Historici, kteří z něj odešli už v létě, tvrdili, že v Ústavu panují totalitní podmínky a pracuje se tam neprofesionálně. Nespokojení jsou také zaměstnanci Archivu bezpečnostních složek. Ten je podle zákona Ústavu podřízen. Archiváři si stěžují, že jim zveřejňováním citlivých dokumentů Ústav lidově řečeno "neprofesionálně leze do zelí". Otevřeně se však bojí vystoupit. A navíc. Zákon, který zřizuje Ústav a Archiv, nejasně rozděluje, kdo co má dělat. MF DNES to potvrdil to právník Tomáš Sokol (analýzu najdete dole pod rozhovorem).
Začněme případem Milana Kundery. V médiích jste k němu moc nevyjadřoval. Proč?
Byl jsem v zahraničí a vše už bylo řečeno. Navíc média posunula relativně jasný fakt někam jinam. Třeba v ČT jsem viděl zprávu: Ústav si stojí na svém, že Kundera je konfident.To nikdo neřekl. A reagovali na zprávu, kterou na webu otiskl Archiv bezpečnostních složek o validitě objeveného dokumentu.
Archiv bezpečnostních složek je přece podle zákona váš podřízený.
Ano, ale není to Ústav. Opakuji, že nikdo neřekl, že je Kundera konfident. To řekla média. Posunů významů bylo v mediální rovině hodně.
Nebyl ten posun dán textem v časopise Respekt, kde případ zveřejnili a poutali jej titulní stránkou s tváří pana Kundery?
Nevím, kolik novinářů text v Respektu četlo. Nikdo si již nevzpomíná, jaký byl začátek celé události. Můžu komentovat, co Ústav vytvořil, a to máme na webu. Článek v Respektu jsem nevytvořil.
kauza kunderaBadatel Ústavu pro studium totalitních režimů Adam Hradilek zpracoval příběh agenta-chodce Miroslava Dvořáčka, jenž byl ve vězení 14 let. Příběh Hradilek zveřejnil na internetových stránkách Ústavu. Širší verzi napsal do časopisu Respekt. Zde publikoval podezření, že Dvořáčka udal spisovatel Milan Kundera. Doložil to policejním hlášením z roku 1950. Podle něj Kundera nahlásil, že na koleji si Dvořáček nechal kufr u spolužačky Militké. Ta to nejprve řekla svému příteli Dlaskovi a ten zase Kunderovi. Zveřejnění způsobilo poprask, Kundera podezření odmítl. Kritici vytýkají Hradilkovi a Ústavu, že neshromáždili více důkazů o Kunderově vině a oslovili ho pouze jedním faxem. |
Ano, ale napsal ho váš podřízený pan Hradilek.
Ano, naši zaměstnanci mohou publikovat mimo Ústav.
Věděl jste o článku, jenž vyšel v Respektu? Máte přece v Ústavu směrnici, která říká, že když chce zaměstnanec komunikovat s médii, musí o tom vědět nadřízený.
Novináři se obrací na pracovníky Ústavu bez ohledu na jejich specializaci. Proto jsme vydali tu směrnici. Druhá věc je, zda můžeme badatelům zakazovat, aby publikovali mimo ústav. Pokud jsem dobře informován, a já s panem Hradilkem ještě nemluvil (rozhovor se konal 31. 10., pozn. red.), Respekt text dostal před vydáním té směrnice. Já jsem ho četl, až když vyšel.
Co jste mu říkal?
Přečetl jsem si ho a co bych na něj měl říkat? V té situaci se těžko něco dalo říkat. Kdybych ten text psal já, napsal bych ho jinak. Zřejmě se to odrazí na závěrech, které budeme v Ústavu přijímat a které se budou týkat textů, jež nevychází u nás.
Je správné, že na základě jednoho dokumentu lze obvinit člověka, že někoho udal? A proč se vlastně nepátralo, jak to, že se nic nestalo dalším postavám příběhu: paní Militké a panu Dlaskovi?
Dobrá otázka, ptejte se autora. Já to nevím. Tady bylo zadání zpracovat příběh agenta-chodce. To pan Hradilek udělal a výsledek visí u nás na webu. Jak téma zpracoval mimo ústav, je věc jeho a jeho přímých nadřízených, kteří to s ním měli konzultovat. Zda dostatečně, nebo ne, to uvidíme.
Pan Hradilek řekl, že panu Kunderovi poslal fax. Nenapsal ale: Pane Kundero, mám papír, podle něhož jste udal pana Dvořáčka. Požádal jen o vyjádření k dění v březnu 1950. Stačí to?
Pokud by text vyšel v médiu publikovaném Ústavem, měl by parametry odborného vědeckého výstupu. To je vše, co se k tomu dá říct. A já doufám, že takový text vznikne, ale ještě jsem o tom s autorem nemluvil.
Proč ne?
Pan Hradilek je v USA a já nedám na e-mailové kanály. Pro mě to tak žhavé téma není. Mám na starosti jiné věci.
Pro vás není žhavé téma, když se o zjištění vašeho zaměstnance píše doma i ve světě?
Záleží, jak to berete. Z hlediska "reklamy" pro Ústav asi ano. Ale nevím, proč bychom měli reagovat na to, co z toho udělal mediální svět, který s realitou nemá moc společného.
Jenže na jiný výstup Ústavu taková odezva nebyla.
No, nebyla, asi jednou musela přijít. Co vám na to mám říct? Jediné, jak lze reagovat, je výstup v oficiálním médiu Ústavu. Až se tam kauza ocitne, pojďme se sejít a rozebrat to.
Ale na vašem webu je policejní hlášení o udání pana Kundery a není k němu komentář.
To je na webu Archivu bezpečnostních složek. Stejně jako karta příslušníka, který to hlášení napsal. To byla reakce, protože zazněly pochybnosti o pravosti dokumentu.
Co je Ústav?Ústav pro studium totalitních režimů a jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek vznikly 1. února 2008. Zákon o jejich vzniku byl schválen loni v květnu. Ústav dostal budovu po bývalém ministerstvu informatiky a rozpočet na rok 2008 ve výši 182 milionů korun. Má celkem 280 zaměstnanců. Z celkového rozpočtu jde na Archiv 73 milionů korun. Ústav a Archiv vznikly na základě takzvaného delimitačního procesu. Z jiných institucí (Úřad pro dokumentaci zločinů komunismu, Vězeňská služba, civilní rozvědka, ministerstvo obrany) se převáděly na Ústav archiválie zpravodajských služeb, movitý a nemovitý majetek a pracovní místa. |
Způsob zveřejnění případu pana Kundery kritizovala Akademie věd, exprezident Havel, prezident Klaus, 11 světových autorů...
Nemůžu vám říct nic jiného, než že to budu tlumočit panu Hradilkovi a jeho nadřízeným. Ústav vznikl v únoru. A není chybou Ústavu ani Archivu, že se s těmi materiály do té doby moc nepracovalo a že nemáme odbornou produkci jako v Německu či v Polsku. Kdyby se dokumenty zveřejňovaly dříve a veřejnost by o nich věděla, byli bychom na lepší úrovni. Možná by to ovlivnilo i přístupy a myšlení novinářů. A možná by kauza Kundera nebyla tak bouřlivá. To není chyba Respektu, Ústavu ani kolegy Hradilka.
Nebojíte se, že by vás mohla ČSSD zrušit, kdyby se dostala k moci? Předseda Jiří Paroubek už to vyhlásil.
To jsou politické floskule. Nejsme v Bulharsku, kde v roce 1997 podobná instituce vznikla, pak zanikla a následně byla obnovena kvůli tlaku z EU. Ústav má své velké opodstatnění. Znovu opakuji, není naší chybou, že se s těmi tématy začíná pozdě. Na Akademii věd jsem nezažil mezigenerační diskusi. Někteří starší historici neuznávali právo, aby minulost otevřel a interpretoval někdo jiný než oni. A to nechceme opakovat. Nalezení jednoho dokumentu se jménem pana Kundery – i to je důsledek, že až teď vše otevíráme, teď se o nedávnou minulost zajímají vysoké školy a těmito tématy se až nyní začínají zabývat akademici. Absurdní je za této situace názor, že by se Ústav měl zavřít.
Nedali jste kritikům Ústavu munici právě kauzou Kundera?
Asi to mělo být poprvé publikováno u nás. Témata, která budou mít dopad na veřejnou diskusi, by měla být primárně publikována v našem médiu. Nemáme náklad jako Respekt, ale jsme schopni si ohlídat formu. Ale tím nezpochybňuji formu, kterou v Respektu zvolili. Zabýváme se nedávnými dějinami, ne středověkem, tím je dáno, že jsme obviňováni z politizace. Svým způsobem jsou některé věci otáčeny proti Ústavu. Jediné, co můžeme dělat, je kvalitně pracovat. Hodnoťte nás po prvním roce činnosti. Máme dvě varianty: nebát se a jít dál, anebo se zaleknout a zavřít archivy.
Během rozhovoru jste řekl, že dokumenty nejsou na webu Ústavu, ale na webu Archivu bezpečnostních složek. Ten podle zákona spadá pod vás. A někdy to vypadá, že když se dostanou ven ožehavé dokumenty - hlášení o udání pana Kundery, dříve registrační protokoly vojenské kontrarozvědky - říkáte pak: My jako Ústav nic, to zveřejnil Archiv.
Jestli jste četla zákon, tak kdo převzal povinnost zveřejňovat evidenční údaje, včetně vojenské kontrarozvědky? Archiv.
Ale o zveřejnění registrů vojenské kontrarozvědky (VKR) jste na tiskové konferenci mluvil vy, což dělá dojem, že je to věc Ústavu.
Na jednu stranu chci, aby média rozlišovala mezi úkoly Archivu a Ústavu, na druhou stranu bych byl srab, kdybych na tiskovku na téma zveřejnění protokolů VKR s kolegy z Archivu nešel. Zapůjčili jsme jim tiskového mluvčího a tiskovka byla na půdě Ústavu.
Kompetence mezi Ústavem a Archivem ale nejsou jasně dány. Potvrdil to právník Tomáš Sokol. Dospěl k tomu, že "vzájemné vztahy mezi Ústavem a Archivem jsou v zákoně vymezeny tak zmateně a protichůdně, že to bude spolehlivým zdrojem neshod po celou dobu účinnosti tohoto zákona".
Nic protichůdného tam není. Vznikly dvě organizační složky státu. Ústav a Archiv. Ředitel Archivu je jmenován ředitelem Ústavu. Vznikla nová kapitola státního rozpočtu, jmenuje se Ústav pro studium totalitních režimů a je vnitřně strukturována na Ústav a Archiv. Mohu vnímat ředitele Archivu jako podřízeného, ale neznamená to, že můžu úkolovat jeho podřízené.
Rada Ústavu pro studium totalitních režimůJe nejvyšším orgánem Ústavu. Skládá se ze sedmi členů volených a odvolávaných Senátem. Jsou jimi Patrik Benda, poradce místopředsedy Senátu Jiřího Lišky (ODS), Čestmír Čejka a Naděžda Kavalírová z Konfederace politických vězňů, Petr Fiala, rektor Masarykovy univerzity v Brně, Jan Zahradníček, bývalý poslanec a syn básníka Jana Zahradníčka, Michal Stehlík, děkan FF UK v Praze, a po zesnulém Ivanu Dejmalovi byla nedávno zvolena novinářka, překladatelka a bývalá disidentka Petruška Šustrová. Ta vznik Ústavu nejprve velmi podporovala a fandila mu. Nyní je k jeho chodu kritická. Říká o něm, že musí levici přesvědčit, že není zdrojem na kompromitující materiály, jinak budou opoziční politici usilovat o jeho zrušení. To ostatně už vyhlásil předseda ČSSD Jiří Paroubek. Šustrová chce také usilovat o to, aby Ústav vyvíjel co největší osvětovou činnost a aby vznikaly studie přístupné širokému publiku. "O kdejakém nacistickém pohlavárovi vychází biografie, ale český odboj je zanedbáván. V Polsku vychází mnohem přístupnější knihy a chodí se do škol pomáhat učitelům," říká Šustrová, podle níž český Ústav v této oblasti není moc akční a s vydáváním publikací a časopisů se dost opožďuje. Naopak členové Rady Naděžda Kavalírová nebo Patrik Benda považují Ústav za dobře fungující. "Ústav plní úkoly, které na sebe vzal. Kritika, která se objevuje v médiích, je vedena ze stany bývalých zaměstnanců a těch, kteří chtějí činnost Ústavu nejen kritizovat, ale i narušovat," uvedla Kavalírová. "Jsem přesvědčen, že Ústav svou vysvětlovací úlohu plní dobře. Ke svým závěrům dospívá Ústav na základě analýzy všech relevantních pramenů, nikoliv na základě vlastních pocitů, dojmů nebo světonázoru," říká Patrik Benda, syn politika a disidenta Václava Bendy. |
To pochází z úst lidí, kteří zjevně nic nevědí. Nemají ani podmínky, aby digitální archiv mimo centrální budovu mohli provozovat. Podle zákona máme digitalizovat my jako Ústav. Digitální archiv je náročný projekt. Musí být pod pečlivou kontrolou. Nikdo se do něj nemůže dostat jen tak.
Přeci vše v digitálním archivu má být přístupné veřejnosti!
Za splnění určitých podmínek. Budete mít přístupové heslo a elektronický podpis. Na jaře bychom mohli mít zárodek digitálního archivu a pustit do něj veřejnost. A Archiv by měl říct, které archiválie lze otevřít úplně, které začernit a podobně. Je to technologický i právní oříšek. Ti, kteří s vámi mluvili, neví, jak to tady probíhá.
Takže Archiv ještě nemá odborníky, kteří by mohli spravovat digitální archiv, ale Ústav tyto odborníky má?
Archiv nemá technologické a personální podmínky, aby mohl digitální archiv v plné šíři provozovat. Dal jsem úkol řediteli Archivu, aby vytvořil příslušné vnitřní normy, ale zatím to tak není. A není možné digitální archiv bez pravidel vypustit jako krakena, je v něm spousta údajů. Musí být jednotná norma, co a jak se bude badatelům předkládat, a za tu musí být někdo odpovědný.
Máte nějaký termín, kdy tyto normy mají vzniknout?
Už to mělo být odevzdáno. Termín byl v září. Myslím, že na jaře bychom mohli mít zárodek digitálního archivu otevřený a pustit do něj veřejnost.
Podle zákona Archiv vykonává více činností než Ústav. Archiv spravuje více než 20 kilometrů archiválií, dělá lustrace a k tomu provádí správní činnost, což Ústav nedělá. Proč má ale Archiv menší rozpočet než Ústav? Z celkové částky okolo 180 milionů asi 73 milionů.
Letos se pohybujeme v jiném režimu, protože jsme rozpočet sestavovali z delimitací. Pak jsme tuto sumu rozdělili mezi Ústav a Archiv, ale ministerstvo stanovilo, že Archivu musíme dát méně.
Mezi Archivem a Ústavem tedy nedochází ke kompetenčním sporům?
Ne. Ale chtěl bych, aby si obě složky více pomáhaly.
Digitální archiv bude dělat Archiv, nebo Ústav?
To je špatná otázka. Ústav to technologicky připraví a Archiv to bude zpřístupňovat. Jsem rád, že digitalizaci nemusí dělat Archiv, má dnes spoustu práce s archiváliemi, které převzali. Mají svých úloh dost. Myslím, že můžou být rádi, že to po technické stránce zajišťujeme my.
A když se při digitalizaci stane chyba, kdo za ni bude odpovědný?
Než se archiválie předají badatelům, musí se zkontrolovat. A pokud Archiv předá chybu badatelům, je odpovědný Archiv.
Plán toho, co se bude digitalizovat, vytváříte v Ústavu?
Ne úplně. Záleží na skenovaných dokumentech, některé skenery jsou určeny pro digitalizaci papírových originálů, některé jsou pro mikrofiše. Archiváři by si měli říct, zda se nejdřív mají dělat třeba 50. léta. Doposud se skenovalo to, co Archiv potřeboval pro badatele, pak to, co chtěl Ústav na výstavy či konference a jen určitá část skenerů zpracovává jeden fond, kterým se postupuje od začátku. My jsme dnes technologicky úplně jinde a skenujeme takové množství archiválií, kolik se neudělalo za uplynulá léta.
V médiích se objevil příměr, že sedíte na sudu s dynamitem. Podobný názor má nová členka Rady Ústavu Petruška Šustrová, jinak patřící mezi zastánce Ústavu. Řekla mi: "Levice je zruší, pokud ji nepřesvědčí, že nejsou zdrojem na kompromateriály."
To je nesmysl, který poslouchám od začátku. Nevím, na jakém základě to paní Šustrová soudí. Systém selektivního výběru byl předtím. Kauzy, jež se dostávaly do médií, vytahovali lidé z ministerstva vnitra. Naši předchůdci dávali badatelům jen část materiálů. My se snažíme být transparentní. Nejčistší je vše zveřejnit a demytizovat. Ani ojedinělý akt kolegy Hradilka neznamená, že někdo něco účelově vytáhl.
Nebylo účelové zveřejnění, když vás navštívil premiér Topolánek a vy jste mu ukázal dokumenty o tom, že bratři Mašínové chystali atentát na Gottwalda?
To je klasický mediální nesmysl. Zeptejte se Josefa Mašína, jak to bylo. Podstatou návštěvy premiéra byla budova Archivu. Ukazovali jsme mu několik typů svazků. Ale novináři si vytrhli jednu větu. Co mám dělat? Stavět se na hlavu?
Další proud výtek se týká faktu, že z Ústavu odešli uznávaní historici, například Petr Koura a další.
Instituce je nová a personální vývoj není ukončen. Nikdo nezpochybňoval historickou erudovanost těch lidí. Kriticky byl hodnocen jejich výkon řídící činnosti. Dobrý historik není automaticky dobrý šéf.
Váš bývalý podřízený Pavel Paleček, jenž šéfoval edičnímu odboru, uvedl: "Nefungovalo řízení ústavu. Pan Žáček mi řekl, abych bral kamarády. Na polovinu volných míst v odboru nastoupili jeho známí."
Na nepravdy Pavla Palečka nemám odpověď.
Takže lže?
Nemá smysl to komentovat. Postupovali jsme podle zákona. Tady bylo 200 žádostí o práci. A příslušní vedoucí odborů včetně pana Palečka si vybírali podřízené.
Poroč jste na ta vedoucí místa nedělali výběrová řízení?
Byl jsem přesvědčen, že ti lidé to zvládnou, což se u některých nepotvrdilo. A pak, naše instituce nemá dobu hájení. Potřebovali jsme lidi hned. Tlačili na nás z resortu financí. Museli jsme obsadit maximální množství pracovních míst, abychom dostali peníze na oddělení pro zkoumání doby nesvobody (1938-1945). Odchod několika málo historiků chod instituce neovlivnil.
Prý vám na příští rok vláda zkrátila rozpočet. O kolik?
Stala se taková nehoda. Začínali jsme 1. února a bohužel nám referent na financích vypočetl rozpočet na příští rok z jedenácti dvanáctin. Náš rozpočet je krácen o devět milionů a my žádáme Sněmovnu, aby nám ho navýšila.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) vám vytýká, že vaše chování je politické.
Nemyslím si, že by mé vystupování mohlo být označeno za politické. Naposledy mě pan předseda mohl pozorovat v Brně na setkání, které pořádala Konfederace politických vězňů. Tam byli asi tři členové Rady Ústavu a nikdo mi neřekl to, co formuloval pan předseda Senátu. Víc k tomu není co říct.
Pomýšlíte do budoucna na politickou kariéru?
V současné době ne. Mám tady dost práce. Vnímám to jako určité poslání a převzetí štafetového kolíku od takových veličin, jakými byli Václav Benda a Ján Langoš.
Ústav očima právníka Tomáše SokolaMF DNES požádala právníka Tomáše Sokola, aby zhodnotil zákon, jenž zřizuje Ústav pro studium totalitních režimů a jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek. Sokol dospěl k závěru: "Sumárně lze na adresu kvality celého legislativního počinu připomenout vtip z USA, podle něhož je velbloud kůň, který prošel připomínkovým řízením v parlamentu. V tomto případě byl ale už do parlamentu dodán velbloud a následné připomínkové řízení z něj stvořilo obludu jiné nepodobnou. Podle mého názoru zákon neprošel úplným připomínkovým řízením, které by k posléze přijaté konstrukci zřejmě přineslo značnou řadu námitek, zejména od odborníků na státní správu. Takto tedy vznikl zvláštní útvar, který má být nepochybně vědeckým pracovištěm (Ústav), a Archiv, který do jisté míry je servisním pracovištěm, do jisté míry ale také vědeckým pracovištěm a nadto i správním orgánem v oblasti archivnictví. Vzájemné vztahy jsou vymezeny tak zmateně a protichůdně, že to bude spolehlivým zdrojem neshod po celou dobu účinnosti tohoto zákona, míněno v dané podobě," říká Sokol. |
Jak je to u sousedů"Slovenský Ústav paměti národa víceméně funguje, ale stále zápasí o prostory a navíc existuje návrh zákona na výrazné okleštění jeho pravomocí z řad Slovenské národní strany. Ficova vláda ústav ale stále drží při životě," říká Marek Vagovič z deníku Sme. Ve slovenském ústavu, který existuje od roku 2003, nastal zlom, když předloni tragicky zahynul jeho ředitel a "průkopník" Ján Langoš. Nástupcem se stal historik nominovaný Slovenskou národní stranou (SNS), nejhorší předpovědi však nenaplnil. Za jeho vedení například ÚPN zveřejnil dokument o šéfovi SNS Jánu Slotovi, který měl na Slovensku vykrást potraviny. |
