Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

CIZINCI V BRNĚ: Gentlemanů je mezi Čechy poskrovnu, vypozoroval Kubánec

  0:10aktualizováno  0:10
Do Česka původně přijel na návštěvu za nevlastním bratrem, domů na Kubu se však Leonardo Paredes už nevrátil. V Brně přitom vystudovaný mikrobiolog začínal od nuly jako dělník. „Kubánci o ženy pečují víc než Češi,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

Leonardo Paredes pochází z kubánské metropole Havany - vystudoval tam mikrobiologii. Do Česka původně přijel na návštěvu za bratrem, nakonec zůstal. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Leonardův otec v 70. letech v Česku studoval stavební fakultu. Že má syna se svou tehdejší českou přítelkyní, se dozvěděl z dopisů až dlouho poté, kdy se po návratu na rodnou Kubu oženil a založil rodinu.

„V roce 2011 nás můj nevlastní bratr pozval na návštěvu k sobě do Vsetína. Abychom se dorozuměli, začala si jeho matka a někdejší tátova partnerka dlouho před naším příjezdem osvěžovat španělštinu, kterou se kvůli němu naposledy učila před více než 30 lety, ohromila nás tím,“ přiznává třiatřicetiletý Kubánec.

Leonardo Paredes

  • Třiatřicetiletý Kubánec v Česku žije necelých pět let. Krátce pobýval u nevlastního bratra ve Vsetíně, po získání povolení k pobytu se přestěhoval do Brna.
  • Pochází z kubánského hlavního města Havana, kde také vystudoval mikrobiologii.
  • Krátce působil jako profesionální hráč baseballu v klubu Technika Brno. Dva roky se živil rukama, nyní vede tým zákaznické podpory ve firmě Kiwi.com (Skypicker).

Návštěva příbuzných se však protáhla, Leonardo Paredes žije už čtyři a půl roku v Brně. Prý zkrátka věděl, že se mu v Česku povede lépe. „Když se otec vracel domů a loučili jsme se na letišti, dal mi 50 eur. S nimi jsem začal svůj život tady, víc jsem neměl,“ krčí čelo při vzpomínce na životní rozhodnutí.

Když po více než dvou měsících v azylovém zařízení v Zastávce u Brna dostal povolení k pobytu, oslovil brněnský baseballový klub, který mu jako zkušené posile poskytl v začátcích ubytování a nějaké peníze. Zhruba dva roky si vydělával prací na stavbě - než se naučil anglicky, vybírat si moc nemohl.

„Řekli mi, že bych musel mluvit česky, abych se uchytil třeba v laboratoři,“ popisuje úvodní těžkosti absolvent mikrobiologie z kubánské metropole Havany. „Rodné město miluju, ale na Kubě je vesměs jedno, jestli jste architekt nebo uklízeč, všichni mají srovnatelně ubohé platy, v přepočtu průměrně 500 českých korun měsíčně. Mně po studiích nabídli v oboru práci za polovinu, tak jsem po dvou měsících raději nastoupil v bance,“ přibližuje poměry ve své rodné zemi.

Čech? Propaří s vámi noc a další den vás nezná

Češi podle jeho zkušeností zpravidla nejsou srovnatelně přátelští ke všem ve svém okolí tak jako Kubánci.

„Dětem poskytnou vše, ale vřelé vztahy se sousedy tu má málokdo. Na Kubě lidé žijí víc pospolu, protože vědí, že mají stejný problém. Ještě před pár lety nešlo poznat, kdo má a nemá peníze. I když je někdo měl, stejně si nemohl koupit běžné věci jako toaletní papír, mýdlo či jídlo. Vláda lidem nezajistila ani tyto základní potřeby. Všichni byli zvyklí dělit se se svým okolím, pomáhat si.“

Nejnovější Cizinci v Brně

Dlouho si v hlavě plánoval, co při příležitosti prvního setkání řekne nevlastnímu bratrovi a jak ho po příjezdu do Česka pevně obejme. „Přijel pro nás na letiště, kde mi akorát potřásl rukou a šli jsme do auta. Připadal mi odměřený. Pak jsem ale pochopil, že podobně se chová většina vašich krajanů,“ připouští.

Zpočátku nerozuměl i řadě dalších odlišností. „Někteří Češi s vámi propaří noc, jsou s vámi největší kámoši a další den vás skoro neznají. Náhodou je potkáte na ulici a nanejvýš vás tak pozdraví. Nejdřív jsem si říkal, že asi něco dělám špatně, ale teď už vím, že je to tady normální a není to jen můj pocit,“ míní.

Většina mladých Čechů je podle něj nejspokojenější, když mohou volný čas po práci strávit posezením u piva s přáteli nebo kolegy. Poznal to i díky své nynější práci na pozici vedoucího týmu pracovníků zákaznické podpory ve firmě prodávající letenky.

„Je to pro vás úplně normální. Nechápu ale, jak někdo může vypít třeba deset piv. Pět litrů tekutiny za večer, to je naprosto šílené,“ směje se. „Po městě je spousta hospod a v sedm večer jsou všechny plné bez ohledu na to, co je za den, to je fascinující. Je to jiný styl života, ale mám ho rád a neumím si představit, že bych měl Brno teď opustit. My zas pijeme až příliš rumu, protože je levný.“

Fotogalerie

Mladí Češi si podle něj někdy zbytečně stěžují na platy a zdejší životní úroveň. „Stráví deset dní v Americe a malují si tamní život. Ale je něco jiného místo navštívit a trvale tam žít. Hodně jich nechápe, že to tady mám rád, ale město pro mě má své kouzlo. Já tady zvládám i ušetřit a něco posílat rodině,“ zamýšlí se.

Jeho dcera bydlí s matkou v USA, odděleně žili už před jeho odletem z Kuby. „Takhle si můžeme alespoň zavolat. Na Kubě je internet v plenkách, velmi pomalý a zdaleka ne všude, jen na některých veřejných místech. Doma ho mají stále jen privilegovaní.“

Ženu bych za sebe zaplatit nenechal

Svou nynější práci miluje. Považuje si toho, že se k sobě s kolegy navzdory mixu národností, zvyků a dalším odlišnostem vzájemně chovají jako rodina a drží spolu. „Jinak mi dřív bylo trochu nepříjemné, že si mě hodně Čechů plete s cikánem, které většina z nich moc ráda nemá,“ dodává.

Česky podle svých slov rozumí téměř všemu, mluvit se však rozpakuje.

Mimo jiné ho zarazil třeba i „český způsob“ loučení s mrtvými na pohřebních hostinách. „Tedy setkání, kde se jí, pije a lidé se smějí. Sice si můžeme myslet, že dotyčný odešel za lepším, ale zkrátka už není s námi a tohle mi připadá docela málo pietní, nechápal jsem to,“ pozastavuje se.

Vyzpovídali jsme už 30 cizinců. Vyberte si na mapě:

Dalším překvapením pro něj byl velkorysý sociální systém. „Bez jazyka jsem tady začínal od nuly, stejně jako tisíce dalších cizinců. Když něco opravdu chcete, jde to. Hodně mě překvapilo, že stát štědře podporuje lidi, kteří jsou zdraví a mohli by pracovat, akorát se jim nechce. Dávky o dva tisíce nižší než potenciální mzda je k tomu nepřimějí,“ uvažuje. „Já se nikdy o nic neprosil.“

Mezi českými muži je podle něj docela málo gentlemanů. „Já bych za sebe rozhodně nenechal ženu zaplatit. Čeští muži si neváží toho, co mají, zdejší ženy jsou nejhezčí na světě. Myslím, že Kubánci ženám trochu víc rozumějí, víc o ně pečují. Většina z nich to ocení a váží si toho, že se o ně někdo zajímá, i když chtějí jinak být nezávislé, pracovat a chodit se bavit s přáteli,“ srovnává.

Na začátku se prý těžko smiřoval s tím, že se jeho partnerka chodí bavit bez něj. Na Kubě je prý běžné, že muž přítelkyni doprovází skoro všude a dělá jí garde. „Ale už jsem si na to zvykl a je to naprosto v pohodě, nemám s tím problém, věříme si. Být spolu každou minutu každého dne taky není ideální,“ usmívá se.

I v Brně si udržuje okruh kubánských přátel, s nimiž se pravidelně vídá. „Uvaříme naše jídlo, hrajeme domino a sledujeme kubánské filmy. Všem je přes padesát, ale když jsem měl zpočátku problém, vždycky mi pomohli. A pomohli by, i kdybych zavolal ve tři ráno. U Čecha si nejsem stoprocentně jistý, že by mě takto v noci neposlal rovnou do háje. Teda kromě bratra a mé zdejší rodiny, na ně se mohu jako na jediné spolehnout vždy,“ uzavírá.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.