Řádí nejvíce právě v tomto hraničním městě, které od texaského El Pasa dělí pouze téměř vyschlé koryto Rio Grande. Jen za minulý rok tu bylo zavražděno zhruba 2 100 lidí. Není divu, že ho Mexičané označují za "náš Bagdád".
Jenže válečnou zónu to tu zdaleka nepřipomíná. "Celý život žiji tady a všechno o násilí znám jen z televize," říká jeden ze strávníků u stánku s burritos a není jediný, kdo má všechno za nafouklou bublinu.
Na první pohled to není znát
V centru je normálně živo, zkazky o prázdných ulicích jsou nesmyslné. Jedinou viditelnou známkou válečného stavu jsou často projíždějící terénní vozy naložené maskovanými vojáky.
Jenže ani statistiky mrtvých nejsou vycucané z prstu. V Ciudad Juárez velmi záleží na tom, ve které čtvrti bydlíte. "Za mým domem na předměstí se prodávají drogy. Už tam oddělali šest mladíků. Policii nikdy nevoláš, narcos by se ti pak mohli pomstít," říká padesátnice Tania.
Pro ni je vlna násilí paradoxně i dobrou zprávou, protože si krátce před začátkem narkoválky na podzim 2006 postavila před branami hřbitova San Rafael stánek se svícemi a věnci. Umírají hlavně mladí členové gangů, ale samozřejmě i policisté, vojáci, soudci a lidé, co se nějakým způsobem kolem drog pohybují.
Ošklivé Ciudad Juárez mělo pověst hříšného, ale pro návštěvníky bezpečného města. Texasané se sem o víkendech jen hrnuli. Mladí, kterým ještě nebylo 21 let, se sem levně jezdili opíjet. K tomu se přidalo povyražení s mexickými prostitutkami.
"Jezdila jsem tam jednou za rok. Nakoupit deky, koše a oblečení. A vždycky jsem si tam nechala zkontrolovat zuby," vzpomíná o pár dní později vedoucí muzea v apačské rezervaci Mescalero Ellyn Bigropová. "Ale dnes bych se tam neodvážila. Je to hrůza."
Jako na Divokém západě
Mexické pohraničí přebíjí všechny zkazky o Divokém západě. Diego, majitel poloprázdné hospody s příznačným jménem Yankee Bar, si za všechny na klientech z USA závisející podnikavce stěžuje: "Za poslední dva roky jsem ztratil 70 procent svých příjmů." Litanii ani nedokončí. Dovnitř vcházejí vojáci se samopaly. Zátah na drogy a zbraně.
Byl to jediný moment, kdy jsem doprovodné projevy narkoválky pocítil na své kůži. V té chvíli mě napadá, jestli přezdívka "mexický Bagdád" není přece jen moc divoká. Fotky uříznutých hlav druhý den v novinách však dokazují, že na ní něco je.
