohlásil jeden z nich. Někteří myslí na vlastní kariéru a odtahují se do bezpečné vzdálenosti, aby je nestáhl rodící se vír. Demokratičtí kandidáti v listopadových doplňovacích volbách odmítají Clintonovi podporu. Snad nejdále zašel George Stephanopoulos, bývalý prezidentův poradce, který k němu měl blízko jako nikdo v Bílém domě. Nyní začal tvrdit, že nikdy nebyl Clintonův důvěrník, v televizních besedách vykresluje nejhorší scénáře, a dokonce řekl, že Hillary musela o nevěře vědět a trpěla ji jen proto, že jí její muž dal oplátkou volné ruce k záletům. Clintona výrazně nepodpoří ani rodina, když se zbitý vrací z politického bojiště. Dcera Chelsea studuje v Kalifornii a Hillary mu ještě neodpustila. Na veřejnosti se na prezidenta sice usmívá, ale v soukromí, jak šíří po Washingtonu lidé z Bílého domu, je stále zraněná a uzavřená. Její postoj vystihují slova, jimiž ukončila debatu, když se právníci marně snažili Clintona přemluvit ke zkroušenějšímu tónu před památným televizním vystoupením, kde sice přiznal vinu, ale celkově si ublížil: "Je to jeho řeč. Ať si dělá, co chce." "Clinton je obklopen lidmi, ale zůstává opuštěn," řekl k tomu člověk z Bílého domu. Není to nic až tak neobvyklého, bývalé prezidenty také zaskočila samota. "Nikdy se mi nesnilo, že je taková samota možná," řekl Woodrow Wilson. "Každodenní osamění a ztráta dalších přátel, to je Bílý dům," řekl Thomas Jefferson. Ale to ještě nemohli zdaleka tušit, o co hůř na tom bude Clinton.