Cítím, že mám, co sdělit, říká Bečvářová

Nikdy jsem neměla ambice být umělcem. Vždy jsem měla pocit, že nemám lidem co sdělit. Avšak umění podle mě nemá být jen samo pro sebe, ale mělo by být naplněno nějakým obsahem. V posledním roce jsem však nabyla dojmu, že jsem ten obsah objevila. Těmito slovy shrnuje jirkovská malířka Šárka Bečvářová svou dosavadní uměleckou činnost, odstartovanou výstavou na Červeném Hrádku před sedmi lety.

"Tehdy mě do toho navezl kastelán Jaroslav Stejný, který mi oznámil, že u něj budu mít výstavu, a já na to kývla. Takže jsem musela začít něco dělat," vzpomíná Šárka Bečvářová.

Na sever Čech se provdala z Karlových Varů a vztah k výtvarnému umění má po matce, která pracovala s dětmi v kroužku výtvarné výchovy. Z počátku tíhla i k hudbě a nemohla si vybrat, čemu dát přednost. Nakonec však rozhodla náhoda - místo na hudební školu se dostala na dálkové studium pražské pedagogické fakulty v oboru český jazyk - výtvarná výchova.

"Během studia se mi zalíbila sochařina, hodně lidí i řeklo, že k ní mám přirozený talent. Protože jsem na to ale neměla čas ani prostředky, věnovala jsem se spíš figurální keramice a malbě," říká Bečvářová, která se ale k sochání příležitostně vrací.

"Loni jsem zkusila ve Vintířově opracovávat pískovec. Hodně se mi na tom líbil pocit, že mi něco vzniká pod rukama. Zkusila jsem i dřevo, před čtyřmi lety jsem byla na sympoziu na Červeném Hrádku. Mám ale radši kámen, u dřeva mám pořád jakýsi pocit nedodělanosti."

Zpět na Galerii
MF DNES

Po škole nastoupila do jirkovské ZUŠ a najednou se musela potýkat s nedostatkem energie a invence, když všechnu svou tvořivost a nápady předávala dětem. Zhruba před rokem v ní ale pomalu začal klíčit pocit, že chce lidem něco sdělit.

"Tak dlouho jsem chodila kolem Komenského knihy Labyrint světa a ráj srdce, až jsem si ji po dlouhé době musela znovu přečíst. A při tom jsem si uvědomila, že má dosavadní cesta za hledáním pravdy o životě, o sobě, o Bohu je totožná s tou jeho - že Bůh je stejný včera i dnes," líčí malířka, jak začala vznikat kolekce asi dvaceti obrazů, jež právě vystavuje v Galerii Jirkov.

Díla plná sytých a teplých barev jsou změnou proti předchozí tvorbě plné kontrastních prvků. Bečvářová si v nich pohrává se světlem a tmou a tvrdí, že ačkoli se odklonila od figurální tvorby, stejně cítila při práci sochařský náhled na věc.

"Ta výstava je jakýmsi mezičasem, zastavením, abych mohla lidem sdělit, že Bůh je, že jsem ho našla a že je úžasný. Nemyslím, že je to řemeslně dokonalé, ale jsou to střípky z mé duše," dodala jirkovská výtvarnice.

Jirkovská malířka Šárka Bečvářová: "Nikdy jsem neměla ambice být umělcem. Vždy jsem měla pocit, že nemám lidem co sdělit. Avšak umění podle mě nemá být jen samo pro sebe, ale mělo by být naplněno nějakým obsahem. V posledním roce jsem však nabyla dojmu, že jsem ten obsah objevila."

Jirkovská malířka Šárka Bečvářová: "Nikdy jsem neměla ambice být umělcem. Vždy jsem měla pocit, že nemám lidem co sdělit. Avšak umění podle mě nemá být jen samo pro sebe, ale mělo by být naplněno nějakým obsahem. V posledním roce jsem však nabyla dojmu, že jsem ten obsah objevila."

Jirkovská malířka Šárka Bečvářová: "Nikdy jsem neměla ambice být umělcem. Vždy jsem měla pocit, že nemám lidem co sdělit. Avšak umění podle mě nemá být jen samo pro sebe, ale mělo by být naplněno nějakým obsahem. V posledním roce jsem však nabyla dojmu, že jsem ten obsah objevila."

Jirkovská malířka Šárka Bečvářová: "Nikdy jsem neměla ambice být umělcem. Vždy jsem měla pocit, že nemám lidem co sdělit. Avšak umění podle mě nemá být jen samo pro sebe, ale mělo by být naplněno nějakým obsahem. V posledním roce jsem však nabyla dojmu, že jsem ten obsah objevila."